Zánik závazku odstoupením od smlouvy

15.4.8.2

Zánik závazku odstoupením od smlouvy

Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon jedné smluvní strany adresovaný druhé smluvní straně, kterým se v okamžiku, kdy této druhé smluvní straně dojde, ruší smluvní závazkový vztah.

Odstoupení od smlouvy je možné pouze v případech, že to umožňuje smlouva nebo zákon. Je tomu tak proto, že odstoupení od smlouvy je jednostranný projev vůle jedné strany, na základě kterého dojde ke zrušení smlouvy, která byla uzavřena dohodou smluvních stran. Taková situace, kdy je dáno na vůli jedné strany, aby svým projevem zrušila jednostranně smlouvu, je konstruována zákonem jako výjimečná a váže se většinou na podstatné porušení smlouvy některou ze smluvních stran.

 NahoruSjednání odstoupení ve smlouvě

Pokud jde o možnost sjednat si odstoupení od smlouvy ve smlouvě, zákon neklade smluvním stranám žádná omezení pro to, aby si sjednaly, za jakých podmínek může některá či obě smluvní strany odstoupit od smlouvy. Taková možnost tedy ve smlouvě nemusí být vázána na porušení povinnosti, nicméně bude to asi nejčastější a nejpraktičtější. Smluvní strany si mohou ve smlouvě rovněž dohodnout, jaké důsledky budou s odstoupením od smlouvy spojeny.

Odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku

Odstoupením od smlouvy se závazkový vztah od počátku ruší a smluvní strany jsou povinny si vrátit vše, co si podle zrušené smlouvy plnily.

Odstoupení od smlouvy podle obchodního zákoníku

Pokud jde o obecná ustanovení obchodního zákoníku o odstoupení od smlouvy, pak obchodní zákoník spojuje možnost odstoupit od smlouvy v případě, že se dlužník nebo věřitel dostane do prodlení se splněním své povinnosti ze smlouvy. Pro tyto případy přitom obchodní zákoník rozlišuje tzv. podstatné a nepodstatné porušení smluvní povinnosti.

 NahoruPodstatné porušení smlouvy

Za podstatné porušení smlouvy se považuje takové porušení smlouvy jednou smluvní stranou, o němž porušující strana v době uzavření smlouvy věděla nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. Skutečnost, že se jedná o podstatné porušení smluvní povinnosti, musí v případě nejistoty prokazovat oprávněná strana – zákon totiž výslovně stanoví vyvratitelnou domněnku, že v pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy podstatné není.

Pokud povinná strana poruší smlouvu podstatným způsobem, může oprávněná strana odstoupit od smlouvy ihned. V takovém případě je ale povinna oznámit to druhé straně bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení povinnosti dověděla. V případě, že tuto povinnost nesplní a ve stanovené lhůtě povinné straně odstoupení od smlouvy neoznámí, nebo pokud oprávněná strana prohlásí, že na splnění porušené povinnosti i nadále trvá, není již možné od smlouvy odstoupit okamžitě a postupuje se jako při nepodstatném porušení smluvní povinnosti.

 NahoruNepodstatné porušení smlouvy

Při nepodstatném porušení smluvní povinnosti musí oprávněná strana stanovit straně, která je v prodlení, dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění. Odstoupit od smlouvy pak může oprávněná strana až v případě, že druhá strana nesplnila svoji povinnost ani v uvedené lhůtě. Pokud nebude dodatečná přiměřená lhůta k…