NahoruPravomoc rozhodců a rozhodčích soudů
Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, rozhodčí smlouva je projevem
vůle smluvních stran vyjmout rozhodování jejich sporů týkajících se konkrétního
(například smluvního) vztahu z pravomoci obecných soudů a podřídit se rozhodcům
či stálému rozhodčímu soudu. Pokud tak mezi smluvními stranami spor ze vztahu,
na který se rozhodčí smlouva vztahuje, skutečně vznikne, jsou smluvní strany na
jejím základě oprávněny zahájit rozhodčí řízení.
Pravomoc rozhodců či rozhodčích soudů vyplývá z rozhodčí smlouvy.
Pokud by některá ze stran s vedením rozhodčího řízení nesouhlasila (a například
tvrdila, že se rozhodčí smlouva na spor nevztahuje, je neplatná a podobně), má
možnost vznést námitku nedostatku pravomoci rozhodců či rozhodčího soudu, ve
které tuto svou výhradu popíše.
Je velmi důležité, aby tuto svou výhradu strana (obvykle žalovaný)
uplatnila již při svém prvním úkonu ve věci učiněném v řízení, tedy například
ve své žalobní odpovědi. Pokud by tuto výhradu takto včasně neuplatnila (ač ji
uplatnit mohla), nemohla by se již sama nedostatku pravomoci rozhodců či
rozhodčího soudu dovolávat ani z tohoto důvodu navrhnout zrušení rozhodčího
nálezu soudem.
Pokud některá ze stran námitku nedostatku pravomoci rozhodců či
rozhodčího soudu vznese, rozhoduje o této námitce rozhodce či rozhodčí soud.
Ten má možnost buď námitce vyhovět a řízení zastavit (v takovém případě může
obvykle žalobce podat stejnou žalobu u obecného soudu), nebo námitce nevyhovět
a pokračovat v řízení. V takovém případě má strana, která námitku vznesla, po
skončení rozhodčího řízení možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu
soudem, kde tuto vadu rozhodčího řízení vytkne.
NahoruZahájení rozhodčího řízení
Rozhodčí řízení se zahajuje podáním rozhodčí žaloby, a to v souladu
s rozhodčí doložkou ke stálému rozhodčímu soudu či rozhodcům ad hoc. Pravidla,
jimž se řízení řídí (například pravidla stálého rozhodčího soudu či pravidla
dohodnutá mezi stranami) mohou přesně stanovit, jaký konkrétní okamžik se
považuje za zahájení řízení – zda například doručení žaloby rozhodci či
rozhodčímu soudu, zaplacení stanoveného poplatku či jiný okamžik.
NahoruPřerušení běhu promlčecích lhůt
Okamžik podání rozhodčí žaloby může mít pro právní postavení žalobce
i žalovaného mimořádný význam, a to především z hlediska běhu promlčecích lhůt.
V této souvislosti je vhodné ve stručnosti poukázat na odlišnosti úpravy
obsažené v obchodním a občanském zákoníku. Dle obou těchto norem (stejně jako
podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů,
ve znění pozdějších předpisů – dále jen "ZRŘ“) platí, že zahájení rozhodčího
řízení má z hlediska přerušení běhu promlčecích lhůt stejný význam, jako
zahájení řízení před obecnými soudy. Zatímco však dle občanského zákoníku
(§ 112) promlčecí doba neběží již od
okamžiku uplatnění práva u soudu či jiného příslušného orgánu a neběží tedy již
od okamžiku doručení rozhodčí žaloby rozhodci či stálému rozhodčímu soudu, dle
úpravy obsažené v obchodním zákoníku (§ 403) je rozhodující pro přerušení běhu promlčecí
lhůty okamžik, kdy věřitel zahájí řízení "způsobem stanoveným v rozhodčí
smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí“. Pokud taková úprava
(tedy vymezení okamžiku zahájení řízení) v pravidlech, jimiž se konkrétní
rozhodčí řízení řídí, obsažena není, platí, že promlčecí doba přestane běžet až
okamžikem, kdy je rozhodčí žaloba doručena druhé straně sporu. Z výše uvedeného
vyplývá, že pokud se rozhodčí žaloba týká obchodního závazkového vztahu, je
třeba těmto odlišnostem věnovat zvýšenou pozornost, aby opožděným "zahájením“
rozhodčího řízení nedošlo k promlčení žalovaného nároku.
NahoruKomu adresovat rozhodčí žalobu
Z hlediska podání rozhodčí žaloby (i z hlediska řešení mnoha jiných
procesních otázek týkajících se rozhodčího řízení) je třeba odlišovat mezi
rozhodčími řízeními, v nichž má být spor rozhodnut stálým rozhodčím soudem, a
řízeními, v nichž má být rozhodnuto rozhodci v řízení ad hoc. V obou těchto
typech řízení mohou další odlišnosti vyplývat z toho, zda je rozhodováno
jediným rozhodcem či tzv. rozhodčím senátem, tedy skupinou několika rozhodců,
jejichž celkový počet je lichý.
Pokud má být spor mezi stranami rozhodován stálým rozhodčím soudem,
je třeba rozhodčí žalobu doručit v souladu s pravidly takového rozhodčího
soudu, tedy obvykle do jeho sídla. Stálý rozhodčí soud následně zajišťuje
prostřednictvím svého administrativního aparátu, aby došlo ke jmenování
rozhodce či rozhodců v souladu s pravidly takového rozhodčího soudu, zajišťuje
doručování a podobně.
Pokud má být spor naopak rozhodován v řízení ad hoc, i zde je
při doručování žaloby třeba postupovat v první řadě podle pravidel, jimiž se
řízení řídí, tedy především podle pravidel předem dohodnutých mezi stranami
sporu. Ve většině případů však taková pravidla neexistují (strany si je předem
nedohodly) či tuto otázku neřeší. V takovém případě je třeba rozhodčí žalobu
doručit rozhodci, který bude předsedat rozhodčímu senátu, či – není-li
předsedající rozhodce doposud ustanoven – již jmenovanému rozhodci. Takto lze
postupovat především v případech, kdy má být spor rozhodován třemi rozhodci a
strany se nedohodly na způsobu jejich jmenování – v takovém případě každá ze
stran jmenuje svého rozhodce a jemu tak může (do doby ustanovení předsedy
rozhodčího senátu) žalobu doručit. Pokud má být ale spor rozhodován jediným
rozhodcem, na němž se strany nedohodnou, nezbude v některých případech jiná
možnost než nechat tohoto jediného rozhodce jmenovat obecným soudem ve smyslu §
9 ZRŘ a teprve poté mu rozhodčí žalobu doručit.
NahoruNáležitosti rozhodčí žaloby
Pokud pravidla, jimiž se rozhodčí řízení řídí (například pravidla
stálého rozhodčího soudu), nestanoví jinak, měla by rozhodčí žaloba obsahovat
obdobné náležitosti, jaké má obsahovat žaloba ve věci samé podaná k obecnému
soudu. Měla by tedy obsahovat identifikaci obou sporných stran (včetně jejich
bydliště či sídla a identifikačního čísla), vylíčení předmětu sporu se
skutkovým a právním shrnutím, návrh k…