dnes je 11.5.2021

Input:

Stravování u poplatníků vedoucích daňovou evidenci

11.5.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Stravování u poplatníků vedoucích daňovou evidenci

Ing. Ivan Macháček

Při posuzování problematiky stravování zaměstnanců řešíme zejména dvě otázky:

  • zda jde u zaměstnavatele o daňový výdaj a v jaké výši,

  • zda je příspěvek (nepeněžní, peněžitý) poskytnutý zaměstnavatelem zdanitelným příjmem zaměstnance.

Právě těmto otázkám se v následujícím textu budeme věnovat. Pokud jde o zúčtování, zaměříme se (jak již z názvu tohoto textu plyne) na podnikatele vedoucí daňovou evidenci. Zmíníme i problematiku DPH či otázku souběhu stravného a příspěvku na stravování. V závěru se věnujeme i otázce režimu home office ve vztahu k příspěvku na stravování.

1. Úvod, právní úprava v zákoníku práce

Právní úprava

Právní úprava

V současné době je platných několik právních předpisů vztahujících se k financování stravování.

Problematikou stravování zaměstnanců podnikatele se zabývají následující předpisy:

  • zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), který:

    • - v bodě 4 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP upravuje daňový režim provozu vlastního stravovacího zařízení, poskytování nepeněžního plnění a peněžitého příspěvku na stravování zaměstnanců u zaměstnavatele,
    • - v § 6 odst. 9 písm. b) ZDP upravuje osvobození hodnoty stravování jako nepeněžní plnění a jako peněžitý příspěvek poskytovaných zaměstnanci zaměstnavatelem od daně z příjmů ze závislé činnosti,
  • pokyn GFŘ D-22 – body 15 až 19 k § 24 odst. 2 prezentují názor GFŘ a MF k dané problematice,

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), upravuje v § 236 ZP povinnosti zaměstnavatele k zaměstnancům při zajištění stravování zaměstnanců,

  • zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb. nařizuje zaměstnavateli zajistit vhodné prostory pro stravování zaměstnanců co do velikosti, provedení a vybavení.

Stravování zaměstnance podle zákoníku práce

Podle ustanovení § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. S tím souvisí i skutečnost, že poskytování stravenek zaměstnancům (nepeněžní příspěvek na stravování) nebo poskytování stravenkového paušálu (peněžitý příspěvek na stravování) je fakultativním plněním zaměstnavatele, které vyplývá z jeho vlastního rozhodnutí.

Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem. V extrémní situaci může zaměstnavatel krýt veškeré výdaje spojené se zajištěním závodního stravování.

Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů, anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj zaměstnavatele.

Cenově zvýhodněné stravování může být poskytováno podle zákoníku práce rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že je to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Jedná se o následující skupiny zaměstnanců:

  • bývalí zaměstnanci zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,

  • zaměstnanci po dobu čerpání jejich dovolené,

  • zaměstnanci po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.

2. Stravování z pohledu zaměstnance

K nejčastějším formám stravování zaměstnanců patřilo dosud poskytování stravenek zaměstnavatelem. Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Rovněž tak není zákonem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka poskytována zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována zcela bezplatně. Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí nákup v prodejnách potravin, supermarketech apod., tedy všude tam, kde se dá stravenkou platit za příslušný nákup. Rozhodování o způsobu uplatnění poskytnuté stravenky je tedy výlučně na zaměstnanci.

S účinností od 1. 1. 2021 zavedl zákon č. 609/2020 Sb. ještě další formu podpory stravování zaměstnanců, a to peněžitý příspěvek na stravování, tzv. stravenkový paušál.

Podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena:

hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování, a rovněž tak výše poskytnutého příspěvku zaměstnavatele, a to ani v tom případě, kdyby zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům stravování zdarma. V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak na straně zaměstnanců je nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši;

peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem (§ 109 odst. 3 ZP), při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Limit stravného je upraven v § 176 odst. 1 písm. a) ZP a v každoročně vydávané vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Pro rok 2021 činí na základě vyhlášky č. 589/2020 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 108 Kč, takže horní limit peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnanci na jeho stravování osvobozený od daně z příjmů činí 108 Kč x 0,70 = 75,60 Kč. Do výše uvedeného limitu je tento peněžitý příspěvek na stravování osvobozen od daně z příjmů a nepodléhá tak ani zdravotnímu a sociálnímu pojištění. Část peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování se u zaměstnance zdaní jako příjem ze závislé činnosti a rovněž podléhá odvodu pojistného na zdravotní a sociální pojištění.

Vzhledem k tomu, že se výše uvedené ustanovení pro osvobození hodnoty stravování (nepeněžní plnění zaměstnavatele, peněžitý příspěvek zaměstnavatele) týká pouze zaměstnanců, netýká se toto osvobození důchodců jako bývalých zaměstnanců. Pokud tedy zaměstnavatel přispívá na stravování svým bývalým zaměstnancům – důchodcům, půjde u důchodce o nepeněžní (peněžitý) příjem, který však není součástí příjmů ze závislé činnosti (důchodce není v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli), ale o ostatní příjem důchodce podléhající zdanění podle § 10 ZDP.

3. Stravování z pohledu zaměstnavatele

3.1 Příspěvky nepeněžní & peněžité

Zákonem č. 609/2020 Sb. došlo v souvislosti se zavedením další formy podpory stravování zaměstnanců (peněžitý příspěvek na stravování) k dílčí úpravě ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4, které se zabývá daňově uznatelnými výdaji (náklady) zaměstnavatele na stravování zaměstnanců. Za daňově uznatelné se považují výdaje (náklady) vynaložené na:

provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin,

• nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, přičemž se u zaměstnavatele za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů považuje i poskytování stravenek,

• nebo peněžitý příspěvek na stravování (tedy daňově uznatelným je celá výše poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování).

Příspěvek na stravování lze na straně zaměstnavatele uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle § 88 odst. 4 ZP, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle § 176 odst. 1 písm. a) ZP. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Shrňme závěrem daňové řešení nepeněžního a peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnancům na jejich stravování:

  1. V případě, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravenky, je nepeněžní příspěvek na stravování u zaměstnance osvobozen v plné výši od daně z příjmů a nadále jsou výdaje na poskytnuté stravenky daňově uznatelné u zaměstnavatele do výše 55 % ceny jídla za jednu směnu, maximálně do 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stanoveného pro zaměstnance odměňovaného platem.
  2. V případě, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům peněžitý příspěvek na stravování, je výše peněžitého příspěvku u zaměstnance osvobozena od daně do výše 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, ale u zaměstnavatele je daňovým výdajem hodnota poskytnutého peněžitého příspěvku bez omezení (obdoba mzdového nákladu).

Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší tří hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), nemá nárok na daňově uznatelný příspěvek zaměstnavatele na stravování. Na daňově uznatelný příspěvek není nárok ani v případě, že zaměstnanec konal pracovní cestu v trvání od 5 hodin v příslušném kalendářním dni, tj. v případě, že zaměstnanci přísluší stravné. Příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování důchodcům – bývalým zaměstnancům nebo zaměstnancům čerpajícím řádnou dovolenou nelze považovat za daňově uznatelný výdaj (náklad) na straně zaměstnavatele.

Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Pracovní doba je definována v § 78 odst. 1 písm. a) ZP jako doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

V bodě 15 pokynu GFŘ č. D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 3 výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.

Příklad

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2021 zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 120 Kč na jednu směnu současně s výplatou jeho měsíční mzdy.

Maximální částka peněžitého příspěvku, která je osvobozená od daně z příjmů ze závislé činnosti, činí 75,60 Kč. Ke zdanění přichází částka 120 Kč – 75,60 Kč = 44,40 Kč. Částka 44,40 Kč x počet směn odpracovaných v příslušném měsíci bude zdaněna jako příjem ze závislé činnosti a současně podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Plná výše peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem (120 Kč na jednu směnu) bude u zaměstnavatele jeho daňově uznatelným výdajem (nákladem).

Příklad

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2021 zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 70 Kč na jednu směnu současně s výplatou jeho měsíční mzdy.

Maximální částka peněžitého příspěvku, která je osvobozená od daně z příjmů ze závislé činnosti, činí 75,60 Kč. Vzhledem k tomu, že částka poskytnutého peněžitého příspěvku je nižší než maximální možná výše příspěvku, je poskytnutý peněžitý příspěvek na stravování u zaměstnance plně osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti a nepodléhá odvodu sociálního a zdravotního pojistného.

Příklad

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2021 svým zaměstnancům bezplatně stravenky s vyznačenou nominální hodnotou:

varianta A - 80 Kč

varianta B - 150 Kč

U zaměstnance se bude jednat v obou variantách o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP plně osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Zaměstnavatel pro stanovení daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4:

- ve variantě A může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tj. 44 Kč (55 % z částky 80 Kč), zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 36 Kč bude daňově neuznatelná.

- ve variantě B nemůže zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka 82,50 Kč (55 % z částky 150 Kč) převyšuje stanovený horní limit 70 % stravného; zaměstnavatel může do daňových nákladů uplatnit pouze částku 75,60 Kč (limit 70 % z částky 108 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 74,40 Kč bude daňově neuznatelná.

Příklad

Zaměstnanec má stanovenou 8hodinovou směnu. Z této směny je 4 hodiny u lékaře. Má v tento den nárok na stravenkový paušál a je tento paušál daňově uznatelný?

U zaměstnance je osvobozen peněžitý příspěvek (stravenkový paušál) poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem, při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Při splnění výše uvedené limitující podmínky výše peněžitého příspěvku má zaměstnanec v den, kdy z 8hodinové směny je 4 hodiny u lékaře a 4 hodiny přítomen na pracovišti, nárok na peněžitý příspěvek na stravování osvobozený od daně z příjmů.

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4 může zaměstnavatel příspěvek na stravování uplatnit jako daňový výdaj, pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. V našem případě je tato podmínka splněna.

Příklad

Zaměstnavatel poskytuje peněžitý příspěvek na stravování zaměstnanců, přičemž zaměstnává i zaměstnance na zkrácený pracovní úvazek. Je v tomto případě možné poskytnout daňový uznatelný peněžitý příspěvek zaměstnancům pracujícím na zkrácený pracovní úvazek?

Z § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bodu 4 vyplývá, že aby byl peněžitý příspěvek na stravování pro zaměstnavatele daňově uznatelný, může být poskytován pouze zaměstnancům se směnou trvající 3 hodiny a více. V opačném případě je příspěvek na stravování u zaměstnavatele daňově neuznatelný.

3.2 Stravování zajišťované ve vlastním zařízení

Za stravování provozované ve vlastním zařízení se pro účely ZDP považuje:

  • závodní kuchyně s jídelnou, popř. kantýna provozovaná zaměstnavatelem,

  • příprava a výdej jídel ve vlastním zařízení zaměstnavatele zabezpečovaná prostřednictvím jiného subjektu formou služby v tomto zařízení (mimo pronájem).

Příklad

Daňovými výdaji jsou výdaje na provoz vlastního zařízení stravování spojené s provozem závodní kuchyně s jídelnou, popř. kantýny, např.:

  • spotřeba energie,

  • opravy a údržba zařízení,

  • daňové odpisy hmotného majetku využívaného v rámci stravování (např. zařízení kuchyně – kuchyňských robotů, mycích linek, ale i objektu, v němž se stravování uskutečňuje, pokud je ve vlastnictví zaměstnavatele),

  • výdaje na nakoupení drobného hmotného majetku (hrnce, talíře, vybavení kuchyně a jídelny nesplňující podmínku pro zařazení jako hmotný majetek, jako je např. nábytek, lednička, mrazicí pult, fritovací hrnec, pečicí trouba, mikrovlnná trouba apod.),

  • vytištění stravenek,

  • mzdy pracovníků zabezpečujících provoz stravovacího zařízení (např. kuchařů, pomocného personálu) včetně sociálního a zdravotního pojištění hrazeného zaměstnavatelem z titulu zaměstnání těchto pracovníků.

Jiní strávníci

V ZDP se neuvádí pro tento druh poskytování stravování daňové omezení výdajů, proto platí daňová účinnost těchto výdajů nejen pro stravování poskytované zaměstnancům, ale i při poskytování tohoto stravování důchodcům (bývalým zaměstnancům) či cizím strávníkům.

Spotřeba potravin

Výdaje vynaložené na potraviny spotřebované na zajištění stravování zaměstnanců jsou však daňově neuznatelné. Jejich úhrada je zajištěna buď zaměstnancem, nebo zčásti či úplně ze sociálního fondu či ze zisku zaměstnavatele po jeho zdanění.

Příklad

Zaměstnavatel zakoupí pro potřeby stravování zaměstnanců rychlovarnou konvici, ledničku, elektrický vařič nebo mikrovlnnou troubu.

Tyto výdaje (pokud se nejedná o odpisovaný hmotný majetek) budou začleněny do daňově uznatelných výdajů zaměstnavatele dle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP – půjde o výdaje na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců vynaložené na provoz vlastního stravovacího zařízení, a to i v případě, že stravování zaměstnavatel nezajišťuje. V tomto případě zaměstnavatel umožňuje dle zákona č. 309/2006 Sb., aby se zaměstnanci v zákonné přestávce na jídlo a oddech mohli stravovat na pracovišti odpovídajícím způsobem z hlediska vybavení, bezpečnostních a hygienických norem donesenou stravou (ohřátí jídla, uskladnění v lednici apod.).

DPH

Z hlediska DPH je poskytnutí stravování v závodní jídelně zdanitelným plněním, a to jako služba, která je zařazena v CZ-CPA v kódu 56 a která se do 30. 4. 2020 zdaňovala první sníženou sazbou DPH ve výši 15 % a s účinností od 1. 5. 2020 byla sazba změněna na výši 10 % na základě zákona č. 256/2019 Sb. přeřazením stravovacích služeb do druhé snížené sazby daně (příloha č. 2a). Je-li zaměstnavatel plátcem DPH, vypočte DPH na výstupu z částky, kterou mu hradí zaměstnanec. Zaměstnavatel bude při výpočtu DPH postupovat podle § 37 ZDPH. Takový zaměstnavatel má nárok na odpočet DPH na vstupu, a to jak z nakoupených potravin, tak z nákladů souvisejících s provozem kuchyně.

Základem daně je při uskutečňování zdanitelných plnění pro osoby v pracovněprávních nebo v jiných obdobných vztazích za ceny nižší než ceny obvyklé cena skutečně použitá.

Příklad

Zaměstnavatel – plátce DPH – zajišťuje svým zaměstnancům stravování ve vlastní závodní jídelně. Zaměstnanec hradí za oběd částku 18 Kč, v květnu 2021 odebere 15 obědů, zaplatí tedy částku 15 x 18 Kč = 270 Kč. Tato částka je základem daně vč. DPH a daň lze vypočítat podle § 37 ZDPH ve znění zákona č. 80/2019 Sb.: 270 (270/1,10) = 24,55 a základ daně je 245,45 Kč.

3.3 Stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů

Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů se považuje stravování smluvně zabezpečené zaměstnavatelem v jiném než vlastním stravovacím zařízení nebo ve vlastním zařízení, které je pronajaté na základě smlouvy o nájmu.

Půjde o tyto případy:

  • stravování zaměstnanců smluvně zajištěné ve stravovacím zařízení jiného provozovatele,

  • dovážení stravy jiným provozovatelem stravovacího zařízení a výdej stravy ve

Nahrávám...
Nahrávám...