NahoruUznání dluhu obecně
Zajišťovacím instrumentem, který však plní pouze funkci zajišťovací,
nikoli však funkci uhrazovací, je i jednostranný právní úkon nazvaný "uznání
dluhu“. Podle § 558 ObčZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh
určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.
Tento zajišťovací prostředek způsobuje vznik zákonné vyvratitelné
domněnky, podle níž dluh (ke dni uznání) v uznané výši trval. Výhoda vznikající
z uznání dluhu se však projeví především v oblasti procesněprávní, neboť
uvedená domněnka způsobuje přechod důkazního břemene na protistranu. Proto
věřiteli v případě soudního sporu postačí pouze tvrdit (nikoli však už
prokazovat), na základě čeho dluh vznikl, a předložit listinu uznání dluhu.
Uznání dluhu musí daný dluh jednoznačně identifikovat, a to jednak
právním důvodem, jednak objektivně určitelnou výší. I pokud mezi účastníky
existuje pouze jeden dluh a nemůže vzniknout mezi stranami pochybnost o právním
důvodu, z něhož dluh vznikl, musí být bezpodmínečně důvod zachycen v písemné
formě právního úkonu.
Uznání dluhu není jednostranným úkonem adresným. Proto účinky uznání
dluhu nastávají provedením úkonu (jeho podpisem) a nevyžaduje se jeho doručení
věřiteli, ačkoli bude v praxi pravidlem.
NahoruPromlčení v obchodních závazkových vztazích
Právní úprava promlčení je v obchodním zákoníku obsažena v
ustanoveních § 387 až 408, která mají kogentní povahu.
Tato právní úprava platí pro obchodní závazkové vztahy ve smyslu § 261 a § 262 obchodního zákoníku.
Obchodní zákoník výslovně promlčení nedefinuje, stanoví jen, že
právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení
podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět
smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.
Podstata promlčení spočívá v tom, že po uplynutí promlčecí doby se
právo stává nevymahatelným za předpokladu, že se povinná strana této
skutečnosti dovolá. Promlčené právo nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo
uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí
doby.
NahoruObecná a zvláštní promlčecí doba
Obchodní zákoník rozlišuje z hlediska délky obecnou a zvláštní
promlčecí dobu. Obecná promlčecí doba činí čtyři roky a platí, pokud pro
jednotlivá práva nestanoví zákon jinou promlčecí dobu.
NahoruStavení a přetržení promlčecí doby
Úprava promlčecí doby v obchodním zákoníku umožňuje, aby ten, vůči
němuž se právo promlčuje (tedy dlužník), písemným prohlášením adresovaným druhé
straně promlčecí dobu prodloužil. Takové prohlášení může být učiněno i
opakovaně, celková promlčecí doba nesmí být však delší než deset let od
okamžiku, kdy začala běžet poprvé.
Stavení promlčecí doby je upraveno tak, že promlčecí doba, která již
začala běžet, po určitou dobu neprobíhá a pokračuje teprve po odpadnutí
překážky, která stavení promlčecí doby způsobila. Podle ustanovení § 402 obchodního zákoníku dochází ke
stavení promlčecí doby, jestliže věřitel k uspokojení nebo určení svého práva
učiní jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle procesních předpisů za
zahájení soudního řízení nebo za uplatnění práva v řízení již zahájeném. Stejný
důsledek má také zahájení rozhodčího řízení.
Přetržení promlčecí lhůty znamená, že promlčecí doba končí a začíná
běžet nová promlčecí doba, a to v délce 4 let, bez ohledu na skutečnost, že
délka původní promlčecí doby byla jiná. Účinky přetržení promlčecí doby má
uznání závazku dlužníkem, které je upravené v § 407 obchodního zákoníku. Jedná se o
písemné uznání závazku nebo jeho části, placení úroků z dlužné částky a plnění
části závazku. Účinky písemného uznání…
