15.4.8.2
Zánik závazku odstoupením od smlouvy
Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon jedné smluvní
strany adresovaný druhé smluvní straně, kterým se v okamžiku, kdy této druhé
smluvní straně dojde, ruší smluvní závazkový vztah.
Odstoupení od smlouvy je možné pouze v případech, že to umožňuje smlouva nebo zákon. Je tomu tak proto, že odstoupení od smlouvy je
jednostranný projev vůle jedné strany, na základě kterého dojde ke zrušení
smlouvy, která byla uzavřena dohodou smluvních stran. Taková situace, kdy je
dáno na vůli jedné strany, aby svým projevem zrušila jednostranně smlouvu, je
konstruována zákonem jako výjimečná a váže se většinou na podstatné porušení
smlouvy některou ze smluvních stran.
NahoruSjednání odstoupení ve smlouvě
Pokud jde o možnost sjednat si odstoupení od smlouvy ve smlouvě, zákon neklade smluvním stranám žádná omezení pro to, aby si
sjednaly, za jakých podmínek může některá či obě smluvní strany odstoupit od
smlouvy. Taková možnost tedy ve smlouvě nemusí být vázána na porušení
povinnosti, nicméně bude to asi nejčastější a nejpraktičtější. Smluvní strany
si mohou ve smlouvě rovněž dohodnout, jaké důsledky budou s odstoupením od
smlouvy spojeny.
Odstoupení od smlouvy podle občanského
zákoníku
Občanský zákoník upravuje právo odstoupení od smlouvy především
jako sankci pro případ, že se dlužník dostane do prodlení s plněním svého
závazku, nebo v některých případech vadného plnění. Odstoupit od smlouvy je
také možné v případě, že jedna ze smluvních stran uzavřela smlouvu v tísni za
nápadně nevýhodných podmínek (§ 49 občanského
zákoníku) nebo v případě částečné nemožnosti plnění (§ 575 odst. 3 občanského zákoníku).
Odstoupením od smlouvy se závazkový vztah od počátku ruší a smluvní
strany jsou povinny si vrátit vše, co si podle zrušené smlouvy plnily.
Odstoupení od smlouvy podle obchodního
zákoníku
Právní úprava odstoupení od smlouvy je v obchodním zákoníku
obsažena v ustanoveních § 344 až 351 a je komplexní. Je třeba ale
upozornit na to, že je-li úprava odstoupení obsažena u jednotlivých typů smluv
(a samozřejmě neobsahuje-li smlouva úpravu zvláštní), pak se vždy použije
nejdříve tato úprava a teprve poté úprava obecná.
Pokud jde o obecná ustanovení obchodního zákoníku o odstoupení od
smlouvy, pak obchodní zákoník spojuje možnost odstoupit od smlouvy v případě,
že se dlužník nebo věřitel dostane do prodlení se splněním své povinnosti ze
smlouvy. Pro tyto případy přitom obchodní zákoník rozlišuje tzv. podstatné a nepodstatné porušení smluvní povinnosti.
NahoruPodstatné porušení smlouvy
Za podstatné porušení smlouvy se považuje takové porušení
smlouvy jednou smluvní stranou, o němž porušující strana v době uzavření
smlouvy věděla nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu
smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva
uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém
porušení smlouvy. Skutečnost, že se jedná o podstatné porušení smluvní
povinnosti, musí v případě nejistoty prokazovat oprávněná strana – zákon totiž
výslovně stanoví vyvratitelnou domněnku, že v pochybnostech se má za to, že
porušení smlouvy podstatné není.
Pokud povinná strana poruší smlouvu podstatným způsobem, může
oprávněná strana odstoupit od smlouvy ihned. V takovém případě je ale
povinna oznámit to druhé straně bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení
povinnosti dověděla. V případě, že tuto povinnost nesplní a ve stanovené lhůtě
povinné straně odstoupení od smlouvy neoznámí, nebo pokud oprávněná strana
prohlásí, že na splnění porušené povinnosti i nadále trvá, není již možné od
smlouvy odstoupit okamžitě a postupuje se jako při nepodstatném porušení
smluvní povinnosti.
NahoruNepodstatné porušení smlouvy
Při nepodstatném porušení smluvní povinnosti musí oprávněná
strana stanovit straně, která je v prodlení, dodatečnou přiměřenou lhůtu k
plnění. Odstoupit od smlouvy pak může oprávněná strana až v případě, že
druhá strana nesplnila svoji povinnost ani v uvedené lhůtě. Pokud nebude
dodatečná přiměřená lhůta k…