dnes je 3.12.2022

Input:

Mandátní smlouva

4.2.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.2.5
Mandátní smlouva

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Ing. Zdeněk Morávek

Právní úprava mandátní smlouvy je obsažena v § 566 a násl . obchodního zákoníku. Mandátní smlouva je tzv. relativním obchodem, což znamená, že právní úprava mandátní smlouvy obsažená v obchodním zákoníku se použije v případech, kdy je smlouva uzavírána mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti. Strany se rovněž mohou dohodnout, že se jejich smluvní vztah bude řídit úpravou obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, přestože není smlouva uzavírána mezi podnikateli nebo není uzavírána při jejich podnikatelské činnosti. Tato dohoda musí být písemná a musí být v souladu s § 262 obchodního zákoníku. Občanský zákoník pak upravuje smlouvu příkazní, když mandátní smlouvu lze považovat za zvláštní typ příkazní smlouvy pro obchodní závazkové vztahy. Ustanovení o mandátní smlouvě mají velký význam mimo jiné i proto, že se použijí podpůrně pro vztahy mezi obchodní společností a členy jejích orgánů (např. mezi společností s ručením omezeným a jednatelem) v případě, že není uzavřena smlouva o výkonu funkce.

Všechna ustanovení obchodního zákoníku o mandátní smlouvě jsou dispozitivní (s výjimkou ustanovení, které upravuje podstatné náležitosti mandátní smlouvy), což znamená, že si smluvní strany mohou ve smlouvě dohodnout odlišnou úpravu, než stanoví obchodní zákoník.

Podstata mandátní smlouvy

Mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Předmětem mandátní smlouvy je tedy především závazek mandatáře zařídit pro mandanta buď určitou obchodní záležitost tím, že uskuteční právní úkony jménem mandanta, nebo uskutečněním jiné činnosti. V praxi o právní úkony půjde tehdy, kdy bude činit mandatář úkony na základě plné moci jménem mandanta a na jeho účet (např. advokát bude zastupovat klienta v soudním řízení), o uskutečnění jiné (faktické) činnosti půjde např. tehdy, kdy mandatář pro mandanta povede účetnictví, provede průzkum trhu apod.

Forma smlouvy

Obchodní zákoník nevyžaduje pro mandátní smlouvu povinnou písemnou formu; to znamená, že může být uzavřena i ústně. Uzavření mandátní smlouvy v písemné formě ale můžeme jen doporučit – v případě vzniku sporu je totiž velmi obtížné prokázat, co si strany mezi sebou ústně sjednaly. Navíc je třeba upozornit na to, že některé zejména zajišťovací instituty ke své platnosti písemnou formu vyžadují. Pokud by si strany chtěly k zajištění svých povinností sjednat např. smluvní pokutu, pak je to možné pouze písemně. Ústně uzavřené ujednání o smluvní pokutě by bylo neplatné. Zároveň je třeba upozornit na to, že smlouva vyžaduje ke své platnosti písemnou formu i v případě, že alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

Úplata

Jednou z podstatných náležitostí mandátní smlouvy je i úplata. V případě, že si strany výši úplaty ve smlouvě nesjednají a zařízení záležitosti je předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena. V takovém případě je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti (viz § 571 obchodního zákoníku). V případě, že by se mandatář zavázal obstarat určitou obchodní záležitost bez nároku na úplatu, pak by se vzniklý vztah řídil ustanoveními občanského zákoníku o smlouvě příkazní.

Kdy vzniká nárok na úplatu

Smluvní strany si mohou sjednat, v jakém okamžiku vzniká mandatáři nárok na úplatu (zda již v okamžiku, kdy vykoná určitou sjednanou činnost, nebo až v okamžiku, kdy nastane určitý výsledek činnosti apod.). Pokud si ale strany okamžik vzniku nároku na úplatu nesjednají, pak mandatáři vzniká nárok na úplatu v okamžiku, kdy řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv. Předmětem mandátní smlouvy je totiž vykonání určité činnosti, nikoliv výsledek této činnosti, jako je tomu např. u smlouvy o dílo.

Jak již bylo naznačeno výše, v praxi je typickým případem, kdy se mandátní smlouva uzavírá, vztah mezi advokátem a klientem, i když tento vztah je specifický tím, že advokát se řídí při své činnosti i zákonem o advokacii a stavovskými předpisy. V případě, že advokát řádně zastupuje svého klienta v soudním řízení, vzniká mu nárok na odměnu (úplatu) i tehdy, pokud v soudním řízení nebude úspěšný. Strany si ale mezi sebou mohou domluvit i něco jiného, např. že advokátovi vznikne nárok na odměnu jen v případě, kdy bude v soudním řízení úspěšný, nebo si sjednají základní odměnu a k tomu odměnu podle výsledku řízení.

Záloha

Při zařizování záležitosti podle mandátní smlouvy mohou vznikat mandatáři náklady, které je povinen průběžně hradit (např. zaplatit odměnu notáři za ověření listin, odměnu znalci za vypracování znaleckého posudku apod.). Strany by si v takovém případě měly ve smlouvě sjednat povinnost mandanta složit přiměřenou zálohu, ze které bude mandatář tyto náklady hradit. Pokud si toto nesjednají, pak má mandatář nárok na složení přiměřené zálohy pouze v případě, že mu v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou značné náklady.

Nutně nebo účelně vynaložené náklady

V případě, že se strany ve smlouvě nedohodnou jinak, je mandant povinen kromě úplaty mandatáři uhradit i náklady, které mandatář nutně (např. uhradil soudní nebo správní poplatky) nebo účelně (např. vynaložil určité cestovní náklady na cestu k soudu) vynaložil při plnění svého závazku. Strany si ale mohou sjednat, že takové náklady jsou již zahrnuty v úplatě a poté na ně nárok nevzniká (může jít např. o běžné administrativní náklady mandatáře, jako jsou náklady na telefonování, kopírování, poštovné apod.).

Povinnost mandatáře postupovat podle pokynů mandanta

Mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí. Obchodní zákoník totiž vychází z předpokladu, že mandatář je profesionál a zařízení záležitosti je předmětem jeho podnikatelské činnosti. Činnost, ke které se zavázal, je přitom mandatář povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Pokyny jsou pro mandatáře závazné, a to i v případě, že jde o pokyny, které jsou dle názoru mandatáře v rozporu se zájmy mandanta. V takovém případě je ale mandatář povinen mandanta předem upozornit na nesprávnost udělených pokynů – pokud by tak neučinil, odpovídal by mandantovi za vzniklou škodu. Pokyny, které mandant mandatářovi dává, by měly být dostatečně určité a mandant by měl jasně vymezit, co je v dané věci jeho zájmem – jen tak totiž bude moci mandatář postupovat v souladu se zájmy mandanta a řádně vykonávat svou činnost. Obě strany by pak měly v průběhu zařizování dané záležitosti spolu spolupracovat, aby mohla být včas zajištěna případná změna pokynů ze strany mandanta, budou-li to okolnosti vyžadovat – to stanoví i obchodní zákoník, který ukládá mandatářovi oznamovat mandantovi všechny okolnosti, které při zařizování záležitosti zjistil a které mohou mít vliv na změnu jeho pokynů.

Odchýlení se od pokynů mandanta

Za určitých okolností obchodní zákoník připouští, aby se mandatář od pokynů mandanta odchýlil – jde o případy, kdy je to naléhavě nezbytné v zájmu mandanta a mandatář nemůže včas obdržet jeho souhlas. Takové jednání ale může smlouva nebo mandant výslovně zakázat a pak se mandatář nesmí od pokynů odchýlit, ani kdyby to bylo naléhavě nezbytné v zájmu mandanta.

Osobní zařízení záležitosti

Mandatář je povinen zařídit záležitost podle mandátní smlouvy osobně pouze v případě, že si to strany sjednaly ve smlouvě. Na to by měl mandant pamatovat při uzavírání smlouvy, a pokud má zájem výlučně o činnost mandatáře, pak si toto ve smlouvě vyhradit. V praxi si totiž často může mandant zvolit mandatáře z důvodů, že o něm ví, že je pečlivý, má dostatečné odborné znalosti a zkušenosti, jsou na něj dobré reference apod. V případě, že by si mandant osobní zařízení záležitosti mandantem ve smlouvě nevyhradil, může mandatář zařídit záležitost i prostřednictvím jiné osoby, aniž by porušil smlouvu. Pokud by si ale strany osobní zařízení záležitosti mandatářem sjednaly a následně by mandatář toto ujednání porušil, bude odpovídat mandantovi za škodu, která mu tím vznikla. V této souvislosti je ale třeba dodat, že pokud mandatář použije ke splnění svého závazku třetí osobu, mandantovi odpovídá tak, jako by závazek plnil sám.

Informační povinnost mandanta

Mandant je povinen předat mandatáři včas věci a informace, které jsou nutné k zařízení záležitosti, pokud z jejich povahy nevyplývá, že je má obstarat mandatář. Pokud by mandant potřebnou součinnost neposkytl, pak se mandatář nedostane do prodlení se splněním svého závazku a nebude odpovídat mandantovi ani za vznik případné škody v důsledku neposkytnutí potřebné součinnosti (tedy v důsledku neposkytnutí potřebných informací či nepředání věcí nezbytných k zařízení záležitosti).

Věci převzaté pro mandanta

Pokud mandatář při vyřizování záležitosti pro mandanta převezme od třetích osob nějaké věci, je povinen je mandantovi bez zbytečného odkladu předat. Strany by si ve smlouvě měly upřesnit lhůtu, místo či způsob předání věcí.

Plná moc

V případě, že zařízení záležitosti vyžaduje uskutečnění právních úkonů jménem mandanta, je mandant povinen mandatáři včas písemně vystavit potřebnou plnou moc. Samotná mandátní smlouva bez toho, že by v ní byla plná moc obsažena, mandatáře k zastupování mandanta neopravňuje, a to ani v případě, že osoba, se kterou mandatář jedná, ví o tom, že strany mezi sebou uzavřely mandátní smlouvu. Někdy se v praxi plná moc uděluje přímo v textu mandátní smlouvy, což ale může být nepraktické, neboť v praxi je zpravidla zapotřebí se plnou mocí prokázat a mandant by takto musel ukazovat celou mandátní smlouvu, ve které jsou i ujednání, která strany nemají zájem "odhalovat“ třetím osobám. Mnohem praktičtější tedy bude vystavit plnou moc odděleně, v podobě zvláštní listiny, kterou se poté mandatář bude při jednání jménem mandanta prokazovat. Plná moc musí být v tomto případě udělena písemně.

Odpovědnost mandatáře za škodu

Mandatář odpovídá za škodu na věcech, které k zařízení záležitosti od mandanta převzal, a na věcech převzatých při jejím zařizování od třetích osob. Této odpovědnosti se mandatář může zprostit pouze v případě, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče. Mandant naopak odpovídá mandatáři za škodu, která by mu mohla vzniknout případným porušením povinnosti převzít si věci, které mandatář pro mandanta převzal od třetích osob (jak již bylo uvedeno výše). Obchodní zákoník stanoví povinnost mandatáře převzaté věci včas pojistit pouze v případech, kdy to stanoví smlouva, nebo když jej mandant o to požádá, a to na účet mandanta. Mandatář samozřejmě může převzaté věci nechat pojistit i bez smluvního ujednání či žádosti mandanta, ale v takovém případě bude věci pojišťovat na své vlastní náklady a nemůže jejich úhradu požadovat po mandantovi.

Odpovědnost za porušení závazku

Předmětem činnosti podle mandátní smlouvy může být mimo jiné i uzavírání smluv ze strany mandatáře, a to jménem a na účet mandanta. Obchodní zákoník v této souvislosti výslovně stanoví, že mandatář neodpovídá za porušení závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti – ledaže by se ve smlouvě zaručil za splnění závazků převzatých jinými osobami v souvislosti se zařizováním záležitosti.

JUDr. Novák, advokát, na základě mandátní smlouvy a v souladu s vystavenou plnou mocí uzavřel jménem společnosti Alfa s.r.o. a na její účet kupní smlouvu, na základě které prodal nemovitost ve vlastnictví společnosti Alfa s.r.o. společnosti Beta s.r.o. Kupní cenu si strany sjednaly ve výši 2 000 000 Kč. JUDr. Novák uzavřel tuto smlouvu přesně v souladu s pokyny společnosti Alfa s.r.o. Společnost Beta s.r.o. nicméně kupní cenu neuhradila a společnosti Alfa s.r.o. nezbývá, než domáhat se její úhrady soudní cestou. Nemůže ale tuto pohledávku vymáhat na JUDr. Novákovi. To by mohla pouze v případě, že by se JUDr. Novák v mandátní smlouvě výslovně zavázal, že bude ručit za splnění závazku ze strany kupujícího (společnosti Beta s.r.o.).

Ukončení smlouvy mandantem

Mandant může smlouvu kdykoliv částečně nebo v celém rozsahu vypovědět. Pokud ve své výpovědi nestanoví pozdější účinnost, nabývá výpověď účinnosti dnem, kdy se o ní mandatář dověděl nebo mohl dovědět. Od tohoto okamžiku (tedy od účinnosti výpovědi) je mandatář povinen nepokračovat v činnosti, na kterou se výpověď vztahuje. Je ale povinen mandanta upozornit na opatření potřebná k tomu, aby se zabránilo vzniku škody bezprostředně hrozící mandantovi nedokončením činnosti související se zařizováním záležitostí.

Ukončení smlouvy mandatářem

Mandatář na rozdíl od mandanta smlouvu s okamžitou účinností vypovědět nemůže. Obchodní zákoník totiž chrání zájmy mandanta před nepříznivými důsledky, které by mohly nastat, pokud by došlo k okamžitému ukončení smlouvy – mohlo by dojít ke ztrátě lhůt či vzniku jiných nepříznivých důsledků. Proto zákon stanoví, že mandatář může smlouvu vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď mandantovi doručena, případně s účinností pozdější, kterou mandatář ve výpovědi uvede. Mandatář tedy – pokud si strany ve smlouvě nesjednaly nic jiného, může ve výpovědi uvést delší výpovědní dobu než zákonnou; kratší výpovědní dobu mandatář ve výpovědi uvést nemůže. Smluvní strany si nicméně mohou ve smlouvě dohodnout i kratší výpovědní dobu, např. 2 týdny nebo i výpověď s okamžitou účinností.

Ke dni účinnosti výpovědi zaniká závazek mandatáře uskutečňovat činnost, ke které se zavázal. Pokud by ale takovým přerušením činnosti vznikla mandantovi škoda, je mandatář povinen jej upozornit, jaká opatření je třeba učinit k jejímu odvrácení. V případě, že tato opatření mandant učinit nemůže, a to ani pomocí jiných osob, a požádá mandatáře, aby je učinil sám, je mandatář k tomu povinen. V takovém případě má samozřejmě mandatář nárok na úhradu nákladů, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil, a na část úplaty přiměřené výsledku dosaženému při zařizování záležitosti.

Závazek mandatáře zaniká i jeho smrtí, v případě, že jde o fyzickou osobu, případně jeho zánikem, jde-li o osobu právnickou.

Daňové aspekty mandátní smlouvy

Jak vyplývá z § 566 obchodního zákoníku, mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti. Předmětem smlouvy tak bude uskutečňování určité obchodní záležitosti a z hlediska zdanění tak bude příjem mandatáře představovat příjem z podnikání a jiné samostatné činnosti podle § 7 ZDP.

Daň z příjmů

Jak ale vyplývá z § 566 odst. 2 obchodního zákoníku, nemusí to tak být vždy, protože v souladu s tímto ustanovením platí, že pokud je zařízení záležitosti

Nahrávám...
Nahrávám...