Ochrana před nečinností správce daně

15.7.10.8

Ochrana před nečinností správce daně

Ing. Zdeněk Morávek

Nejdříve je ale nutné doplnit, že procesní předpisy v oblasti daní vždy obsahovaly podstatně více závazných lhůt a povinností pro daňové subjekty, za nedodržení těchto lhůt a povinností pak následovaly příslušné sankce. Naproti tomu pro správce daně je lhůt a povinností stanoveno mnohem méně a stejně tak je to se sankcemi, které správci daně v případě porušení hrozí. Samotná ochrana před nečinností upravená v § 38 daňového řádu je konkrétnějším rozpracováním jedné ze základních zásad daňového řízení, a to zásady rychlosti a hospodárnosti daňového řízení upravené v § 7 daňového řádu. Podle této zásady správce daně postupuje bez zbytečných průtahů a dále tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti může konat správce daně úkony pro různá řízení společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly úkony učiněny.

 NahoruPostup zúčastněné osoby

Ochrany před nečinností správce daně se může domáhat kterákoliv osoba zúčastněná na správě daní, tedy nejenom daňový subjekt, ale i např. svědci, znalci, ručitelé, poddlužníci atd. Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna dát podnět nejblíže nadřízenému správci daně v případě, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů, přičemž daňový řád v § 38 odst. 1 konkrétně vymezuje tyto případy. Jedná se o tyto:

• marně uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně provést úkon,

• správce daně neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu při správě daní obvyklá,

• správce daně nevydal rozhodnutí bezodkladně poté, co došlo k shromáždění podkladů potřebných pro rozhodnutí.

 NahoruLhůty správce daně

Lhůty, kterými se správci daně mají řídit, jsou upraveny v pokynu MF ČR D-348. Pokud by osoba zúčastněná na správě daní chtěla využít postup podle § 38 daňového řádu, je určitě vhodné se s tímto pokynem a odpovídajícími lhůtami, které lze právě považovat za lhůty obvyklé, dobře seznámit.

Úprava v daňovém řádu je tedy taková, že podnět musí podat osoba zúčastněná na správě daní a nelze tak postupovat z moci úřední. Pokud by se tedy nejblíže nadřízený správce daně o průtazích ze strany správce daně dozvěděl ze své úřední činnosti, úprava § 38 daňového řádu mu nedává možnost tento stav tímto postupem řešit.

I když výše uvedené podmínky nejsou naplněny, je možné podnět podat, pokud správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoli uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy byl učiněn vůči osobě, která podala podnět, nebo touto osobou poslední úkon v řízení, kterého se předpokládaná nečinnost týká. Daňový řád tedy stanoví lhůtu, ve které by správce daně měl reagovat na poslední událost, ke které v příslušném daňovém řízení došlo. Pokud tomu tak nebude, je opět možné postupovat podle § 38 daňového řádu a podat podnět nejblíže nadřízenému správci daně. Je ale nutné tuto úpravu chápat tak, že je možné ji použít až v případě, že nejsou splněny podmínky § 38 odst. 1 daňového řádu. To znamená, že správce daně bude nejdříve zkoumat, zda v daném případě nebyla nedodržena ani zákonná ani obvyklá lhůta, ani nedošlo k prodlení s bezodkladným vydáním rozhodnutí po shromáždění všech podkladů. Až tehdy, kdy zjistí, že tomu tak nebylo, bude zkoumat, zda uplynuly více než 3 měsíce od posledního úkonu správce daně.

Jenom pro úplnost je možné doplnit, že předchozí zákon o správě daní a poplatků obsahoval pro tyto případy delší lhůtu, a to 6 měsíců.

 NahoruPostup po podání podnětu

Další postup je pak upraven v § 38 odst. 3 a 4 daňového řádu. Nejblíže nadřízený správce daně podnět prověří a posoudí, zda je důvodný či nikoliv. Pokud je důvodný, přikáže správci daně, aby ve lhůtě, která nesmí být delší než 30 dnů, zjednal nápravu. Pokud tak tento správce daně neučiní, bezodkladně zjedná nápravu nejblíže nadřízený správce daně a o provedených opatřeních vyrozumí osobu, která podala podnět. Znamená to tedy, že pokud nekoná příslušné kroky správce daně, musí je za něj konat nejblíže nadřízený správce daně tak, aby náprava byla zjednána. Tím dochází k postupu podle § 19 daňového řádu, tedy k atrakci.

Pokud nejblíže nadřízený správce daně podnět důvodným neshledá, odloží jej a osobu, která podala podnět, o tom vyrozumí do 30 dnů s uvedením důvodů. Pokud je důvodem odložení podnětu to, že správce daně dosud neshromáždil podklady potřebné k rozhodnutí, uvede ve vyrozumění i informaci o tom, které podklady dosud chybí. Tím by měla být zajištěna pokud možno maximální informovanost o tom, v jakém stavu se příslušné řízení nachází.

Určitým paradoxem ale je, že pokud nadřízený správce daně shledá podnět důvodným a přikáže správci daně zjednat nápravu, daňový řád neobsahuje žádnou úpravu, podle které by měl být daňový subjekt o výsledku informován. Až tehdy, pokud dochází k atrakci, protože správce daně nekoná, nadřízený správce daně o tom vyrozumí osobu, která podnět podala. V tomto případě se tedy osoba, která podá podnět, nemusí vůbec nic o průběhu a výsledku dozvědět. I když důvodová zpráva k tomu uvádí, že stejně jako v případě odložení podnětu musí správce daně vyrozumět podatele o tom, jak bylo s podnětem naloženo, tedy i v případě, že je přijat kladně a ve věci bude činěna náprava. Zákon nestanoví konkrétní formu vyrozumění a není proto vyloučeno, aby z hlediska ekonomie řízení k vyrozumění došlo současně s úkonem, jehož vykonání se osoba zúčastněná na správě daní brojením proti nečinnosti domáhá.

Důvodová…