Obecně k podílovému spoluvlastnictví

15.5.3.1

Obecně k podílovému spoluvlastnictví

Podílové spoluvlastnictví – otázky jeho vzniku, zániku a práv a povinností z něj vyplývajících jsou řešeny především občanským zákoníkem, a to konkrétně § 136 až 142 ObčZ. Úpravu uvedenou v těchto ustanoveních je třeba považovat za úpravu obecnou. V občanském zákoníku totiž lze najít i další ustanovení, která se spoluvlastnictvím zabývají. Příkladem takového ustanovení může být § 833 ObčZ, který řeší vznik spoluvlastnictví v rámci smlouvy o sdružení. V rámci této kapitoly se budeme zabývat především již zmíněnou obecnou právní úpravou.

 NahoruVěci a jednotky jako předmět spoluvlastnictví

Předmětem podílového spoluvlastnictví mohou být pouze věci – a to věci jak movité, tak i nemovité. Dále mohou být předmětem spoluvlastnictví byty a nebytové prostory, jimiž jsou v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb. prostorově vymezené části budov – tzv. jednotky. Pro jednoduchost budeme dále v článku uvádět jako předmět spoluvlastnictví pouze věci. Avšak téměř vše, co je o spoluvlastnictví dále uvedeno, se vztahuje i na byty a nebytové prostory, které jsou vymezeny jako samostatné jednotky.

Věci mohou být v podílovém spoluvlastnictví dvou a více vlastníků. Počet spoluvlastníků není zákonem omezen.

 NahoruSpoluvlastnický podíl

Spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru, jakou se jednotliví spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících z vlastnictví ke společné věci. Spoluvlastnický podíl není podílem reálným, ale podílem ideálním. To znamená, že žádný ze spoluvlastníků není vlastníkem konkrétní části věci, a to i tehdy, pokud by byla část odpovídající velikosti podílu spoluvlastníka od věci oddělitelná, ale práva a povinnosti každého ze spoluvlastníků se vztahují k věci celé. Každý ze spoluvlastníků je pak omezen vlastnickým právem ostatních spoluvlastníků.

Rozdíl mezi spoluvlastnictvím podílovým a společným jměním manželů

Podílové spoluvlastnictví musíme striktně odlišovat od takzvaného společného jmění manželů. Společné jmění může vzniknout pouze mezi manželi. Společné jmění manželů se od podílového spoluvlastnictví liší zejména tím, že u něj není vztah vymezen ideálním podílem – každý z manželů je považován za vlastníka celé věci. Pro společné jmění manželů platí také specifická pravidla pro jeho vznik, i pro jeho zánik.

 NahoruVýše spoluvlastnického podílu

Pokud se týká výše spoluvlastnického podílu, platí právní domněnka, že podíly všech spoluvlastníků jsou stejné, pokud není právním předpisem stanoveno nebo spoluvlastníky dohodnuto jinak. Výše spoluvlastnického podílu bývá vyjadřována zlomkem nebo procentem.

 NahoruZměna výše spoluvlastnického podílu

Následně poté, co spoluvlastníci určí výši svých spoluvlastnických podílů nebo je tato výše určena na základě právního předpisu, lze změnu výše podílů učinit pouze některým ze způsobů, kterým spoluvlastnictví vzniká. Fakticky tedy musí případná dohoda o změně výše spoluvlastnických podílů obsahovat stejné náležitosti jako dohoda o převodu spoluvlastnického podílu – prakticky se bude tedy jednat například o kupní nebo darovací smlouvu. Změna výše spoluvlastnických podílů tedy nemůže nastat například z důvodů, že některý ze spoluvlastníků do věci investuje více než druhý ze spoluvlastníků.

 NahoruPostavení spoluvlastníků vůči třetím osobám

Z právních úkonů, které se týkají společné věci, jsou v zásadě všichni spoluvlastníci oprávněni společně a nerozdílně. To znamená, že právní úkony učiněné jedním ze spoluvlastníků jsou závazné i pro spoluvlastníky ostatní a naopak třetí osoba je oprávněna svá práva uplatnit pouze proti jednomu nebo některým spoluvlastníkům.

Ve vztahu k závazkům spojeným s věcí se typicky bude jednat například o náhradu škody.