dnes je 9.8.2022

Input:

Zahájení soudního řízení

28.7.2006, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.6.1
Zahájení soudního řízení

Způsoby vymáhání pohledávek

Pokud dlužník odmítá plnit svůj splatný závazek (např. peněžitý) vůči věřiteli, vzniká otázka, jak se plnění takového závazku na dlužníku domoci. Pohledávky, které má podnikatel (např. s.r.o.) vůči dlužníku - jinému podnikateli nebo fyzické osobě, lze v zásadě vymáhat dvěma způsoby: buď podáním žaloby k soudu nebo iniciováním rozhodčího řízení. Zatímco druhá možnost připadá v úvahu jen tehdy, když se věřitel s dlužníkem předtím na postoupení sporu rozhodčímu soudu dohodli (např. rozhodčí doložkou ve smlouvě), na český soud se lze s požadavkem na vyřešení sporu obrátit v podstatě vždy. Právě na problematiku vymáhání pohledávek prostřednictvím obecných soudů se nyní zaměříme.

Právní úprava

Soudní řízení, ve kterém se dvě strany o něco "soudí“, se zahajuje na návrh, který se nazývá žaloba. Soudní řízení je zahájeno dnem, kdy soudu žaloba došla. Základní náležitosti, které musí žaloba splňovat, jsou stanoveny v zákoně, který upravuje celé občanské (nebo také "civilní“) soudní řízení. Tímto zákonem je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("OSŘ“). Kromě této základní normy se k soudnímu řízení vztahuje celá řada dalších zákonů a jiných předpisů. Mezi ně patří např. zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Žaloba

Typy žalob

Žalobou se může žalobce v obchodním sporu domáhat buď splnění nějaké povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, nebo určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. První typ žaloby se nazývá žaloba na plnění, druhý pak žaloba určovací.

Náležitosti žaloby

Základní náležitosti žaloby jsou tedy dle § 42 odst. 4 OSŘ (upravuje obecné náležitosti jakéhokoliv podání zaslaného soudu) a § 79 OSŘ (upravuje speciální náležitosti žaloby) tyto:

  • z žaloby musí být patrno, kterému soudu je určena

Je třeba vědět, který soud je vůbec příslušný daný spor projednat. OSŘ stanoví dosti komplexní pravidla pro určování příslušnosti jednotlivých soudů. Tato pravidla nalezneme v § 9 OSŘ. V principu platí, že pro většinu věcí bývá příslušný obecný soud žalovaného, kterým je v případě obchodních věcí obvykle krajský (městský) soud.

  • z žaloby musí být patrné, kdo ji podává a proti komu směřuje

Žalobce a žalovaný

Osoba, která podává žalobu, se nazývá žalobce. Osoba, proti které žaloba směřuje, je žalovaný. Správné označení žalobce a žalovaného je mimořádně důležité. Pokud je žalobcem nebo žalovaným fyzická osoba, je vhodné uvést její: jméno a příjmení, bydliště a rodné číslo (popř. datum narození).

V případě právnické osoby jako žalobce či žalovaného je nutné uvést: obchodní firmu, pod kterou je právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku (pokud v obchodním rejstříku zapsána není, pak název, pod kterým byla zřízena), identifikační číslo (IČ), sídlo (adresa je uvedena v obchodním rejstříku).

  • v žalobě musí být vylíčeny rozhodující skutečnosti případu

V žalobě je třeba vylíčit průběh děje, který je předmětem žaloby, tak, aby si soud byl schopen na základě takového vylíčení udělat obrázek o tom, co je vůbec podstatou žalobního nároku. Např. v případě žaloby na zaplacení kupní ceny je vhodné, řečeno velmi zjednodušeně, v žalobě napsat, že byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným, na základě které bylo žalovanému dodáno zboží, které však žalobce nezaplatil.

V praxi někdy někteří žalobci či jejich právní zástupci píší do žalob velmi detailní a dlouhé vylíčení rozhodujících skutečností daného případu. Je však otázkou, zdali je to ku prospěchu věci. Je třeba si uvědomit, že i soudce je jen člověk, který je někdy i velmi vytížený prací, a že se u něj tedy většinou takové dlouhé traktáty v žalobách, které se navíc mohou zabývat i věcmi, které s předmětem sporu souvisí jen okrajově, rozhodně nesetkají s přílišným pochopením. Doporučujeme tedy v žalobě vylíčit rozhodné skutečnosti sice co nejpřesněji a nejúplněji, ale pokud možno spíše krátce než dlouze.

  • v žalobě musí být označeny důkazy, kterých se žalobce dovolává k podepření svého nároku

Důkazní povinnost žalobce

Povinnost žalobce označit soudu důkazy, které podporují jeho tvrzení, se v právnické terminologii nazývá tzv. povinnost důkazní (viz § 120 OSŘ). Žalobce by měl označit vše, co by mohlo sloužit jako důkaz v jeho prospěch, a soud poté rozhodne, které z navržených důkazů "provede“ (tj. zhodnotí a vezme v potaz při rozhodování).

Důkazní prostředky

Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutečný stav věci, zejména pak výslech svědků nebo účastníků, znalecký posudek,

Nahrávám...
Nahrávám...