Smlouvy o přepravě

15.5.2.19

Smlouvy o přepravě

 NahoruPrávní úprava obchodního zákoníku

Obchodní zákoník pak obsahuje smlouvu o přepravě věcí a závazkové vztahy, které souvisejí s provozováním dopravy, tedy smlouvu o nájmu dopravního prostředku, smlouvou o provozu dopravního prostředku a smlouvu zasilatelskou.

 NahoruPřepravní řády a tarify

S ohledem na různorodý charakter přepravy a specifičnost jejich jednotlivých druhů obsahují výše uvedená ustanovení občanského zákoníku, ale i zákoníku obchodního, pouze základní úpravu této problematiky; tedy taková ustanovení, která lze použít pro všechny typy dopravy. Podrobnější úpravu pak obsahují zvláštní právní předpisy, zejména pak přepravní řády a tarify. Ty jsou vydávány ve formě buď samostatných zákonů nebo ve formě vyhlášek (např. nařízení vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu).

 NahoruPřepravní řády dopravců

Na přepravní řády, které mají povahu právních předpisů, pak mohou navazovat přepravní řády jednotlivých dopravců. Dopravci mohou tyto podrobnější přepravní řády vydávat v případech, kdy jim to umožňuje zákon nebo vyhláška. V některých případech je dokonce vydání takového přepravního řádu zákonem uloženo jako povinné; tato povinnost se týká zejména osobní přepravy.

 NahoruPředpisy správní povahy; mezinárodní přeprava

Nemalou úlohu pak hrají předpisy správní povahy, které obsahují další práva a povinnosti s přepravou spojené. Mezinárodní přeprava se dále navíc řídí velkým množstvím mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Přepravní řády pak mohou převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě i pro přepravu vnitrostátní. Tím však nesmí být dotčena odpovědnost stanovená občanským zákoníkem za škodu na zdraví.

 NahoruTypy přepravy

Z hlediska předmětu přepravy občanský zákoník rozlišuje dva typy přepravy. Jedná se o:

1. přepravu osob včetně jejich zavazadel,

2. přepravu nákladu s výjimkou zavazadel cestujících.

Těmto typům přepravy pak odpovídá i rozdělení výše uvedených dvou typů smluv.

 NahoruA. Smlouva o přepravě osob

 NahoruZákladní definice

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení.

Tento typ smlouvy je upraven pouze občanským zákoníkem, obchodní zákoník podobný typ smlouvy neobsahuje. Jedná se tedy o takzvaný absolutní neobchod – citovanou právní úpravou se budou řídit veškeré vztahy, které vzniknou ze smlouvy o přepravě osob mezi dopravcem a cestujícím, bez ohledu na to, zda je cestující podnikatel a cestu vykonává v souvislosti s podnikatelskou činností.

 NahoruSmluvní strany

Smluvní strany smlouvy o přepravě jsou tedy:

• dopravce, a

• cestující.

 NahoruUzavření smlouvy

Smlouva je většinou uzavírána ústní formou. To však neznamená, že by její uzavření v písemné podobě bylo v zásadě vyloučeno, avšak bude se jednat o výjimečné případy, kdy bude s přepravcem sjednávána individuální přeprava. Kromě výslovného uzavření smlouvy, může smlouva o přepravě vzniknout i konkludentním jednáním cestujícího – například tím, že nastoupí do prostředku městské hromadné dopravy (autobusu, tramvaje, trolejbusu apod.). Tímto jednáním totiž cestující přistupuje na celý rozsah poskytované služby a tedy i na podmínky, které jsou pro poskytnutí této služby stanoveny nejen právními předpisy, ale též přepravními podmínkami dopravce.

Přesný okamžik vzniku smlouvy není určen v občanském zákoníku, ale je určen v přepravních řádech, které se na jednotlivé typy dopravy vztahují. Nejčastěji je okamžik uzavření smlouvy vázán na zakoupení jízdenky či na okamžik vstupu do dopravního prostředku nebo dopravního prostoru (to přichází v úvahu například v metru).

 NahoruPovinnosti dopravce

Základní povinností dopravce je starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících. Při hromadné přepravě je dopravce povinen umožnit cestujícím používání společenských kulturních zařízení. Podrobnosti, jakým způsobem má dopravce tyto povinnosti splnit, jsou stanoveny přepravním řádem. Asi nejvýznamnějším předpisem je vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu.

 NahoruPřeprava zavazadel cestujícího

Pokud se týká zavazadla, rozlišuje občanský zákoník dva druhy přepravy:

• přeprava zavazadla spolu s cestujícím a pod jeho dohledem (takzvaná příruční zavazadla a spoluzavazadla),

• přeprava zavazadla odděleně od cestujícího (takzvaná cestovní zavazadla).

 NahoruOdpovědnost dopravce za zavazadla

Co může být příručním zavazadlem, spoluzavazadlem a cestovním zavazadlem, opět určují přepravní řády. Rozlišení zavazadel do těchto dvou kategorií má význam zejména z hlediska odpovědnosti dopravce za škodu na zavazadle či za jeho ztrátu. Zatímco za škodu na zavazadlech přepravovaných společně s cestujícím či na věcech, které měl cestující u sebe, odpovídá dopravce dle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až 431 občanského zákoníku), tak za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní dopravě.

 NahoruŠkoda vyvolaná zvláštní povahou provozu

Odpovědnost dopravce za škodu na zavazadle přepravovaném spolu s cestujícím nebo pod jeho dohledem vzniká pouze v případě, že škoda je vyvolaná zvláštní povahou provozu. Pokud by tedy byl důvod poškození zavazadla či jeho ztráty jiný, nelze odpovědnost dopravce vyvodit.

 NahoruVysvětlení k příkladu

Ve výše uvedeném případě nelze dovodit odpovědnost dopravce za odcizení příručního zavazadla – ztráta zavazadla není vyvolána provozem dopravního prostředku, nýbrž protiprávním jednáním třetí osoby.

 NahoruLiberační důvody

Dopravci pak navíc svědčí některé liberační důvody, při kterých se může odpovědnosti za poškození či ztrátu zavazadla zprostit i v případech, kdy je škoda vyvolána zvláštní povahou provozu – dopravce je oprávněn se odpovědnosti zprostit v případě, jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

 NahoruVysvětlení k příkladu

Ve výše uvedeném příkladu je dopravce oprávněn se zprostit své odpovědnosti za způsobenou škodu. Dopravce nemohl takovou záležitost, jako je náhlá vichřice a pád stromu, předpokládat. O případy, při kterých se může dopravce zprostit své odpovědnosti za škodu, se jedná zejména, pokud ke škodě došlo působením přírodních sil, třetí osoby či zvířete.

 NahoruŠkoda způsobená okolnostmi majícími původ v provozu

Výše uvedený liberační důvod však dopravce nemůže použít v případech, kdy je škoda způsobena okolnostmi, které mají původ přímo v provozu (například dojde ke škodě na zavazadle v důsledku dopravní nehody nebo jiné události, která souvisí s provozem). Jde o okolnosti "uvnitř“ vlastního provozu, které souvisejí s organizací, řízením a realizací provozu. Byla-li příčinou vzniku škody tzv. vnitřní škodní událost, nepřichází v úvahu zproštění se odpovědnosti provozovatele bez ohledu na to, zda škodě mohlo či nemohlo být zabráněno. ¹⁾

 NahoruVysvětlení k příkladu

V tomto případě se dopravce nemůže své odpovědnosti zprostit, i kdyby prokázal, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí – například, že pravidelně kontroloval zdravotní stav řidiče. Stejně by tomu bylo v případě například náhlé technické závady.

 NahoruZtráta dispozice se zavazadlem

Zvýšenou odpovědnost dopravce nese pro případ, že cestující pozbyl při poškození (například v důsledku zranění) možnost své zavazadlo opatrovat. V takovém případě dopravce odpovídá za škodu způsobenou ztrátou či odcizením zavazadel přepravovaných spolu s cestujícím nebo pod jeho dohledem, aniž by tato ztráta či odcizení byly vyvolány přímo zvláštní povahou provozu dopravního prostředku.

 NahoruVysvětlení k příkladu

Pan V. v důsledku nehody ztratil kontrolu nad svým příručním zavazadlem – notebookem.…