dnes je 16.6.2024

Input:

Smlouva o zápůjčce

3.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.10
Smlouva o zápůjčce

Mgr. Pavla Krejčí

Zápůjčka dle NOZ se prakticky rovná pojmu půjčka, kterou používala právní úprava platná do 31. 12. 2013.

Zapůjčitel x vydlužitel

Zásadní změnou je změna označení smluvních stran. Smluvní strany jsou označovány jako zapůjčitel (dosud věřitel) a vydlužitel (dosud dlužník).

Zápůjčka je takzvaným reálným právním vztahem – to znamená, že smlouva o zápůjčce vzniká (je uzavřena) až okamžikem faktického poskytnutí věci, jež je předmětem zápůjčky – tedy okamžikem, kdy zapůjčitel věc vydlužiteli předá a vydlužitel věc převezme. K tomuto předání může dojít i bezhotovostním převodem finančních prostředků na účet vydlužitele.

Zápůjčka x úvěr

To také odlišuje smlouvu o zápůjčce od smlouvy o úvěru, která má povahu konsensuální – smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. NOZ) vzniká okamžikem jejího uzavření. To znamená, že na základě smlouvy o úvěru vzniká úvěrujícímu povinnost finanční prostředky poskytnout a úvěrovanému povinnost finanční prostředky přijmout a vrátit spolu s úroky v čase a výši smlouvou o úvěru sjednaném.

Smlouva o zápůjčce nemusí být uzavřena v písemné formě – k jejímu uzavření postačí i forma ústní, respektive smlouva se uzavírá až faktickým poskytnutím předmětu zápůjčky. K dokladování zápůjčky postačí i takzvaný dlužní úpis (§ 1952 NOZ) – jednostranné prohlášení vydlužitele o existenci zápůjčky a jejích podmínkách.

Zápůjčka x výpůjčka

Kromě smlouvy o zápůjčce zná NOZ ještě jeden velmi podobný typ smlouvy, a tou je smlouva o výpůjčce (§ 2193 až § 2200 NOZ). Základní rozdíl mezi oběma smluvními typy spočívá:

a) v předmětu smlouvy:

  • výpůjčka se může týkat pouze individuálně určené věci, tedy věci nezastupitelné. Kromě toho se musí jednat o věci nezuživatelné. Věci, které jsou předmětem výpůjčky, nepřecházejí do majetku vypůjčitele, nýbrž zůstávají ve vlastnictví půjčitele. Vypůjčitel je vždy povinován vrátit stejnou věc, která byla předmětem výpůjčky. Takovými věcmi jsou např. umělecké předměty, nábytek, knihy apod.,

  • předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být naopak pouze věci určené podle druhu – tedy věci zastupitelné (§ 499 NOZ). Tyto věci poskytnutím zápůjčky přecházejí do majetku vydlužitele. Po určité době je vydlužitel povinen vrátit zapůjčiteli věci stejného druhu – nikoliv věci fyzicky totožné s věcmi, které byly vydlužiteli zapůjčitelem předány. Takovými věcmi jsou především peníze; může se však jednat i např. o obilí, rýži, zeminu, ovoce a zeleninu, cenné papíry apod.

K výše uvedenému je ještě třeba poznamenat, že z věcí zastupitelných se mohou stát vůlí účastníků též věci nezastupitelné, a to tehdy pokud budou u zastupitelných věcí identifikovány jejich individuální rozdíly – pak mohou být i věci, kterou jsou za obvyklých podmínek věcmi zastupitelnými, předmětem smlouvy o výpůjčce.

Platná poštovní známka je obvykle věcí určenou podle druhu. Pokud však bude vykazovat určitou anomálii oproti normálu a účastníci si mezi sebou tuto anomálii identifikují a dohodnou se, že vydlužitel je povinen vrátit přesně tu samou známku, stává se známka věcí nezastupitelnou. Za účelem přesné identifikace mohou smluvní strany také známku určitým způsobem samy označit.

b) v úplatnosti:

  • výpůjčka je smlouvou bezplatnou; pokud by byla za poskytnutí individuálně určené věci sjednána úplata, nejednalo by se o smlouvu o výpůjčce, ale o smlouvu nájemní (§ 2201 a násl. NOZ), popřípadě o pacht (§ 2332 a násl. NOZ),

  • naopak zápůjčka může být sjednána jak úplatně, tak i bezplatně (§ 2392 NOZ).

Rozdílů mezi oběma smluvními typy je ještě mnohem více, výše uvedené rozdíly jsou ovšem rozdíly základní.

Dočasnost

Pojmovým znakem zápůjčky je také její dočasnost. To znamená, že zapůjčitel i vydlužitel jsou v okamžiku poskytnutí zápůjčky srozuměni s tím, že vydlužitel je povinen předmět zápůjčky zapůjčiteli po uplynutí určité doby vrátit.

Výprosa

Tím se zápůjčka liší od výprosy (§ 2189 a násl. NOZ). U ní totiž půjčitel přenechává výprosníkovi věc bez ujednání doby, kdy bude tato věc vrácena. Výprosa musí být bezplatná a může se týkat jak věci zastupitelné, tak i věci nezastupitelné (viz samostatná kapitola).

Zajištění

Závazek k vrácení zápůjčky může být zajištěn prakticky všemi způsoby zajištění, např. zástavním právem (§ 1309 a násl. NOZ), ručením (§ 2018 NOZ), zajišťovacím převodem práva (§ 2040 NOZ), dohodou o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů (§ 2045 NOZ), smluvní pokutou (§ 2048 NOZ) apod. Výjimky jsou stanoveny v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

Ochrana spotřebitele – spotřebitelské půjčky

V neposlední řadě je třeba upozornit právě na zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který se na problematiku zápůjček také vztahuje. Tímto zákonem je chráněn spotřebitel před účtováním nepřiměřených plateb v souvislosti se sjednáním takzvaného spotřebitelského úvěru. Pod tento pojem jsou zahrnovány i spotřebitelské zápůjčky. Zákon se vztahuje na zápůjčky, které v rámci své podnikatelské činnosti poskytují podnikatelé spotřebitelům. Vztahuje se však pouze na zápůjčky úplatné. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být písemná a musí obsahovat náležitosti zákonem vyžadované (viz § 6 zákona č. 145/2010 Sb.). Pokud smlouva tyto náležitosti neobsahuje, považuje se smlouva o zápůjčce za neplatnou. Novela tohoto zákona také omezila používání biancosměnek k zajištění spotřebitelského úvěru a zajištění zápůjčky nemůže být ve zjevném nepoměru k hodnotě poskytnuté půjčky.

Smluvní úrok

Asi nejdiskutovanější otázkou ohledně smlouvy o peněžité zápůjčce je otázka smluvních úroků.

Při poskytnutí peněžité zápůjčky lze totiž úroky dohodnout. Jedná se vlastně o úplatu za používání půjčky. Avšak na rozdíl od smlouvy o úvěru, u které je sjednání úroků z poskytnuté částky úvěru obligatorní náležitostí smlouvy (§ 2395 NOZ), se ve smlouvě o zápůjčce jedná o náležitost nepovinnou – úroky být ze zapůjčené částky sjednány mohou, ale nemusejí. Zápůjčka tedy může být zapůjčitelem poskytnuta též bezplatně. Dohoda o úrocích může být mezi smluvními stranami uzavřena i dodatečně po poskytnutí zápůjčky. Úrok bývá většinou sjednán procentuelní sazbou z jistiny za určité časové období – např. 10 % ročně nebo 0,05 % denně z půjčené částky. Chybí-li ve smlouvě u údaje o výši úroků údaj o tom, za jaké období je úrok sjednán, pak platí, že se jedná o úrok roční (§ 1803 NOZ).

Pan Jonáš poskytl panu Zikmundovi zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Ve smlouvě obě strany uvedly, že se bude poskytovat úrok ve výši 0,1 %. Nebylo v ní však uvedeno, za jaké období. V takovém případě platí, že se jedná o 0,1 % ročně.

Výše úroků

Pokud ze smlouvy o zápůjčce bude vyplývat, že mají být poskytnuty úroky, avšak nebude stanovena jejich výše, platí, že vydlužitel bude hradit úroky ve výši stanovené právním předpisem. Takovým právním předpisem je například zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který pro případ, že smlouva o zápůjčce neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, a spotřebitel tyto skutečnosti uplatní u věřitele, pak se považuje zápůjčka za úročenou pouze ve výši diskontní sazby České národní banky platné v okamžiku uzavření smlouvy. Nejsou-li úroky právním předpisem pro konkrétní případ stanoveny, bude vydlužitel platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla vydlužitele v době poskytnutí půjčky (§ 1802 NOZ).

Úrok tvoří příslušenství jistiny (§ 513 NOZ) a jako takový sleduje obvykle její osud. NOZ však zná některé výjimky.

Uznání dluhu ze zápůjčky a promlčení

Výjimkou je například stanovení délky promlčecí doby v případě, kdy je dluh uznán co do důvodu a výše (§ 2053 NOZ) nebo byl přiznán rozhodnutím orgánu veřejné moci, pak na jistinu a úrok přibylý do okamžiku uznání dluhu nebo po přiznání práva platí desetiletá promlčecí doba (§ 641 a 652 NOZ); pro úroky, které dospějí po uznání dluhu nebo po přiznání práva, se bude aplikovat tříletá promlčecí doba.

Úrok smluvní a úrok z prodlení

Úroky, jež jsou u zápůjčky sjednány, nazýváme jako takzvané úroky smluvní a musíme je striktně rozlišovat od úroků z prodlení (§ 1970 NOZ). Oboje úroky tvoří příslušenství pohledávky (§ 513 NOZ). Na úroky smluvní však zapůjčiteli vzniká nárok poskytnutím zápůjčky, a to pouze tehdy, pokud jsou sjednány. Pokud se týká úroků z prodlení, na ně zapůjčiteli vzniká nárok až okamžikem, kdy se vydlužitel s plněním dluhu ze zápůjčky dostane do prodlení, a to i v případě, že zápůjčka byla sjednána bezplatně. Nárok na úrok z prodlení vzniká zapůjčiteli ze zákona, a to ve výši stanovené vládním nařízením, není-li mezi smluvními stranami sjednána výše odlišná (viz § 1970 NOZ).

V případě prodlení vydlužitele s vrácením zápůjčky dochází ke vzájemnému souběhu smluvního úroku a úroku z prodlení.

Pan Voříšek si zapůjčil od pana Konipáska částku ve výši

Nahrávám...
Nahrávám...