Subjekty smluvních vztahů

15.4.3

Subjekty smluvních vztahů

15.4.3.1

Strany smlouvy

JUDr. Vladimíra Knoblochová

 NahoruStrany smlouvy

Co je smlouva a jak ji správně uzavřít, již bylo popsáno viz 4/2 této příručky. V praxi je ale také velmi významnou otázkou, kdo může vůbec být smluvní stranou (tedy kdo má způsobilost se smluvně zavazovat), kdo je oprávněn smlouvu uzavřít zejména jménem právnické osoby apod. Ač se zdá být odpověď na tuto otázku poměrně jednoduchá, v praxi se v ní velmi často chybuje a důsledky takového pochybení mohou vést k neplatnosti uzavřené smlouvy.

 NahoruFyzické a právnické osoby

Úvodem pouze zopakuji, že stranou smlouvy mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby.

Fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům postupně s tím, jak rozumově a volně vyspívá. V plném rozsahu nabývá fyzická osoba způsobilosti k právním úkonům dosažením zletilosti, tedy zásadně dosažením věku 18 let. Zletilosti nicméně může nabýt i osoba mladší 18 (a starší 16) let, a to uzavřením manželství. Pro účely obchodních smluv, na které je cílena tato příručka, se nicméně blíže otázkou způsobilosti fyzických osob k právním úkonům v době jejich nezletilosti zabývat nebudeme.

Způsobilost mít práva a povinnosti mají ale i právnické osoby. Právnickými osobami jsou podle § 18 odst. 2 občanského zákoníku sdružení fyzických nebo právnických osob (sem patří zejména obchodní společnosti), účelová sdružení majetku (např. nadace), jednotky územní samosprávy, případně jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (např. státní podnik, ČNB, Česká televize apod.). Právnické osoby mají vlastní způsobilost k právním úkonům, která může být omezena jen zákonem.

Právní úkony právnické osoby ve všech věcech mohou činit dvě skupiny osob:

• ti, kteří jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (tedy tzv. statutární orgány – u společnosti s ručením omezeným jednatel, u akciové společnosti představenstvo apod.),

• jiní pracovníci či členové právnické osoby, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Pokud tyto osoby překročí své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osoby, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

V praxi je třeba rozlišovat tzv. osobní jednání podnikatele a jednání v zastoupení, která budou postupně…