9.5.2
Odvody na zdravotní pojištění
Mgr. Michaela Hradcová, JUDr. Jan Přib
NahoruPlátci pojistného na zdravotní pojištění
Plátcem pojistného na zdravotní pojištění (zákony o zdravotním pojištění neužívají termín poplatník) jsou jednak zaměstnanci, jednak jejich zaměstnavatelé; ve stanovených případech je plátcem stát. Vymezení zaměstnanců a zaměstnavatelů je přitom jiné než u pojistného na sociální pojištění.
Za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP. Pro účely zdravotního pojištění jsou zaměstnanci vymezeni vazbou na příjmy ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, přičemž výše těchto příjmů není rozhodná (zaměstnanci nejsou tedy pro účely zdravotního pojištění vymezeni účastí na nemocenském nebo důchodovém pojištění). Za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považují také společníci a jednatelé s. r. o. bez ohledu na výši zúčtovaného příjmu, pokud mají příjem (odměnu) za práci (činnost) pro společnost.
Za zaměstnance se však nepovažuje osoba činná na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, která v kalendářním měsíci z této dohody nedosáhla započitatelného nebo sjednaného příjmu, tj. částky, která je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění. V případě dohody o pracovní činnosti se jedná o sjednanou částku 4 500 Kč měsíčně. V případě dohody o provedení práce je podmínkou účasti na nemocenském pojištění, že odměna z této dohody v kalendářním měsíci dosáhla aspoň částky 12 000 Kč; při uzavření více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele se pro účely dosažení této částky odměny z těchto dohod v kalendářním měsíci sčítají. Odměna zúčtovaná až po skončení dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž dohoda skončila.
Za zaměstnavatele se považuje (právnická nebo fyzická) osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti, zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.
NahoruVýše pojistného
Výše pojistného na zdravotní pojištění se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc. Vyměřovací základ zaměstnance pro pojistné na zdravotní pojištění je vymezen shodně jako vyměřovací základ zaměstnance pro pojistné na sociální pojištění.
Výše pojistného za zaměstnance činí 13,5 % z vyměřovacího základu; pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel, tj. zaměstnanec hradí 4,5 % a zaměstnavatel hradí 9 %. Na rozdíl od pojistného na sociální pojištění není stanoven zvlášť vyměřovací základ zaměstnavatele.
NahoruMinimální vyměřovací základ
Ve zdravotním pojištění je stanoven minimální vyměřovací základ. Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda (minimální mzda činí v roce 2026 částku 22 400 Kč). Pojistné na zdravotní pojištění stanovené z minimálního vyměřovacího základu ve výši 22 400 Kč činí 3 024 Kč (tj. 22 400 x 0,135).
Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů (jedná se o tzv. doplatek do minimálního vyměřovacího základu). Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.
Zaměstnanec pracuje v roce 2026 u zaměstnavatele A v pracovním poměru na zkrácený pracovní úvazek se mzdou 10 000 Kč měsíčně. Vedle toho pracuje u zaměstnavatele B na základě dohody o pracovní činnosti s odměnou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Protože součet obou příjmů (15 000 Kč) je nižší než minimální vyměřovací základ (22 400 Kč), musí zaměstnanec prostřednictvím zvoleného zaměstnavatele doplatit pojistné na zdravotní pojištění z rozdílu minimálního vyměřovacího základu a součtu obou příjmů, tj. z částky 7 400 Kč (22 400 - 15 000 = 7 400). Doplatek činí 999 Kč (tj. 7 400 x 0,135). Zaměstnanec pověří doplatkem zaměstnavatele A, jemuž současně doloží výši příjmu od zaměstnavatele B; zaměstnavateli B přitom doloží, že u zaměstnavatele A je zajištěn odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel A nejprve vypočte pojistné z vyměřovacího základu 10 000 Kč; pojistné činí 1 350 Kč (tj. 10 000 x 0,135); z této částky zaměstnanec uhradí jednu třetinu, tj. 450 Kč, a zaměstnavatel dvě třetiny, tj. 900 Kč. Dále zaměstnavatel A srazí ze mzdy zaměstnance doplatek ve výši 999 Kč, tj. celkem srazí ze mzdy 1 449 Kč. Zaměstnavatel A odvede za zaměstnance částku 1 449 Kč (tj. 450 + 999) a sám uhradí 900 Kč. Zaměstnavatel B vypočte pojistné z částky 5 000 Kč ve výši 675 Kč (tj. 5 000 x 0,135) a z této částky uhradí dvě třetiny, tj. 450 Kč, a zaměstnanci srazí z odměny 225 Kč.
NahoruVliv pracovního volna a dalších skutečností
V zaměstnání, ve kterém bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu nebo v němž po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci, je třeba odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu (pokud se na zaměstnance minimální vyměřovací základ vztahuje). Takové pojistné je zaměstnanec povinen odvést prostřednictvím svého zaměstnavatele jako doplatek. I pokud pracovní volno bez náhrady příjmu nebo neomluvená nepřítomnost v práci trvaly po dobu kratší, musí být minimální vyměřovací základ dodržen (pokud je tento minimální vyměřovací základ dodržen, nezvyšuje se za dobu tohoto volna nebo absence).
Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud:
-
zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (kalendářní měsíc),
-
zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (srov. § 191 ZP – pokud by pracovní volno poskytnuté pro důležité osobní překážky v práci trvalo po celý kalendářní…
