15.5.2.10.3
Smlouva o nájmu bytu – vznik nájemního poměru, podstatné
náležitosti smlouvy
Mgr. Pavla Krejčí
NahoruZákladní definice
Smlouvou o nájmu bytu pronajímatel přenechává za úplatu
nájemci prostory, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k bydlení, aby je nájemce dočasně (ve sjednané době) užíval a nájemce se
zavazuje hradit pronajímateli sjednané nájemné.
NahoruZákladní definice
Základní právní úprava nájmu bytu je obsažena v § 685 a násl. ObčZ, v takzvaných zvláštních
ustanoveních o nájmu bytu. Ačkoliv občanský zákoník obsahuje pro nájem bytu
tato zvláštní ustanovení, neznamená to, že by se obecná právní úprava nájemní
smlouvy uvedená v § 663 až § 684 ObčZ nepoužila.
Právní úprava obsažená v § 685 a násl. ObčZ je ve vztahu k této
obecné právní úpravě nájemní smlouvy úpravou speciální. Obecná právní úprava v § 663 až § 684 ObčZ se tedy použije
v případě, kdy příslušná otázka nebude speciální právní úpravou řešena,
případně bude řešena pouze částečně. Podrobněji se obecnou právní úpravou
zabýváme viz 5/2.10.2 Nájemní smlouva – obecná
úprava, na kterou tímto odkazujeme.
Poznámka:
V tomto článku se zabýváme pouze
smlouvou o nájmu "běžného“ bytu. Zvláštním typům nájmu, jako je například nájem
družstevního bytu, bytu zvláštního určení apod. se bude věnovat samostatná
kapitola. NahoruNájem bytu je chráněn
Nájem bytu je vedle vlastnického práva k domu či bytu
nejrozšířenějším právním důvodem bydlení. Nájem bytu slouží k zabezpečení jedné
ze základních lidských potřeb, a proto občanský zákoník stanoví, že nájem
bytu je chráněn; z tohoto důvodu jej pronajímatel může vypovědět jen z
důvodů stanovených v zákoně, a v některých případech je pronajímatel dokonce
povinen v případě skončení nájmu poskytnout nájemci bytovou náhradu.
Povaha nájmu bytu jako nájmu chráněného je také důvodem jeho
samostatné úpravy v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy.
NahoruPovinné náležitosti
Nájemní smlouva musí obsahovat:
-
označení smluvních stran,
-
označení bytu,
-
označení příslušenství bytu,
-
rozsah jejich užívání,
-
způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním
bytu nebo jejich výši.
NahoruForma smlouvy
Smlouva o nájmu bytu má ze zákona předepsánu písemnou
formu. Nedodržení této formy znamená absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu
ustanovení § 40 ObčZ. V této souvislosti považujeme
za vhodné též připomenout, že nejen pro smlouvu samotnou, nýbrž i pro jakékoli
její, byť drobné změny, je nutná písemná forma. Jakékoli ústní dohody mezi
pronajímatelem a nájemcem ke změně smlouvy nemohou vést a to ani ke změně
dílčí. To platí i pro případné ukončení nájemní smlouvy.
NahoruPojem byt
Pojem byt občanský zákoník nedefinuje, bude tedy třeba
vycházet z definice obsažené ve stavebně-právních předpisech. Bytem se rozumí
soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, které svým stavebně
technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k
tomuto účelu užívání určeny. Pro posouzení otázky, zda místnost či soubor
místností jsou bytem, je právně významný právní vztah založený pravomocným
kolaudačním rozhodnutím, nikoliv faktický způsob jejich užívání. (K tomu
například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 400/2000 ).
NahoruIdentifikace bytu ve smlouvě
Byt musí být v nájemní smlouvě identifikován tak, aby byl
nezaměnitelný s jiným bytem. To však nezanesená, že by musel být
identifikován údaji uvedenými v katastru nemovitostí, tedy údaji, jejichž
uvedení je vyžadováno pro smlouvy o převodu nemovitostí. Postačí například,
pokud bude například uvedeno číslo bytu, patro a adresa domu, ve kterém se byt
nachází. Nemusí být rozhodně uvedena žádná kategorie bytu, neboť současná
právní úprava pojem kategorie bytu nezná. Dle současné judikatury však ani
uvedení patra není podstatnou náležitostí smlouvy.
Podstatnou náležitostí smlouvy není ani uvedení velikosti bytu,
ani počtu a popisu účelu užití jednotlivých místností bytu, či jejich obytná
plocha. Dokonce nemusí být uvedena ani celková plocha bytu. Přesto jsou tyto
údaje v nájemních smlouvách většinou uváděny. Tyto údaje minimálně slouží jako
zpřesnění údajů, kterými je byt identifikován.
NahoruPříslušenství
Podstatnou náležitostí smlouvy je ovšem uvedení tzv.
příslušenství bytu. Příslušenstvím bytu jsou v souladu s ustanovením § 121 odst. 2 ObčZ vedlejší
místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Příslušenství
není samostatným předmětem nájemního vztahu, ale řídí se režimem právního
vztahu nájmu bytu, k němuž patří. Vedlejšími místnostmi jsou místnosti, které
nelze považovat za obytné, ale které jsou určeny k tomu, aby byly užívány s
bytem, jako jsou např. komory, koupelny, předsíně, samostatné WC aj. Vedlejšími
prostory jsou pak prostory místěné mimo byt, které jsou určeny vlastníkem domu
ke společnému užívání spolu s bytem. Mohou to být například sklepy, sklepní
kóje, prádelny apod. Příslušenstvím bytu ovšem mohou být pouze takové místnosti
či prostory, které slouží k uspokojování bytových potřeb.
Garáž nikdy nemůže tvořit příslušenství bytu, neboť není určena k
uspokojování bytových potřeb. (K tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze
dne 4. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2340/1999).
Uvedení příslušenství bytu je podstatnou náležitostí smlouvy.
Ovšem je třeba rozlišovat, o jaké příslušenství se jedná. Příslušenství,
které se nachází v samotném bytě, tedy především koupelny, WC, předsíně apod.,
jsou identifikovány již samotným označením bytu a není třeba je podle našeho
názoru výslovně uvádět. Příslušenstvím, jež je nezbytné do nájemní smlouvy
uvést, jsou především vedlejší prostory, které vlastník bytu či domu určil ke
společnému užívání s bytem, tedy např. sklep či komora umístěná mimo prostory
bytu. Pokud by ovšem nájemní smlouva označení těchto místností a vedlejších
prostor neobsahovala, nezpůsobovalo by to zřejmě její neplatnost. Nájemci by
pouze nevzniklo právo tyto prostory na základě nájemní smlouvy užívat,
respektive v případě jejich užívání by tak činil bez právního titulu.
NahoruRozsah užití
Další podstatnou náležitostí nájemní smlouvy je rozsah užívání
bytu a rozsah užívání jeho příslušenství. Zde je třeba poznamenat, že nelze
omezit užívání bytu a příslušenství tak, aby to bylo v rozporu s dobrými mravy.
Nájemní smlouva může například omezit užívání příslušenství bytu tak, že bude
toto užívání omezeno časově. Je možné si například představit omezené užívání
sklepa, který tvoří příslušenství bytu, a to tak, že se smluvní strany
dohodnou, jaké věci ve sklepě může nájemce mít nebo kdy může do sklepa
vstupovat. Nájemce ovšem například nelze omezit tak, že mu bude umožněno
vycházet a vcházet do domu, ve kterém se pronajatý byt nachází, pouze od 7.00
hod do 22.00 hod. Takové omezení by bylo v rozporu s dobrými mravy.
NahoruŘádné užívání
Pokud nájemní smlouva ujednání o rozsahu užívání bytu neobsahuje,
může nájemce užívat byt neomezeně, respektive se rozsah užití bytu a jeho
příslušenství řídí zákonem. (K tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ČR
sp. zn. 26 Cdo 2446/2004.) Nájemce je pak povinen užívat byt takovým
způsobem, aby jej užíval řádně, tedy v souladu s jeho stavebně technickým
určením, a tak aby bylo v domě vytvořeno prostředí zajišťující ostatním
nájemníkům výkon jejich práv. Nájemce bytu a osoby, které s ním žijí ve
společné domácnosti, mají vedle práva užívat byt i právo užívat společné
prostory a zařízení domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s
užíváním bytu spojeno.
NahoruPřiměřenost počtu osob
Nájemce je ovšem v užívání bytu i omezen. Pronajímatel má totiž
právo po něm požadovat, aby v bytě žil jen takový počet osob, který je
přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny osoby mohly řádně
užívat byt a žít v hygienicky vyhovujících podmínkách. Pronajímatel má právo
vyhradit s i v nájemní smlouvě souhlas s přijetím další osoby do bytu. To ovšem
neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo o další případy zvláštního zřetele
hodné.
NahoruDočasnost a úplatnost nájmu bytu
Velmi důležitým znakem nájmu je jeho dočasnost. Nájem bytu lze
sjednat jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou. Není-li doba nájmu
dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou.
Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce.
Dřívější právní úprava určovala, že se muselo jednat o výkon práce pro
pronajímatele. Tato podmínka ale byla ze zákona vypuštěna a nyní již nezáleží
na tom, pro koho nájemce práci vykonává.
I nájem bytu sjednaný na dobu neurčitou ale není pojmově trvalým
vztahem. Projevem dočasnosti je zde možnost jeho ukončení jednostranným právním
úkonem, a to výpovědí některé ze stran nájemního vztahu.
Pro nájem bytu nelze použít ustanovení § 686 odst. 6 ObčZ o automatickém
prodlužování nájmu, pokud se ovšem na tom smluvní strany nedohodnou. Byla-li
tedy sjednána nájemní smlouva k bytu na dobu určitou, skutečnost, že
pronajímatel nepodal do 30 dnů od skončení nájmu žalobu na vyklizení bytu, na
skončení nájemního vztahu nic nemění a nájem se neprodlužuje. Smluvní strany se
však mohou na automatickém prodlužování nájmu v nájemní smlouvě dohodnout.
NahoruNájemné
Nájem bytu je vztahem úplatným. V případě, že by byl byt přenechán do užívání bezúplatně, pak by nešlo o nájem bytu, ale o tzv.
výpůjčku.
Vedle nájemného musí nájemce hradit i úhrady za plnění
poskytovaná s užíváním bytu, běžně označované jako služby.
Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním
bytu
Placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu je
základní povinností nájemce. Naopak jeho neplacení je důvodem pro to, aby
pronajímatel vypověděl nájemci nájem bytu. Povinnost nájemce platit nájemné a
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu vzniká v okamžiku vzniku nájemního
vztahu. Není tedy rozhodné, kdy nájemce začne byt fakticky užívat. Povinnost hradit nájemné má nájemce, nikoliv osoby, které své právo v bytě
bydlet odvozují od práva nájemce. Pronajímatel se tedy nemůže po těchto osobách
uhrazení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu domáhat, i
když nájemce sám tyto platby nehradí. Je-li ale byt ve společném nájmu, je
povinnost společných nájemců platit nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s
užíváním bytu solidární.
NahoruZměna výše nájmu
Nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného
v průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává zásadně dohodou mezi
pronajímatelem a nájemcem.
Pokud se smluvní strany nedohodnou, může strana, která má za to,
že výše nájemného neodpovídá hodnotě obvyklé v místě a čase, písemně druhé
straně úpravu nájemného navrhnout. Tak může pronajímatel nájemci
jednostranně navrhnout zvýšení nájemného nebo naopak nájemce navrhnout
pronajímateli jeho snížení. Pokud bude s návrhem na úpravu výše nájemného druhá
strana souhlasit, platí, že se nájemné upravuje počínaje třetím kalendářním
měsícem od doručení návrhu. Souhlas musí být udělen písemně. Naopak
pokud druhá strana k návrhu na zvýšení nebo snížení nájemného nedá do dvou
měsíců od doručení návrhu písemný souhlas, může se ve lhůtě dalších třech
měsíců strana, která změnu nájemného navrhovala, obrátit na soud, a žádat, aby
výši nájemného určil. Soud na návrh pronajímatele nebo nájemce rozhodne o
určení nájemného, které je v místě a čase obvyklé. Výše nájemného se
určuje ke dni podání návrhu na určení nájemného.
NahoruNeregulované nájemné
Výše uvedená pravidla pro zvyšování nebo snižování nájmu jsou
aplikovatelná nejenom na takzvané "regulované“ nájmy, ale na nájem obecně.
Nájemní vztah k bytu je totiž většinou vztahem dlouhodobým a v jeho průběhu
může dojít k mnoha změnám. Přednost má však vždy dohoda mezi nájemcem
pronajímatelem. Pokud by ale došlo k podstatné změně okolností, za nichž
byl původní nájem sjednán, platí, že se nájemce i pronajímatel mohou i u nájmu,
při kterém byla výše nájemného sjednána dohodou smluvních stran, pokusit výši
nájemného shora popsaným postupem upravit. V případě soudního sporu však musí
prokázat, že došlo k podstatné změně okolností, z nichž při sjednávání
nájmu smluvní strany vycházely.
K regulovanému nájmu ještě poznámka, že do 31. 12. 2012 není výše
uvedený postup aplikovatelný pro byty v hlavním městě Praze, v obcích
Středočeského kraje s počtem obyvatel k…