dnes je 17.8.2022

Input:

Místní šetření

30.4.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.10.7
Místní šetření

Ing. Zdeněk Morávek

Místní šetření je jedním ze tří základních postupů při správě daní, které mají správci daně k dispozici. Dalšími dvěma jsou daňová kontrola a postup k odstranění pochybností, které jsou v této publikaci již řešeny. Místní šetření je možné charakterizovat jako nejmírnější z těchto postupů, představuje nejmenší zásah do práv a soukromé sféry daňového subjektu.

Právní úprava místního šetření je obsažena v § 80 až § 84 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb., v platném znění). Místní šetření představuje velmi pružný prostředek pro získání nezbytných údajů a informací potřebných při správě daní. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější. Místní šetření zpravidla představuje obhlídku, kterou správce daně vykonává u daňového subjektu nebo u třetích osob v místě jejich podnikatelské činnosti, nebo obhlídku konkrétních věcí v rozsahu předmětu zjišťování.

Místní šetření jako součást vyhledávací činnosti

Důležitou skutečností je to, že místní šetření je součástí vyhledávací činnosti správce daně, a proto je nutné na něj vztáhnout i obecná pravidla vyhledávací činnosti obsažená v § 78 daňového řádu, pokud nejsou úpravou § 80 až 84 daňového řádu nějak modifikována. Z toho potom vyplývá, že obsahem místního šetření není pouze vyhledávání důkazních prostředků a provádění ohledání, ale také:

  • ověřování úplnosti evidence či registrace daňových subjektů,

  • zjišťování údajů týkajících se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně,

  • opatřování nezbytných vysvětlení.

Výše uvedené vyplývá, mimo jiné, i ze skutečnosti, že v úpravě § 80 odst. 1 daňového řádu je použito slovo "zejména“.

Z § 78 odst. 1 daňového řádu potom lze dovodit, že místní šetření jako součást vyhledávací činnosti může správce daně provádět před zahájením řízení i v jeho průběhu.

Průběh místního šetření

K provedení místního šetření může správce daně přizvat osobu, jejíž přítomnost je podle povahy věci potřebná. Typickým případem může být zámečník k otevření uzamčených prostor (nikoliv ovšem proti vůli daňového subjektu), či přepravce k přemístění zajištěných věcí, jak vyplývá z úpravy § 83 daňového řádu.

O průběhu místního šetření sepíše správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam, ten je tedy vlastně výsledkem místního šetření a představuje důležitý důkazní prostředek. Údaje tam obsažené budou porovnávány s údaji vykazovanými daňovým subjektem a tím bude zjišťována věrohodnost a soulad takto uváděných údajů a případně bude následovat další postup ze strany správce daně.

Jestliže bude místní šetření spojeno s ústním jednáním, musí být v souladu s § 60 daňového řádu sepsán protokol. Pokud tomu tak nebude, potom bude úřední osobou příslušného správce daně sepsán úřední záznam ve smyslu § 63 daňového řádu.

Důležitá je úprava § 80 odst. 4 daňového řádu, podle které může správce daně pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh místního šetření. O tomto postupu však předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní. Skutečnost, že došlo k pořízení zvukového nebo obrazového záznamu, musí být proto zaznamenána v protokolu, popřípadě v úředním záznamu, o průběhu místního šetření. Zvukový či obrazový záznam je tak ve smyslu § 64 odst. 3 daňového řádu součástí spisu a daňový subjekt si na základě § 67 odst. 3 daňového řádu může vyžádat kopii tohoto záznamu.

Oprávnění správce daně při místním šetření

V rámci místního šetření jako postupu při správě daní má správce daně definována poměrně široká oprávnění, která jsou definována zejména v § 81 daňového řádu. Úřední osoba, která provádí místní šetření, má v době přiměřené místnímu šetření, zejména v době provozu, tato práva:

  • právo na přístup na pozemky, do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů; z úpravy místního šetření vyplývá, že podstatou je provádění úkonů u daňového subjektu nebo třetích osob a vyhledávání důkazních prostředků v místě, kde se mohou nacházet, správce daně tak musí disponovat oprávněním vstupu do míst, kde je třeba místní šetření realizovat,

  • právo přístupu k účetním záznamům nebo jiným informacím, a to i na technických nosičích dat,

  • právo přístupu do obydlí, pokud se jedná o obydlí, které daňový subjekt užívá současně pro podnikání, a pokud je to nezbytné a nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem,

  • právo na provedení nebo vyžádání výpisů nebo kopií z účetních záznamů nebo jiných informací, toto může požadovat i na technických nosičích dat; toto pořízení bude bezúplatné i za situace, že jej bude na své náklady provádět osoba, u které se místní šetření provádí, nárok na náhradu těchto nákladů daňový řád nestanoví,

  • v rozsahu nezbytném k prověření údajů na technických nosičích dat má správce daně právo na informace o používaných programech výpočetní techniky a může též využívat programové vybavení, ve kterém byly informace pořízeny.

Aplikace všech těchto práv ze strany správce daně by ale měla být omezena na rozsah nezbytně nutný pro dosažení cíle správy daní.

Co se týká vstupu do obydlí, je nutné doplnit, že v souladu s čl. 12 Listiny základních práv a svobod je obydlí nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Současně ale čl. 12 odst. 3 Listiny připouští, že pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, může zákon dovolit zásahy do nedotknutelnosti obydlí, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy, úprava daňového řádu je tak s touto úpravou v souladu. Otázkou ovšem je, jak vykládat pojem "podnikání“ užitý v úpravě § 81 daňového řádu, zda daňově, zejména ve smyslu úpravy daně z příjmů, či právně, tj. zejména ve smyslu obchodního zákoníku.

Pokud osoba, v jejíchž prostorách chce správce daně provádět místní šetření, odmítne správci daně přístup do těchto prostor nebo mu odmítne přístup k účetním záznamům či informacím, správce daně má možnost vynutit si splnění této povinnosti uložením pořádkové pokuty podle § 247 odst. 2 daňového řádu, a to až do výše 50 000 Kč.

Povinnosti osob při místním šetření

Daňový řád potom v § 82 ukládá osobám, u nichž se místní šetření provádí, celou řadu povinností. Jedná se o tyto povinnosti:

  • poskytnutí všech přiměřených prostředků a potřebné součinnosti k účinnému provedení místního šetření, jedná se tak o praktické naplnění zásady součinnosti vymezené v § 6 odst. 2 daňového řádu,

  • zapůjčení správcem daně vyžádaných dokladů a dalších věcí nezbytných pro správu daní i mimo své prostory; v případě, že by tato povinnost nebyla splněna, správce daně může tyto věci zajistit postupem podle § 83 daňového řádu,

  • správce daně si může od osoby, u níž je místní šetření prováděno, vyžádat nebo odebrat pro účely bližšího posouzení nebo expertizy vzorky věcí; oprávnění správce daně na druhé straně odpovídá povinnost osoby, u které je místní šetření prováděno, žádosti správce daně vyhovět. Takto získané vzorky se vrací po expertize či posouzení, připouští-li to jejich povaha.

I v těchto případech bude platit, že případné nesplnění těchto povinností může být správcem daně postiženo pořádkovou pokutou až do výše 50 000 Kč, a to v souladu s úpravou § 247 odst. 2 daňového řádu.

Zapůjčení dokladů a jiných věcí nebo odebrání vzorků potvrdí správce daně při jejich převzetí nebo odebrání. Vydání tohoto potvrzení je jeho úřední povinností a musí jej proto vydat i v

Nahrávám...
Nahrávám...