12.10.4
Silové rozvody ve společných částech bytového domu
Pro kompletní vnitřní sítě byl dříve používán systém TN-C (sdružená
funkce vodiče ochranného a středního – toto řešení bylo ve 30. letech zavedeno
jako přechodné na dobu 20 ÷ 30 let) v normované napěťové soustavě AC 380/220 V,
50 Hz, která se posléze změnila na napěťovou soustavu AC 400/230 V, 50 Hz. V
současnosti je tento systém použitelný pro hlavní domovní vedení a přívody do
bytu (k bytové rozvodnici).
NahoruTN-C-S
Nyní je zásadně pro novostavby (a rekonstrukce) nutno v souladu s
požadavky ČSN 33 2000-5-54 nutno používat síť TN-C-S, kde posledním
místem pro přechod ze sítě TN-C na TN-S v bytě je bytová rozvodnice.
U ostatních rozvodů lze analogicky odvodit, že toto rozdělení je
třeba provést v rozvodnici, z níž jsou napájeny jednotlivé obvody a jejíž
přívodní vedení nemá žíly vodičů (jedná se o jádra vodičů z Cu) o menším
průřezu než 6 mm2. Současně užívaná distribuční síť je provozována
jednotně v napěťové soustavě AC 400/230 V, 50 Hz.
V současnosti se používají pro obvody v bytové výstavbě zásadně
vodiče s jádry z Cu, a to především z těchto důvodů:
-
jednodušší montáž, to znamená je možno používat oproti vodičům s
jádry z Al o stupeň nižší dimenzi (v souladu s ČSN 33 2000-5-523 ed. 2),
vodiče s měděnými jádry jsou poddajnější pro montáž a urychlují vlastní průběh
prací oproti vodičům s jádry z hliníku;
-
následné stabilnosti rozvodů, to znamená, že jádra z mědi nemají
základní nectnost hliníkových jader, která v tlakovém spojení ve svorkách mají
tendenci měnit tvar, takzvaně "téci“, což má závažný důsledek ve zvýšení
přechodového odporu ve spoji, následné vyhřívání tohoto spoje s jeho následným
poškozením a v nejhorším případě i s možností iniciace požáru.
Připojení hlavního domovního vedení bytového domu k
distribuční síti dodavatele elektřiny a jeho provedení
NahoruHlavní domovní vedení - základní požadavky
Hlavní domovní vedení je vedení od přípojkové skříně (jeho počátek
je na svorkách v přípojkové skříni) až k odbočce k poslednímu elektroměru. Jeho
svislá část, procházející dvěma nebo více podlažími, se nazývá hlavním
stoupacím vedením. Rozděluje-li se hlavní domovní vedení na více odboček,
nazývá se ta část, ze které větve odbočují, hlavní kmenové vedení a odbočující
větve se nazývají větve hlavního domovního vedení.
Systém hlavního domovního vedení a jeho provedení se volí podle
dispozice budovy.
V budovách s více než třemi odběrateli se zřizuje od přípojkové
skříně jedno nebo podle potřeby i více domovních vedení. Rozvětvuje-li se
hlavní domovní vedení na dvě nebo více větví, provede se odbočení v
odbočovacích rozvodnicích.
Každé hlavní domovní vedení se jistí v přípojkové skříni příslušně
dimenzovanou pojistkou. Je-li v objektu více hlavních domovních vedení, lze
jako přípojkovou skříň použít rozpojovací jisticí skříň. Hlavní domovní vedení
má mít stejný počet pracovních vodičů jako domovní přípojka. Vodiče musí mít
stejný průřez po celé délce vedení.
Výjimku tvoří místa, kde jsou odbočky k větším spotřebičům (např.
dílny, kotelny, strojovny, výtahy apod.), kde z hlavního kmenového domovního
vedení odbočují jednotlivé větve hlavního domovního vedení nebo kde je část
hlavního domovního vedení od přípojkové skříně k prvnímu odbočení k
elektroměrům vytvořena vodiči jiné konstrukce (např. z kabelů) než hlavní
stoupací vedení (např. z jednožilových izolovaných vodičů v trubkách nebo z
holých vodičů uložených v prefabrikovaných soupravách).
V těchto případech se mohou pro část hlavního domovního vedení (od
přípojkové skříně až po odbočení k větším spotřebičům) nebo hlavního kmenového
vedení použít vodiče o větším průřezu. Od místa odbočení v odbočovacích
skříních pak můžeme pro hlavní stoupací vedení nebo větve hlavního domovního
vedení použít vodiče slabší, avšak s průřezem odpovídajícím zatížení. Hlavní
stoupací vedení nebo jednotlivá větev hlavního domovního vedení se jistí v
místě změny průřezu. Toto jištění odpadá, je-li již slabší průřez hlavního
domovního vedení jištěn odpovídající pojistkou v přípojkové skříni (např. má-li
část hlavního domovního vedení větší průřez vzhledem k dovolenému úbytku
napětí). Měnit průřez hlavního domovního vedení v jiných případech není
dovoleno.
Elektrická zařízení, která jsou nutná při evakuaci obyvatel nebo při
hašení požáru, musí být připojena tak, aby při odpojení ostatních elektrických
zařízení v přípojkové skříni nebo v hlavním rozváděči zůstala pod napětím. Jsou
to zejména evakuační výtahy, pohon čerpadel na zvýšení tlaku pro požární
hydranty, napájení rozhlasového a dorozumívacího zařízení, překážková
návěstidla apod.
Výtahy se připojují buď samostatným přívodem z přípojkové skříně
nebo k hlavnímu vedení co nejblíže k přípojkové skříni (např. v prvním
nadzemním podlaží anebo v hlavním rozváděči). Vedení pro výtahy musí být
odpínatelná v prvním nadzemním nebo podzemním podlaží s označením, že jde o
přívod k výtahu nebo výtahům. Přívody pro výtahy mohou být ve výtahové
šachtě.
V budovách s nejvýše třemi odběrateli (toto je například případ
rodinných domů) lze odbočky k elektroměrům provést přímo z přípojkové
skříně.
Ochranný vodič se musí vést po celé délce hlavního domovního vedení
společně s fázovými vodiči. Hlavní domovní vedení musí být umístěno a provedeno
tak, aby byl co nejvíce ztížen nedovolený odběr.
K elektroměru lze z hlavního domovního vedení odbočovat
elektroměrovými rozváděči nebo odbočnými rozvodnicemi. Odbočuje-li se k
elektroměru odbočnými rozvodnicemi, je zapotřebí umístit rozvodnici tak, aby
její spodní okraj byl ve výši 1,8 až 2,5 m nad podlahou. Tyto rozvodnice se
nesmí umísťovat nad schody, ani nemají být umístěny v jiném prostředí než
normálním. Odbočné rozvodnice umístěné v uzavřených místnostech musí být
upraveny tak, aby je bylo možné zaplombovat.
NahoruBarevné označení kabelů
Pro barevné označení kabelů platí ČSN 34 0165, ČSN EN
60446, a podrobně je řeší ČSN 33 2000-5-51 ed. 2. Doporučuje se, aby
fázové vodiče hlavních (stoupacích) vedení byly rozlišeny barvou izolace nebo
jiným spolehlivým označením. Barvy odboček k elektroměrům musí přitom souhlasit
s barvou vodičů stoupacího vedení, z kterého odbočuje.
Současný evropský trend je způsob provedení elektrických rozvodů s
hlavním domovním vedením ukončeným v místnosti, kde jsou soustředěny
elektroměry, jističe před nimi a relé HDO všech bytů. U vícepodlažních budov
jsou místo jedné místnosti použity místnosti na jednotlivých podlažích
(alternativně též u objektů s menším počtem bytů na podlaží je použita jedna
místnost pro více podlaží), kde jsou soustředěny elektroměrové rozvodnice. Toto
řešení eliminuje nutnost používání rozvodnic speciálně upravených z hlediska
protipožární ochrany.
Hlavní domovní vedení a jeho základní provedení u objektů
bytové a občanské výstavby
NahoruPřipojení objektu k distribuční síti
Připojení objektu k distribuční síti je zásadně řešeno kabelem. Na
počátku je toto hlavní domovní vedení (HDV) připojeno v hlavní domovní skříni
(HDS), přístupné z veřejného vnějšího prostoru. Z HDS je vedena vodorovná část
HDV do prostoru uvnitř objektu (bytového domu, administrativní budovy, budovy
pro zdravotnické účely atd.), kde se mění na svislou část jedním z těchto
způsobů:
-
na povrchu uložená v technických chodbách a prostorech
nepřístupných veřejnosti;
-
volně uložená v prostorech pouze k tomu určených, nepřístupných
veřejnosti (uzavřené prostory pod schodišti apod.);
-
v kabelové trase pod podlahou suterénu tvořené betonovými
tvárnicemi.
Svislá část HDV je vedena ve svislé trase probíhající jednotlivými
podestami, kde jsou v bytových domech obvykle umístěny elektroměrové rozvaděče
obsahující v typických podlažích elektroměry jednotlivých bytů a jištění před
nimi.
V této trase jsou rovněž stoupací vedení pro elektrická zařízení
umístěná na střeše a některá vedení sdělovací (státní telefon, vedení
dorozumívací, zvonková signalizace, rozhlas po drátě, výjimečně STA). Dále jsou
zde uložena stoupací vedení společné spotřeby domu – umělé osvětlení komunikací
v domě atd. Dříve všechna tato vedení probíhala elektroměrovými jádry
(například s označením JOP, JOZ, PEJ) vyrobenými z ocelového plechu a s dvířky
opatřenými zámkem na trnový klíč. Tato jádra již z dnešních požadavků na
bezpečnost nevyhovují. Pro schodiště a podesty bytového domu je třeba uvažovat
s vnějším vlivem (obvykle) BD3 a je třeba i u stávajících objektů při
rekonstrukci elektroinstalace původní, výše uvedená jádra nahradit například
rozvodnicemi RPE, viz obrázek 1, nebo u novostaveb je lépe prostorově pamatovat
na místnost vyhovující z požárního hlediska (u vícepodlažních objektů s
místnostmi) pro umístění elektroměrových rozváděčů, na které pak již není třeba
uplatňovat přísná kritéria, která vyplývají z vnějšího vlivu jiného než
normálního.
V rozvodnici v 1. P.P. případně i v 1. N.P. jsou u stávajících
elektroměrových jader umístěny vkládací konstrukce s jištěním jednotlivých
společných obvodů, případně i podružných rozvodnic silnoproudých či
sdělovacích.
U nových objektů jsou zásadně užívány samostatné rozvodnice.
Svislá část HDV se dříve prováděla jednožilovými vodiči v trubkách,
později kabelem. U objektů s centrálními ventilátory vzduchotechniky jsou často
tyto vkládací konstrukce pro napájení vzduchotechniky namontovány v
elektroměrovém rozváděči na posledním nadzemním podlaží.
Obr. č. 1: Schéma HDV s vedením pro připojení bodu rozdělení
vodiče PEN na PE a N
Připojení rodinných domků k HDS (kabelové vedení uložené
v zemi)
NahoruPřipojení rodinných domků k HDS
U novostaveb rodinných domků je obvykle HDS a elektroměrový rozváděč
soustředěn do jednoho veřejně přístupného místa v pilířku v oplocení. Z tohoto
důvodu se redukuje HDV jen na krátkou spojku mezi těmito dvěma rozváděči. Z
elektroměrového rozváděče vychází potom odbočka od elektroměru k bytové
rozvodnici v domku, respektive další odbočky k podružným rozvodnicím na pozemku
(pokud jsou, a jejich elektrické připojení není řešeno připojením z bytové
rozvodnice).
NahoruPodmínky pro způsob uložení přívodního vedení
Vedení od HDS k elektroměru (elektroměrům) v objektu či od
elektroměrové rozvodnice v oplocení (pilířku u vstupu na pozemcích) musí být
náležitě chráněno proti poškození. Této ochrany se obvykle dosáhne uložením
vedení do dostatečné hloubky v terénu. Za dostatečnou hloubku se považuje u
nízkého napětí – přívodní vedení do domu uložení 70 cm. Pod terénem – měřeno k
hornímu okraji kabelu. Je-li vedení pod chodníkem, považuje se za dostatečnou
hloubku 50 cm.
Kabel se ve výkopu ukládá do ochranného pískového lože o tloušťce 8
cm a kryje opět pískovým zásypem stejné tloušťky (vrstvy).
Kabely se musí chránit cihlami, betonovými deskami, dlaždicemi atp.
položenými vedle sebe na zásyp. Po stranách musí tato ochrana překrývat nejméně
4 cm.
Tuto ochrannou vrstvu není nutno pokládat v trasách, kde nemohou být
kabely poškozeny, například po teréně pojíždějícím vozidly, hlubokým
zpracováním půdy atd. V tomto případě postačí na zásypovou vrstvu kabelu uložit
výstražnou fólii z plastu. Tato fólie je buďto tvořena pásem v červené barvě s
vyraženým znamením blesku nebo je síťovaná v červené barvě.
Při podchodu zpevněných ploch, jako jsou vjezdy, chodníky, dvory,
odstavné plochy pro auta se vedení ukládá do chrániček, trubek atd., aby v
případě potřeby výměny kabelu nebylo nutno tyto zpevněné plochy rozebírat.
Tyto výše uvedené podmínky pro způsob uložení přívodního vedení je
nutno respektovat i pro jakékoliv další rozvody v areálu nemovitosti, to je pro
přívodní vedení k hospodářským budovám či dalším zázemí. Platí to i pro vedení
k osvětlení a dalším prvkům v areálu užívajícím elektřinu (fontány s oběhovým
čerpadlem vody a s osvětlením, stálé bazény atd.).
Při kladení více vodičů do jedné výkopové rýhy je třeba dbát i na
dodržení nejmenší přípustné vzdálenosti mezi souběžnými kabely. Tato činí:
NahoruVzdálenosti mezi souběžnými kabely
-
u kabelů sdělovacích (tj. přívodu pro telefon; domácí telefon +
elektrického vrátného) a vedení pro ovládání blokování vybraných spotřebičů 5
cm;
-
u napájecího kabelu od HDS či elektroměrového rozvaděče do a
ostatních kabelů uvedených v bodě A – 15 cm.
Údržba elektroměrového rozvaděče (ať již zabudovaného v pilířku či
oplocení nebo v objektu) je záležitostí majitele nemovitosti. V tomto případě
je nutno zdůraznit, že laik se může starat pouze o povrchovou údržbu a kontrolu
stavu rozvaděče. V žádném případě nesmí laik snímat plomby, kterými pracovník
rozvodných závodů vybavil přístroje a desku. K údržbě a opravám elektrické
části tohoto rozvaděče je třeba přizvat pracovníka oprávněného tyto plomby
snímat a zajišťovat jejich opětné nasazení.
Majitel nemovitosti by však u této rozvodnice (pokud je kovová) měl
zajistit údržbu ochrany před povětrnostními vlivy, to znamená kvalitní nátěr
dostupných kovových částí u zabudované rozvodnice. Při této úpravě dveří
rozvaděče je nutno je opětovně opatřit výstražným znamením (bleskem), kterým se
označují rozvodnice.
Tato údržba je důležitá zvláště u rozvodnic kompletně vyrobených z
plechu (které byly v některých případech použity jako náhrada za odolnější) a
které rychle podléhají korozi. Rovněž se doporučuje tyto rozvaděče chránit
stříškou, přesahující šířku dvířek rozvodnice na obou stranách alespoň o 5 cm a
spolehlivě chránící rozvodnici proti zatékání vody do horní spáry mezi dveřmi a
tělem rozvodnice.
Při osazování nové elektroměrové rozvodnice do venkovního pilířku či
oplocení je třeba vybírat rozvodnici, která je jednoznačně určena pro umístění
venku, tomuto odpovídají například elektroměrové rozvaděče ER 1.0 určený pro
zabudování či ERP – komplet elektroměrový rozvaděč s HDS (ER 1.1) zabudovaný do
pilířku z prefabrikovaných dílů.
Skříně těchto rozvaděčů jsou vyrobeny z betonu, dveře ze
silnostěnného plechu. Obdobou těchto rozvaděčů vyrobených z klasických
materiálů jsou rozvaděče vyrobené z odolných plastických hmot (jejich označení
je pro elektroměrové ER 1.OP a ER 2.OP).
Tyto rozvaděče vyžadují minimální údržbu.
NahoruVstup kabelu do objektu
Vstup kabelu do objektu
Při zaústění kabelu (až již silnoproudého či sdělovacího, je třeba
zvažovat případnou možnost výměny bez náročných stavebních prací. Dále prostup
kabelu do objektu nesmí být umístěn vnikání vody, vlhkosti či plynů do budovy.
Při průchodu kabelu z terénu do suterénu se optimální utěsnění průchodu provádí
dle obrázku 2.
Obr. č. 2: Zajištění prostupu kabelu do objektu proti vnikání
vlhkosti a plynů
Utěsnění průchodu lze také provést nerozebíratelným způsobem s
pomocí zatmelení a následným zabetonováním vstupu a výstupu vodiče do dutiny.
Tento způsob ovšem nemusí být dostatečně odolný proti vniknutí vody (např. při
záplavách). Při montáži průchodky, nového kabelu nebo jeho výměně je třeba
dbát, aby nedošlo k narušení izolace objektu proti vlhkosti a je nutno zajistit
návaznosti této izolace na utěsnění prostupu.
NahoruOdbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím
Odbočky od elektroměrů k bytovým
rozvodnicím
Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím se dříve prováděly
převážně jednožilovými vodiči uloženými v trubkách zalitých do podlahy a
stěnových dílců nebo později kabely AYKY u typů s nenulovou podlahou uloženými
v této podlaze, u pozdějších typů objektů s nulovou podlahou do protahovacích
lišt L70 nebo do oceloplechových žlabů umístěných na podestách pod stropem.
Minimální průřezy vodičů odboček od HDV k…