Mgr. Jindřich Šimberský
S účinností od 1. září 2012 upravuje výkon a účinky mediace zákon č.
202/2012 Sb., o mediaci (dále jen "MedZ“), který v sobě zapracovává směrnici
Evoprského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES, o některých aspektech mediace v
občanských a obchodních věcech.
NahoruMediace v praxi před přijetím právní úpravy
Mediace jako alternativní způsob řešení soukromoprávního sporu se
používala i před přijetím MedZ, i když legislativně nebyla nikde zakotvena.
Pokud strany konfliktu nechtěly svůj spor řešit soudní cestou, postoupily svůj
spor k osobě, která je vedla ke smírnému vyřešení jejich konfliktu -
mediátorovi. Výsledkem této mediace bylo uzavření dohody, která následně mohla
být schválena soudem jako soudní smír. Zájem na řešení sporů smírčí cestou,
jakož i administrativní přetíženost soudů, přiměl Ministerstvo spravedlnosti
(dále jen "Ministerstvo“), aby připravilo výše uvedený zákon, který
stanoví podmínky pro výkon mediace mediátory zapsanými v seznamu vedeném
Ministerstvem.
Nově přijatý MedZ přinesl změny i do občanského zákoníku, obchodního
zákoníku a občanského soudního řádu, zejména co se týče běhu promlčecích lhůt.
Nově platí, že se zahájením mediace podle tohoto zákona jsou spojeny účinky
stavení promlčecích a prekluzivních lhůt. V průběhu mediace tak nemůže dojít k
promlčení či dokonce zániku nároku. V soudním řízení nyní může soudce nařídit
stranám sporu povinné setkání s mediátorem v rozsahu tří hodin a na dobu až tří
měsíců soudní řízení přerušit, jeví-li se takový postup jako účelný. Pokud je
to s ohledem na povahu věci vhodné, měl by soudce strany soudního sporu na
možnost mediace upozornit.
Cílem MedZ není úprava veškeré mediační činnosti. I nadále může být
mediace prováděna mediátorem nezapsaným v seznamu mediátorů, pokud si ho strany
sporu zvolí. Právo však se zahájením takové mediace neváže žádné účinky.
NahoruPojem mediace
Mediací se rozumí mimosoudní způsob řešení sporů za účasti třetího
nezávislého subjektu – mediátora. Dle definice uvedené v MedZ je mediace postup
při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují
komunikaci mezi stranami konfliktu tak, aby jim pomohli dosáhnut smírného
řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody. MedZ dále rozlišuje tzv.
rodinnou mediaci, která se zaměřuje na řešení konfliktů vyplývajících z
rodinných vztahů. Mediace patří mezi alternativní způsoby řešení soudního
sporu.
V trestněprávní rovině existuje institut mediace již od roku 2000,
kdy byl přijat zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě. Tímto
zákonem byla zřízena mediační služba, která provádí úkony mediace ve věcech
projednávaných v trestním řízení. Mediací se dle tohoto zákona rozumí
mimosoudní zprostředkování za účelem urovnání vztahu mezi pachatelem a
poškozeným, kdy mediační jednání ve většině případů končí podmíněným zastavením
trestního stíhání v rámci tzv. odklonů. Daný postup je možný jen se souhlasem
poškozeného a za předpokladu, že se obviněný k činu doznal.
Novelou OSŘ z roku 2008 byla do českého právního řádu začleněna
možnost mediace ve věcech péče o nezletilé děti. Dle ust. § 100 odst. 3 OSŘ může soud účastníkům
nařídit účast na vhodné terapii nebo na mimosoudním smírčím nebo mediačním
jednání nejvýše na dobu 3 měsíců. Cílem tohoto ustanovení je mimosoudní řešení
sporů v této citlivé oblasti a vyvarování nezletilých dětí, jejichž zájem je
především chráněn, od soudních pří.
NahoruMediátor
Mediátor je osoba, která podporuje komunikaci mezi stranami konfliktu
a vede je ke smírnému vyřešení jejich sporu. Mediátorem dle MedZ může být pouze
fyzická osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů, který spravuje
Ministerstvo, a to za předpokladu, že jí nebylo oprávnění vykonávat činnost
mediátora pozastaveno. Při výkonu činnosti mediátora je mediátor povinen
používat označení "zapsaný/á mediátor/ka“.
Jaké podmínky musí fyzická osoba splnit, aby byla zapsána do
seznamu mediátorů?
Do seznamu Ministerstvo zapíše na žádost fyzickou osobu, která splní
podmínky uvedené v ust. § 16 MedZ. Vedle základních předpokladů,
jako je způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost osoby žádající o zápis,
zákon dále vyžaduje patřičné vzdělání žadatele. Mediátorem se může stát pouze
osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v
České republice, nebo která získala obdobné vzdělání v zahraničí, nebo které
bylo toto vzdělání uznáno podle jiného právního předpisu. Nutnou podmínkou pro
zapsání do seznamu je složení zkoušek mediátora, či uznání kvalifikace podle
jiného právního předpisu.
Právní regulaci zkoušek mediátora nalezneme ve Vyhlášce Ministerstva
spravedlnosti č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora. Zkouška
mediátora se skládá z písemné a ústní části. Zkouška z rodinné mediace se
vykonává pouze ústně.
NahoruPovinnosti mediátora
Povinnosti mediátora jsou k nalezení zejména v ust. § 8 a § 9 MedZ. Na rozdíl od soudního řízení,
při němž má soud pravomoci pevně stanovené zákonem, od kterých se nemůže
odchýlit, je dána mediátorovi při výkonu jeho činnosti mnohem větší volnost. I
přesto zákon stanoví rámcově některé povinnosti, které mediátor musí při výkonu
své činnosti dodržovat. Mediátor je povinen provádět mediaci osobně, nezávisle,
nestranně a s náležitou odbornou péčí, dále je povinen respektovat názory stran
konfliktu, vytvářet podmínky pro jejich vzájemnou komunikaci a pro nalezení
řešení. V případě konfliktu, kde jsou předmětem projednávání práva nezletilého
dítěte, je mediátor povinen brát ohled zejména na zájmy tohoto dítěte. Dále je
mediátor povinen bez zbytečného odkladu informovat strany konfliktu o všech
skutečnostech, pro které by se zřetelem na jeho poměr k věci, ke stranám
konfliktu nebo k jejich zástupcům mohl být důvod pochybovat o jeho
nepodjatosti.
Mediátor nesupluje roli soudce v klasickém soudním řízení! Mediátor
nerozhoduje spor mezi stranami a ani autoritativně neprosazuje vlastní návrhy
na řešení. Mediátor je oprávněn vyjádřit svůj právní názor na věc, jeho názor
však není závazný a strany nejsou povinny se jím řídit.
Pan Novák a paní Dvořáková se po několikaletém vztahu rozcházejí a
potřebují vyřešit úpravu péče a vyživovací povinnosti ke společnému dítěti. Aby
předešli dlouhým soudním sporům, rozhodli se řešit tento spor pomocí mediátora
zapsaného v seznamu mediátorů. Oba společně žili několik let v domě pana
Nováka. Obě strany sporu pociťovaly pocit křivdy. Panu Novákovi vadilo, že ho
paní Dvořáková opouští po tom, co do stavby jejich domu vložil tolik peněz, a
paní Dvořákové vadilo, že pan Novák upřednostňoval stavbu domu před zájmy
rodiny. Mediátor vedl obě strany sporu k nalezení společného východiska tak,
aby byl především upřednostněn zájem jejich společného dítěte. Výsledkem
mediace bylo uzavření mediační dohody o úpravě péče a vyživovací povinnosti k
nezletilému dítěti. Mediace však do vztahu znesvářených stran přinesla též
jejich uvědomění, jaké náklady každý platil na společnou domácnost, kolik je
reálně stojí péče o dítě, a že zájem nezletilého dítěte převažuje nad jejich
ostatními konflikty.
NahoruPovinnost mlčenlivosti
Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje jen na mediátora, ale i na osoby,
které se s ním…
