dnes je 2.12.2024

Input:

Základní charakteristika smluvního vztahu

22.2.2004, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.2
Základní charakteristika smluvního vztahu

15.4.2.1
Pojmy a zásady

Základní pojmy závazkového práva

Typickým a nejčastějším důvodem vzniku závazkových právních vztahů je smlouva. Není sice možno tvrdit, jak bude vysvětleno dále, že se smlouvami je možno se setkat pouze na poli závazkových vztahů, ani že všechny závazkové vztahy vznikají pouze a výhradně ze smluv, nicméně závazkové (neboli obligační) právo si bez smluv nelze vůbec představit.

Na počátku je nutno objasnit některé základní pojmy závazkového práva:

  • pohledávka,

  • dluh,

  • věřitel (creditor),

  • dlužník (debitor).

Pohledávkou se rozumí oprávnění jednoho subjektu závazkového právního vztahu (věřitele) požadovat od druhého subjektu (dlužníka) ujednané plnění.

Naproti tomu pod označením dluh je nutno chápat povinnost jednoho subjektu závazkového vztahu (dlužníka) ujednané plnění poskytnout druhému subjektu (věřiteli).

Každému oprávnění věřitele, tedy pohledávce, musí odpovídat příslušná povinnost dlužníka – dluh. Jeden pojem bez druhého by ztratil smyslu.

V každém závazkovém vztahu je obsažen nejméně jeden shora popsaný věřitelsko-dlužnický vztah. Pokud je právě jeden, můžeme hovořit o závazcích jednostranně zavazujících. Obvykle jich však bývá několik, přičemž není možné označit jednu ze stran závazkového vztahu pouze za věřitele a druhého pouze za dlužníka (takové závazky se pak označují jako oboustranně zavazující).

Na základě kupní smlouvy vzniká mezi prodávajícím a kupujícím závazkový právní vztah, ve kterém prodávající je povinen předat zboží a převést vlastnické právo k němu na kupujícího a kupující je oprávněn toto zboží po prodávajícím požadovat. V této části závazkového právního vztahu je tedy kupující v postavení věřitele, neboť mu vzniká právo požadovat předání zboží a prodávající v postavení dlužníka, jelikož je povinen zboží předat a převést vlastnické právo k němu. Na druhé straně je podle kupní smlouvy prodávající oprávněn požadovat po kupujícím zaplacení kupní ceny, jíž je kupující povinen zaplatit. V této části závazku je naopak prodávající věřitelem a kupující dlužníkem. Závazkový právní vztah z kupní smlouvy je tedy oboustranně zavazující.
Ze smlouvy darovací vzniká dárci povinnost dar převést na obdarovaného a obdarovanému právo dar po dárci požadovat. Zde se tedy jedná o závazkový právní vztah jednostranně zavazující.

Závazkový právní vztah vzniká především ze smluv – potom se hovoří o smluvních (kontraktuálních) závazcích. Jiná velká skupina závazkových právních vztahů má svůj základ v porušení právních povinností – v takovém případě jde o závazky deliktní.

Základní zásady smluvního práva

Se smlouvami je možno se setkat především ve sféře ovládané soukromým právem. V následujícím výkladu nebude poukazováno na specifika, která vykazují smlouvy veřejnoprávního charakteru (např. o poskytování veřejné dopravy, o výkonu státní správy v přenesené působnosti, atd.).

Pro smlouvy soukromoprávního charakteru, bez ohledu na to, zda jsou uzavírány podle občanského, obchodního či jiného speciálního zákona (např. zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor nebo zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů), jsou všeobecně platné následující zásady:

  • rovnost subjektů,

  • smluvní svoboda,

  • autonomie vůle,

  • smlouvy se mají dodržovat.

Z principu rovnosti subjektů (§ 2 odst. 2 ObčZ) vyplývá, že žádný účastník

Nahrávám...
Nahrávám...