dnes je 17.8.2022

Input:

Mediace

29.10.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.11
Mediace

Mgr. Jindřich Šimberský

S účinností od 1. září 2012 upravuje výkon a účinky mediace zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci (dále jen "MedZ“), který v sobě zapracovává směrnici Evoprského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech.

Mediace v praxi před přijetím právní úpravy

Mediace jako alternativní způsob řešení soukromoprávního sporu se používala i před přijetím MedZ, i když legislativně nebyla nikde zakotvena. Pokud strany konfliktu nechtěly svůj spor řešit soudní cestou, postoupily svůj spor k osobě, která je vedla ke smírnému vyřešení jejich konfliktu - mediátorovi. Výsledkem této mediace bylo uzavření dohody, která následně mohla být schválena soudem jako soudní smír. Zájem na řešení sporů smírčí cestou, jakož i administrativní přetíženost soudů, přiměl Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "Ministerstvo“), aby připravilo výše uvedený zákon, který stanoví podmínky pro výkon mediace mediátory zapsanými v seznamu vedeném Ministerstvem.

Nově přijatý MedZ přinesl změny i do občanského zákoníku, obchodního zákoníku a občanského soudního řádu, zejména co se týče běhu promlčecích lhůt. Nově platí, že se zahájením mediace podle tohoto zákona jsou spojeny účinky stavení promlčecích a prekluzivních lhůt. V průběhu mediace tak nemůže dojít k promlčení či dokonce zániku nároku. V soudním řízení nyní může soudce nařídit stranám sporu povinné setkání s mediátorem v rozsahu tří hodin a na dobu až tří měsíců soudní řízení přerušit, jeví-li se takový postup jako účelný. Pokud je to s ohledem na povahu věci vhodné, měl by soudce strany soudního sporu na možnost mediace upozornit.

Cílem MedZ není úprava veškeré mediační činnosti. I nadále může být mediace prováděna mediátorem nezapsaným v seznamu mediátorů, pokud si ho strany sporu zvolí. Právo však se zahájením takové mediace neváže žádné účinky.

Pojem mediace

Mediací se rozumí mimosoudní způsob řešení sporů za účasti třetího nezávislého subjektu – mediátora. Dle definice uvedené v MedZ je mediace postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi stranami konfliktu tak, aby jim pomohli dosáhnut smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody. MedZ dále rozlišuje tzv. rodinnou mediaci, která se zaměřuje na řešení konfliktů vyplývajících z rodinných vztahů. Mediace patří mezi alternativní způsoby řešení soudního sporu.

V trestněprávní rovině existuje institut mediace již od roku 2000, kdy byl přijat zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě. Tímto zákonem byla zřízena mediační služba, která provádí úkony mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení. Mediací se dle tohoto zákona rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem urovnání vztahu mezi pachatelem a poškozeným, kdy mediační jednání ve většině případů končí podmíněným zastavením trestního stíhání v rámci tzv. odklonů. Daný postup je možný jen se souhlasem poškozeného a za předpokladu, že se obviněný k činu doznal.

Novelou OSŘ z roku 2008 byla do českého právního řádu začleněna možnost mediace ve věcech péče o nezletilé děti. Dle ust. § 100 odst. 3 OSŘ může soud účastníkům nařídit účast na vhodné terapii nebo na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nejvýše na dobu 3 měsíců. Cílem tohoto ustanovení je mimosoudní řešení sporů v této citlivé oblasti a vyvarování nezletilých dětí, jejichž zájem je především chráněn, od soudních pří.

Mediátor

Mediátor je osoba, která podporuje komunikaci mezi stranami konfliktu a vede je ke smírnému vyřešení jejich sporu. Mediátorem dle MedZ může být pouze fyzická osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů, který spravuje Ministerstvo, a to za předpokladu, že jí nebylo oprávnění vykonávat činnost mediátora pozastaveno. Při výkonu činnosti mediátora je mediátor povinen používat označení "zapsaný/á mediátor/ka“.

Jaké podmínky musí fyzická osoba splnit, aby byla zapsána do seznamu mediátorů?

Do seznamu Ministerstvo zapíše na žádost fyzickou osobu, která splní podmínky uvedené v ust. § 16 MedZ. Vedle základních předpokladů, jako je způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost osoby žádající o zápis, zákon dále vyžaduje patřičné vzdělání žadatele. Mediátorem se může stát pouze osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v České republice, nebo která získala obdobné vzdělání v zahraničí, nebo které bylo toto vzdělání uznáno podle jiného právního předpisu. Nutnou podmínkou pro zapsání do seznamu je složení zkoušek mediátora, či uznání kvalifikace podle jiného právního předpisu.

Právní regulaci zkoušek mediátora nalezneme ve Vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora. Zkouška mediátora se skládá z písemné a ústní části. Zkouška z rodinné mediace se vykonává pouze ústně.

Povinnosti mediátora

Povinnosti mediátora jsou k nalezení zejména v ust. § 8 a § 9 MedZ. Na rozdíl od soudního řízení, při němž má soud pravomoci pevně stanovené zákonem, od kterých se nemůže odchýlit, je dána mediátorovi při výkonu jeho činnosti mnohem větší volnost. I přesto zákon stanoví rámcově některé povinnosti, které mediátor musí při výkonu své činnosti dodržovat. Mediátor je povinen provádět mediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí, dále je povinen respektovat názory stran konfliktu, vytvářet podmínky pro jejich vzájemnou komunikaci a pro nalezení řešení. V případě konfliktu, kde jsou předmětem projednávání práva nezletilého dítěte, je mediátor povinen brát ohled zejména na zájmy tohoto dítěte. Dále je mediátor povinen bez zbytečného odkladu informovat strany konfliktu o všech skutečnostech, pro které by se zřetelem na jeho poměr k věci, ke stranám konfliktu nebo k jejich zástupcům mohl být důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Mediátor nesupluje roli soudce v klasickém soudním řízení! Mediátor nerozhoduje spor mezi stranami a ani autoritativně neprosazuje vlastní návrhy na řešení. Mediátor je oprávněn vyjádřit svůj právní názor na věc, jeho názor však není závazný a strany nejsou povinny se jím řídit.

Pan Novák a paní Dvořáková se po několikaletém vztahu rozcházejí a potřebují vyřešit úpravu péče a vyživovací povinnosti ke společnému dítěti. Aby předešli dlouhým soudním sporům, rozhodli se řešit tento spor pomocí mediátora zapsaného v seznamu mediátorů. Oba společně žili několik let v domě pana Nováka. Obě strany sporu pociťovaly pocit křivdy. Panu Novákovi vadilo, že ho paní Dvořáková opouští po tom, co do stavby jejich domu vložil tolik peněz, a paní Dvořákové vadilo, že pan Novák upřednostňoval stavbu domu před zájmy rodiny. Mediátor vedl obě strany sporu k nalezení společného východiska tak, aby byl především upřednostněn zájem jejich společného dítěte. Výsledkem mediace bylo uzavření mediační dohody o úpravě péče a vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti. Mediace však do vztahu znesvářených stran přinesla též jejich uvědomění, jaké náklady každý platil na společnou domácnost, kolik je reálně stojí péče o dítě, a že zájem nezletilého dítěte převažuje nad jejich ostatními konflikty.

Povinnost mlčenlivosti

Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje jen na mediátora, ale i na osoby, které se s ním

Nahrávám...
Nahrávám...