Osobní jednání podnikatele

15.4.3.2

Osobní jednání podnikatele

JUDr. Vladimíra Knoblochová

 NahoruOsobní jednání u fyzické osoby

U fyzické osoby – podnikatele je osobním jednáním jednání právě této fyzické osoby – podnikatele. U přímého jednání fyzické osoby nemůže vzniknout žádný závažnější problém, snad s výjimkou možné záměny osob. Proto zejména v případech, kdy se jedná o uzavření smluv závažnějšího dopadu, je vhodné ověřit totožnost osoby uzavírající smlouvu podle úředního dokladu (nejlépe občanského průkazu nebo cestovního pasu) a číslo takového dokladu vyznačit ve smlouvě. Samo předložení podnikatelského oprávnění přísně vzato není dostatečným, jelikož z obsahu živnostenského listu či jiné obdobné listiny nelze zjistit, zda náleží osobě, se kterou smlouvu hodláte uzavřít.

V této souvislosti je vhodné upozornit, že podnikatel, který je fyzickou osobou, činí právní úkony vždy pod svým jménem a příjmením (§ 8 odst. 1 a 2 ObchZ), ke kterému může být připojen dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. To platí jak pro fyzické osoby nezapsané v obchodním rejstříku, tak pro ty, které do obchodního rejstříku zapsány jsou (u nich totiž obchodní firmu vždy tvoří i jejich jméno a příjmení). Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, porušení povinnosti podnikatele činit právní úkony pod svou firmou, a nemá-li ji, pak pod svým jménem a příjmením či názvem, je přestupkem na úseku podnikání a může být za něj uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a zákaz činnosti až na 1 rok.

V praxi se můžeme setkat i s případem, kdy podnikatel uváděl na smlouvě následující označení:

Pavel Novák – řezník

jehož jménem jedná Pavel Novák, jednatel.

Tento způsob označení fyzické osoby je samozřejmě nesprávný. Pavel Novák nemá žádného jednatele, není sám sobě statutárním orgánem.

 NahoruOsobní jednání u právnické osoby

U právnické osoby je situace složitější, neboť právnická osoba je osobou uměle vytvořenou bez vlastní vůle či schopnosti jednat. Za osobní jednání společnosti se považuje jednání statutárního orgánu společnosti.

 NahoruKdo je statutárním orgánem právnické osoby

Kdo je statutárním orgánem právnické osoby, stanoví zpravidla zákon, který fungování dané právnické osoby upravuje. Vzhledem k tomu, že v rámci obchodních vztahů se jakožto právnické osoby objevují převážně obchodní společnosti, bude následující výklad zaměřen zejména na ně. Obchodní zákoník u každého typu obchodní společnosti jednotlivě stanoví, kdo je jejím statutárním orgánem.

 NahoruVeřejná obchodní společnost

U veřejné obchodní společnosti jsou statutárním orgánem všichni společníci. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci nebo jeden společník. V případě, že je statutárním orgánem více společníků, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva jinak (srov. § 85 ObchZ).

 NahoruKomanditní společnost

U komanditní společnosti jsou statutárním orgánem komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně (§ 101 odst. 1 ObchZ).

 NahoruSpolečnost s ručením omezeným

V případě společnosti s ručením omezeným je statutárním orgánem jeden nebo více jednatelů. Pokud je jich víc, každý z nich může jednat samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak (§ 133 odst. 1 ObchZ).

 NahoruAkciová společnost

Statutárním orgánem akciové společnosti je představenstvo. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku (§ 191 odst. 1 ObchZ).

 NahoruDružstvo

Obdobně jako u akciové společnosti i v družstvu je statutárním orgánem představenstvo, za které obvykle jedná navenek předseda nebo místopředseda. Vyžaduje-li však právní úkon písemnou formu, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva (§ 243 odst. 2, 3 ObchZ). V případě tzv. malého družstva, za které se považuje družstvo mající méně než padesát členů, je statutárním orgánem předseda, popřípadě další člen pověřený členskou schůzí (§ 245 odst. 2 ObchZ). Jestliže však má malé družstvo méně než pět členů, přičemž jeho členem je alespoň jedna právnická osoba, určí statutární orgán stanovy (§ 245 odst. 3 ObchZ).

Statutární orgán společnosti nejedná svým jménem, ale jménem právnické osoby. To je jedna z velmi častých chyb, kdy se statutární orgány podepisují pod smlouvy vlastním jménem. Takový postup je nesprávný – správný postup je takový, aby statutární orgán či jeho člen připojil svůj podpis k firmě či označení právnické osoby, jejímž jménem jedná.

Správně bude tedy podpis smlouvy vypadat např. následovně:

Alfa, s.r.o.

David Vorel, jednatel (podpis)

Chybně by to bylo, pokud by u podpisu firma společnosti uvedena nebyla a smlouva by byla podepsána pouze následovně:

David Vorel, jednatel (podpis)

Neuvedení firmy společnosti nezpůsobuje neplatnost právního úkonu, pouze to svědčí o neznalosti jednající osoby o správném postupu.

 NahoruProkázání jednatelského oprávnění

Ve vztahu ke konkrétnímu subjektu – právnické osobě se to, kdo je jejím statutárním orgánem, nejsnadněji určí z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku. Při kontrole výpisu je třeba dbát zvýšené pozornosti nikoli pouze na to, kdo je statutárním orgánem, ale i na způsob, jakým statutární orgán má jednat (zda je oprávněn jednat sám nebo musí jednat vždy dva jednatelé) – k tomu blíže viz dále v textu.

Je třeba ale upozornit, že zápis v obchodním rejstříku není jediným přípustným důkazem toho, že osoba je oprávněna jednat za společnost jako její statutární orgán. Zápis do obchodního rejstříku totiž není konstitutivní, ale pouze deklaratorní. V případě, že za společnost hodlá jednat osoba, která není dosud zapsána v obchodním rejstříku, měla by se vykázat zápisem ze zasedání valné hromady, na které byla za statutární orgán zvolena (určena), a druhá smluvní strana by si kopii takového zápisu měla ponechat.

Ačkoli uvnitř společnosti může dojít k omezení oprávnění statutárního orgánu jednat za společnost (např. společenskou smlouvou, stanovami, rozhodnutím valné hromady nebo rozhodnutím dozorčí rady), takovéto omezení nemá vliv vůči třetím osobám. Pokud například představenstvo akciové společnosti samo uzavře s třetí osobou smlouvu, se kterou podle společenské smlouvy musí vyslovit souhlas valná hromada, nezpůsobuje to neplatnost uzavřené smlouvy, ač představenstvo nejednalo v souladu s právem. Důvodem takového postupu je ochrana třetích osob, po kterých nelze spravedlivě žádat, aby se detailně seznamovaly s "vnitřní legislativou“ druhé smluvní strany.