dnes je 30.9.2022

Input:

Smlouva o uložení věci

11.10.2004, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.2.12
Smlouva o uložení věci

Smlouva o uložení věci je upravena v § 516 až § 526 ObchZ.

Vztah ke smlouvě o skladování

Uvedený smluvní typ musí být vykládán v souvislosti a ve srovnání s jiným smluvním typem, kterým je smlouva o skladování.

Základní rozdíl mezi smlouvou o uložení věci a smlouvou o skladování je v tom, že smlouva o uložení věci je pojmově bezplatná, zatímco smlouva o skladování je pojmově smlouva úplatná.

Smluvní strany

Smluvní strany smlouvy o uložení věci se nazývají opatrovatel a uložitel.

Opatrovatel není profesionál, který provádí skladování za úplatu. Jeho činnost vyplývá ze spolupráce s druhou smluvní stranou, tedy ze spolupráce s uložitelem, pro nějž opatrovatel věc uloží.

Smlouva o uložení věci tedy navazuje na předchozí vztah mezi dvěma podnikateli, nejčastěji na vztah založený kupní smlouvou.

Náležitosti smlouvy

Základní náležitostí smlouvy je závazek opatrovat věc, kterou opatrovatel převzal, a to bezplatně. Jde tedy o smlouvu reálnou, kdy věc určená k opatrování musí být uložiteli předána.

Jestliže by uzavření této smlouvy nepředcházel kontakt založený smlouvou mezi podnikateli, nejednalo by se o smlouvu o uložení věci, ale pouze o úschovu podle ustanovení § 747 a násl. ObčZ.

Pokud smlouva výslovně neuvádí, že jde o bezúplatné opatrování, je rozhodující, zda opatrovatel má v předmětu činnosti podnikání úschovu věcí.

Zákon výslovně uvádí, že v případě, kdy ve smlouvě není uvedeno, zda věc se má opatrovat za úplatu nebo bezplatně, a opatrování věci není předmětem podnikání opatrovatele, platí, že strany uzavřely smlouvu o uložení věci. Předmětem opatrování mohou být movité věci. Naopak předmětem smlouvy nemohou být cenné papíry v listinné podobě, pro které platí zvláštní právní úprava podle zákona o cenných papírech.

Vzhledem k tomu, že opatrovatel není profesionálem, který má v předmětu podnikání úschovu a opatrování věcí, obchodní zákoník v § 517 stanoví speciální odpovědnost opatrovatele. To znamená, že zákon klade na opatrovatele nižší nárok na péči o opatrovanou věc.

Opatrování věci

Podle § 517 ObchZ je opatrovatel povinen věc pečlivě opatrovat a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na ní nevznikla škoda.

Vyžaduje-li opatrování věci zvláštních opatření, je opatrovatel povinen je učinit, jestliže jsou uvedeny ve smlouvě nebo byl-li na ně upozorněn uložitelem před uzavřením smlouvy. Opatrovatel je povinen dát věci pojistit proti škodám, jen když to stanoví smlouva.

Je tedy především věcí smluvních stran, aby míru pečlivosti a způsob opatrování dohodly ve smlouvě. Pokud tak neučiní, nezbývá než usuzovat, jaká je obecná míra pečlivosti při opatrování věci kladená na podnikatele. Nebudou se tedy posuzovat konkrétní podmínky u konkrétního podnikatele, neboť tyto měly být dohodnuty ve smlouvě.

Zákon však jde ještě dál i v případě, kdy se opatrovatel zaváže ve smlouvě opatrovat věc určitým způsobem. Opatrovatel se totiž podle § 518 ObchZ může od dohodnutého způsobu odchýlit, jestliže nastanou okolnosti, které opatrovatel nemohl v době uzavření smlouvy předvídat a jež činí plnění závazku pro něho nepřiměřeně tíživým.

Zákon tedy zmírňuje míru podnikatelského rizika, které by v plné míře postihovalo profesionálního skladovatele u smlouvy o skladování. Například se u opatrovatele zhorší hospodářské poměry natolik, že není schopen udržovat skladiště, v němž se zboží nachází, na takové úrovni, aby dostál smluvním podmínkám. Důkazní břemeno je samozřejmě na opatrovateli, který by měl prokázat, že se poměry a podmínky u něj konkrétním způsobem zhoršily.

Zákon ukládá dále opatrovateli o vzniku těchto okolností včas vyrozumět uložitele. Pokud by opatrovatel tuto povinnost nesplnil, odpovídal by vůči uložiteli za vzniklou škodu. Zákon neříká, že uvedené upozornění musí mít písemnou formu, ale do smlouvy je třeba takovéto ujednání doporučit.

Opatrování třetí osobou

Podle zákona může opatrovatel i bez souhlasu uložitele svěřit opatrování věci třetí osobě. Pokud opatrovatel uvedeného zákonného ustanovení obsaženého v § 519 ObchZ využije, nezbavuje jej využití třetí osoby odpovědnosti vůči uložiteli, neboť odpovídá vůči uložiteli tak, jako kdyby věc opatroval sám.

Zákon říká, že v případě, kdy opatrovatel svěří věc třetí osobě se souhlasem uložitele, odpovídá jako mandatář.

Není ale vyloučeno, že uložitel výslovně ve smlouvě opatrovateli zakáže, aby věc svěřil do opatrování třetí osobě.

Pokud opatrovatel takovýto smluvní zákaz poruší, pak podle § 519 odst. 2 ObchZ na něj přechází nebezpečí škody na věci.

Opatrovatel podle § 520 ObchZ nesmí bez souhlasu uložitele užívat věc nebo umožnit její užívání třetí osobě.

Zde zákon vychází

Nahrávám...
Nahrávám...