15.4.6.1
Zahájení soudního řízení
NahoruZpůsoby vymáhání pohledávek
Pokud dlužník odmítá plnit svůj splatný závazek (např. peněžitý)
vůči věřiteli, vzniká otázka, jak se plnění takového závazku na dlužníku
domoci. Pohledávky, které má podnikatel (např. s.r.o.) vůči dlužníku - jinému
podnikateli nebo fyzické osobě, lze v zásadě vymáhat dvěma způsoby: buď podáním žaloby k soudu nebo iniciováním rozhodčího řízení.
Zatímco druhá možnost připadá v úvahu jen tehdy, když se věřitel s dlužníkem
předtím na postoupení sporu rozhodčímu soudu dohodli (např. rozhodčí doložkou
ve smlouvě), na český soud se lze s požadavkem na vyřešení sporu obrátit v
podstatě vždy. Právě na problematiku vymáhání pohledávek prostřednictvím
obecných soudů se nyní zaměříme.
NahoruPrávní úprava
Soudní řízení, ve kterém se dvě strany o něco "soudí“, se zahajuje
na návrh, který se nazývá žaloba. Soudní řízení je zahájeno dnem, kdy
soudu žaloba došla. Základní náležitosti, které musí žaloba splňovat, jsou
stanoveny v zákoně, který upravuje celé občanské (nebo také "civilní“) soudní
řízení. Tímto zákonem je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
("OSŘ“). Kromě této základní normy se k soudnímu řízení vztahuje celá řada
dalších zákonů a jiných předpisů. Mezi ně patří např. zákon č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a zákon č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích.
NahoruŽaloba
NahoruTypy žalob
Žalobou se může žalobce v obchodním sporu domáhat buď splnění nějaké
povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva,
nebo určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý
právní zájem. První typ žaloby se nazývá žaloba na plnění, druhý pak žaloba určovací.
NahoruNáležitosti žaloby
Základní náležitosti žaloby jsou tedy dle § 42 odst. 4 OSŘ (upravuje obecné náležitosti
jakéhokoliv podání zaslaného soudu) a § 79 OSŘ (upravuje speciální náležitosti žaloby) tyto:
Je třeba vědět, který soud je vůbec příslušný daný spor projednat.
OSŘ stanoví dosti komplexní pravidla pro určování příslušnosti jednotlivých
soudů. Tato pravidla nalezneme v § 9 OSŘ. V principu platí, že pro většinu věcí bývá
příslušný obecný soud žalovaného, kterým je v případě obchodních věcí
obvykle krajský (městský) soud.
NahoruŽalobce a žalovaný
Osoba, která podává žalobu, se nazývá žalobce. Osoba, proti
které žaloba směřuje, je žalovaný. Správné označení žalobce a žalovaného
je mimořádně důležité. Pokud je žalobcem nebo žalovaným fyzická osoba, je
vhodné uvést její: jméno a příjmení, bydliště a rodné číslo (popř. datum
narození).
V případě právnické osoby jako žalobce či žalovaného je nutné uvést:
obchodní firmu, pod kterou je právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku
(pokud v obchodním rejstříku zapsána není, pak název, pod kterým byla zřízena),
identifikační číslo (IČ), sídlo (adresa je uvedena v obchodním rejstříku).
V žalobě je třeba vylíčit průběh děje, který je předmětem žaloby,
tak, aby si soud byl schopen na základě takového vylíčení udělat obrázek o tom,
co je vůbec podstatou žalobního nároku. Např. v případě žaloby na zaplacení
kupní ceny je vhodné, řečeno velmi zjednodušeně, v žalobě napsat, že byla
uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným, na základě které bylo
žalovanému dodáno zboží, které však žalobce nezaplatil.
V praxi někdy někteří žalobci či jejich právní zástupci píší do
žalob velmi detailní a dlouhé vylíčení rozhodujících skutečností daného
případu. Je však otázkou, zdali je to ku prospěchu věci. Je třeba si uvědomit,
že i soudce je jen člověk, který je někdy i velmi vytížený prací, a že se u něj
tedy většinou takové dlouhé traktáty v žalobách, které se navíc mohou zabývat i
věcmi, které s předmětem sporu souvisí jen okrajově, rozhodně nesetkají s
přílišným pochopením. Doporučujeme tedy v žalobě vylíčit rozhodné skutečnosti
sice co nejpřesněji a nejúplněji, ale pokud možno spíše krátce než dlouze.
NahoruDůkazní povinnost žalobce
Povinnost žalobce označit soudu důkazy, které podporují jeho
tvrzení, se v právnické terminologii nazývá tzv. povinnost důkazní (viz § 120 OSŘ). Žalobce by měl označit vše, co by mohlo sloužit
jako důkaz v jeho prospěch, a soud poté rozhodne, které z navržených důkazů
"provede“ (tj. zhodnotí a vezme v potaz při rozhodování).
NahoruDůkazní prostředky
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit
skutečný stav věci, zejména pak výslech svědků nebo účastníků, znalecký
posudek,…
