dnes je 3.12.2024

Input:

Ručení

13.2.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.5.10
Ručení

Vymezení

Ručení je jedním ze zajišťovacích institutů v oblasti zejména smluvních závazků. Podstata ručení spočívá v tom, že k závazku hlavnímu (obvykle peněžitému) přistupuje další osoba (ručitel), která se zavazuje přímo věřiteli, že jeho pohledávku uspokojí, pokud tuto pohledávku neuspokojí dlužník sám. Vedle hlavního vztahu věřitel – dlužník tak vzniká vedlejší (akcesorický) vztah věřitel – ručitel. V případě, že dlužník svůj dluh nesplní a tento dluh je za něj splněn ručitelem, vzniká ještě další právní vztah mezi dlužníkem a ručitelem, který se dostává do postavení věřitele dlužníka.

Právní úpravu institutu ručení najdeme ve dvou právních předpisech. Pro oblast občanskoprávních vztahů (tedy zjednodušeně vztahů mezi nepodnikateli) je právní úprava obsažena v § 546 a následujících občanského zákoníku, pro oblast obchodněprávních vztahů je samostatná právní úprava obsažena v § 303 a následujících obchodního zákoníku. Zejména v oblasti obchodněprávních vztahů mají strany možnost dohodnout se na odchylkách proti zákonnému znění a některá svá vzájemná práva a závazky upravit jinak (např. tak, že je ručitel povinen na výzvu věřitele plnit i tehdy, pokud věřitel ještě nevyzval dlužníka k plnění). Mezi oběma typy úprav jsou určité rozdíly, v důsledku kterých je třeba pečlivě zvažovat volbu některého z těchto právních režimů (pokud je taková volba možná) již při vzniku ručení.

Vznik a obsah ručitelského závazku

Ručitelský závazek vzniká vždy pouze písemným prohlášením ručitele. Obsahem tohoto prohlášení je jeho závazek uspokojit věřitele v případě, že věřitele neuspokojí sám dlužník. Z toho vyplývá, že zanikne-li dluh dlužníka tím, že jej dlužník splní sám, ručitelský závazek rovněž zaniká (což je rovněž jedním z rysů zmiňované akcesority závazku ručitele).

K tomu, aby vznikla ručiteli povinnost plnit závazek za dlužníka, postačí marná písemná výzva věřitele dlužníkovi k plnění, není třeba, aby se věřitel na dlužníkovi domáhal úhrady dluhu např. soudní cestou. V obchodněprávních vztazích za určitých okolností není dokonce výzvy dlužníkovi potřeba, například pokud se stane zřejmé, že dlužník sám svůj závazek nesplní.

I přes výzvu věřitele nemusí ručitel plnit věřiteli vždy. Nejen dlužník, ale i ručitel je oprávněn proti věřiteli vznést veškeré námitky, které by proti požadavku na splnění závazku mohl vznést dlužník. Pokud například dlužník věřiteli neuhradil svůj dluh proto, že dle jeho názoru takový dluh nevznikl (například pro porušení jiných povinností věřitele), může tyto námitky proti věřiteli uplatňovat i ručitel. Za určitých okolností může ručitel proti věřiteli

Nahrávám...
Nahrávám...