dnes je 12.12.2024

Input:

Smlouvy o cenných papírech

13.2.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.9
Smlouvy o cenných papírech

15.7.9.1
Cenné papíry

Cenné papíry jsou listiny, které v sobě ztělesňují určité právo (pohledávku) vlastníka cenného papíru vůči tomu, kdo cenný papír vydal – tedy vůči emitentovi cenného papíru.

Cenný papír je sám o sobě nositelem právního nároku, který je v něm tzv. inkorporován, což znamená, že je pro jeho vznik, existenci, převod či zánik v podstatě nenahraditelný. Lze tedy říci, že věřitel z cenného papíru nemůže bez cenného papíru požadovat uspokojení svého nároku a na druhé straně dlužník může odepřít plnění svých závazků, pokud mu není předložen příslušný cenný papír. Tím se tedy cenný papír liší od listin, které poskytují pouze důkazy o právu a závazku (jako je např. uznání dluhu) a které mají význam pouze jako důkazní prostředek v případném sporu o určitém právu.

Dělení cenných papírů

Cenné papíry lze dělit z různých hledisek. Mezi nejvýznamnější a nejčastější hlediska dělení cenných papírů patří dělení podle převoditelnosti cenného papíru a podle podoby cenných papírů.

Podle převoditelnosti cenného papíru rozlišujeme:

  • cenné papíry na majitele – tyto cenné papíry jsou charakteristické tím, že nejsou spjaty s konkrétní výslovně označenou osobou oprávněného. Oprávněný tak zde není určen jménem, ale pouze vlastnictvím cenného papíru. Dlužník je povinen plnit tomu, kdo mu cenný papír předloží. Převody takovýchto cenných papírů jsou jednoduché a méně formální než u ostatních typů cenných papírů, neboť k jejich převodu postačí pouze jejich předání novému majiteli (tzv. tradice).

Příkladem cenného papíru na majitele je akcie na majitele.

  • cenné papíry na řad (tzv. orderpapíry) – tyto cenné papíry se vyznačují tím, že v textu listiny je vyznačen první věřitel. Pokud se cenný papír převádí na další věřitele, činí se tak rubopisem, což je zvláštní prohlášení zpravidla na rubu cenného papíru, které prokazuje, že byl cenný papír převeden jeho původním majitelem na majitele nového. V těchto případech se převod cenného papíru uskutečňuje jednak jeho odevzdáním a jednak tím, že se uvede jméno nového nabyvatele na rubu listiny.

  • Základní rozdíl oproti cenným papírům, které nejsou převoditelné rubopisem, spočívá v tom, že se nový majitel cenného papíru, na kterého byl tento papír převeden, dostává do stejného právního postavení jako původní majitel cenného papíru a může využívat všech výhod, které mu takovéto právní postavení přináší.

Příkladem cenného papíru na řad může být směnka převoditelná rubopisem nebo akcie na jméno.

  • cenné papíry znějící na jméno (tzv. rektapapíry) – tyto cenné papíry obsahují rovněž jméno prvního věřitele, ale nejsou převoditelné rubopisem. Převod práv a povinností z těchto cenných papírů se provádí podle obecných občanskoprávních předpisů, zejména smlouvou o postoupení pohledávky. To znamená, že nabyvatel cenného papíru se nedostává do stejného právního postavení jako původní majitel, lze proti němu uplatňovat širší okruh námitek (lze například v případném soudním řízení zpochybňovat platnost smlouvy o postoupení pohledávky).

Příkladem cenného papíru znějícího na jméno jsou směnky s doložkou "nikoliv na řad“.

Podle podoby cenných papírů rozlišujeme:

  • cenné papíry listinné – listinné cenné papíry jsou takové, které existují v hmotné – tedy listinné podobě. V listinné podobě bývají vydávány zejména směnky, šeky či samozřejmě akcie.

  • cenné papíry zaknihované – zaknihované cenné papíry jsou takové cenné papíry, které nejsou vydávány v materiální podobě a existují jen jako záznam v elektronicky vedeném souboru dat. V současné době vede evidenci zaknihovaných cenných papírů Středisko cenných papírů, přičemž do budoucna se počítá, že tuto funkci převezme tzv. Centrální depozitář, který nicméně ještě nebyl fakticky zřízen. Právní úprava Centrálního depozitáře je obsažena v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. V zaknihované podobě bývají vydávány zaknihované akcie.

(A). Akcie

Základní charakteristika vybraných cenných papírů

Akcie jsou cennými papíry upravenými především obchodním zákoníkem. Definice akcie je obsažena v ustanovení § 155 odst. 1 obchodního zákoníku, který stanoví, že akcie je cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.

Jak již bylo uvedeno výše, akcie mohou být vydávány v zaknihované nebo listinné podobě a mohou znít buď na majitele nebo na jméno.

Častým krokem akciových společností v poslední době je přeměna podoby akcií společnosti ze zaknihovaných na listinné. Hlavním důvodem pro takový postup bývá zejména snaha o úsporu poplatků, které musí společnost platit Středisku cenných papírů v souvislosti s vedením akcií ve Středisku cenných papírů (vysoké poplatky se platí např. i v případech zvyšování základního kapitálu, kdy je třeba u Střediska cenných papírů emitovat nové akcie) a dále zejména zjednodušení možnosti převodu akcií, kdy u listinných akcií postačí kromě smlouvy její fyzické předání, zatímco u zaknihovaných akcií je třeba i převodu ve Středisku cenných papírů (což je rovněž zpoplatněno).

Pro rozhodnutí o tom, jakou společnost zvolí podobu svých akcií, je třeba zvážit základní výhody a nevýhody jednotlivých podob akcií, tj. jednak akcií listinných a jednak akcií zaknihovaných, pro danou společnost.

Zaknihovaná akcie je výhodná pro její obchodování a při častých změnách majitele. Je nepochybné, že zejména velké společnosti, jejichž akcie jsou registrovány na veřejných trzích, budou mít akcie zaknihované. Nevýhodou zaknihovaných akcií jsou zejména vysoké náklady spojené s jejich evidencí u Střediska cenných papírů.

Listinné akcie jsou výhodné spíše pro společnosti s ustáleným složením akcionářů a s akciemi, které nejsou registrovány na veřejných trzích. Listinné akcie tak budou volit spíše společnosti, které chtějí zjednodušit akcionářskou agendu a snížit náklady spojené s evidencí akcionářů. Nevýhodou listinných akcií je zejména nebezpečí jejich ztráty či zničení.

Společnost přitom nemůže mít zároveň akcie listinné a akcie zaknihované, musí zvolit vždy pouze jednu podobu svých akcií.

Akcie mohou být vydávány jako kmenové, tj. takové, se kterými nejsou spojena žádná zvláštní práva než ta, která jsou upravena obecně obchodním zákoníkem, nebo jako prioritní, se kterými sice většinou nebývá spojeno hlasovací právo na valné hromadě, ale na druhou stranu s nimi stanovy společnosti mohou spojovat zvláštní práva na dividendy či na podíl na likvidačním zůstatku. Společnost může vydávat prioritní akcie pouze v omezeném rozsahu, kdy součet jmenovitých hodnot prioritních akcií nesmí překročit polovinu základního kapitálu společnosti.

Akcie musí obsahovat:

  • firmu a sídlo společnosti,

  • jmenovitou hodnotu,

  • označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře,

  • výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie,

  • datum emise,

  • listinná akcie musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu emise,

  • zaknihovaná akcie musí obsahovat číselné označení v případech, kdy to stanoví zákon,

  • je-li vydáno více druhů akcií, musí akcie obsahovat i označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva (kmenové akcie), nemusí označení druhu obsahovat.

(B). Směnka

Zákon směnečný a šekový pojem směnky nijak nedefinuje. V teorii je směnka nejčastěji definována jako zákonný cenný papír na řad vystavený ve formě a obsahu stanoveném zákonem.

Platná právní úprava rozlišuje dva druhy směnek, a to směnku cizí a směnku vlastní. Všechny ostatní směnky, i když se pro ně používají zvláštní názvy, jsou v zásadě jedním z výše uvedených druhů.

Směnka vlastní

Směnka vlastní představuje závazek výstavce směnky vyplatit při splatnosti směnky v místě ve směnce určeném směnečný peníz řádnému majiteli směnky.

Zákon směnečný a šekový definuje obsah směnky vlastní v ustanovení § 75 a 76. Důsledkem nedodržení obsahových náležitostí směnky

Nahrávám...
Nahrávám...