dnes je 28.11.2022

Input:

Kategorizace prací, poskytování pracovnělékařských služeb, osobní ochranné pracovní prostředky, postupy při pracovním úrazu, nemoci z povolání

7.11.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.4
Kategorizace prací, poskytování pracovnělékařských služeb, osobní ochranné pracovní prostředky, postupy při pracovním úrazu, nemoci z povolání

KATEGORIZACE PRACÍ

Kategorizace prací

Kategorizaci prací upravuje zákon č. 258/2000 Sb. a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 432/2003 Sb. Zákon stanovuje povinnost zaměstnavatele zařadit vykonávané práce podle míry ohrožení zdraví do čtyř kategorií. Vyhláška stanovuje postupy pro provádění kategorizace prací a definuje jednotlivé kategorie od první až po čtvrtou. Vyhláška dále přesně definuje faktory a jejich kritéria, které by mohly mít nebo mají negativní vliv na zdraví při vykonávání činnosti a stanovuje limity pro zařazování prací do příslušných kategorií. Faktory, kritéria a limity pro zařazení prací do kategorie jsou uvedeny v příloze č. 1 této vyhlášky (zařazení do kategorie druhé až čtvrté). Jedná se o působení prachu, chemických látek, hluku, vibrací, neionizujícího záření a elektromagnetická pole, o intenzitu fyzické zátěže, pracovní polohu, zátěž teplem a chladem, zátěž psychickou a zrakovou, práci s biologickými činiteli a práci ve zvýšeném tlaku vzduchu.

Kategorie první

Kategorie první

Jedná se o práce, u kterých se nepřepokládá negativní vliv na zdraví.

Kategorie druhá

Kategorie druhá

Jedná se o práce, u kterých se předpokládá vliv na zdraví jen výjimečně, při práci nejsou překračovány hygienické limity ve smyslu nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a práce naplňující další kritéria pro zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb.

Kategorie třetí

Kategorie třetí

Jedná se o práce, při kterých dochází k překračování hygienických limitů a jsou naplňována další kritéria podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb., dále práce, při kterých není možno snížit riziko ohrožení zdraví technickým opatřením, a pracovníci jsou proto nuceni používat osobní ochranné pracovní prostředky, případně musí být zavedena organizační nebo jiná ochranná opatření. Do kategorie třetí jsou rovněž zařazeny práce spojené s opakovaným výskytem nemocí z povolání aj.

Kategorie čtvrtá

Kategorie čtvrtá

Jedná se o práce, při kterých hrozí vysoké riziko ohrožení zdraví, a které nelze zcela vyloučit ani při realizaci ochranných opatření. Kritéria pro zařazení do čtvrté kategorie jsou uvedena v příloze č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb.

Při práci spojenou s působením několika faktorů se kategorie prací určuje podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

Další povinnosti zaměstnavatele v oblasti kategorizace prací

Další povinnosti zaměstnavatele v oblasti kategorizace prací

O zařazení prací do kategorie třetí a čtvrté rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (Krajská hygienická stanice) na návrh zaměstnavatele. O zařazení prací do kategorie druhé rozhoduje zaměstnavatel a rozhodnutí s odůvodněním oznamuje příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (Krajská hygienická stanice). Zařazení prací do kategorie musí být provedeno do 30 kalendářních dnů od zahájení jejich výkonu. Ostatní práce vykonávané na pracovišti, které nebyly zařazeny do kategorie druhé, třetí nebo čtvrté, jsou považovány za práce kategorie první. Náležitosti návrhu zaměstnavatele na zařazení prací do kategorie a postupy v případě změn kategorie prací jsou uvedeny v § 37 zákona č. 258/2000 Sb.

PRACOVNĚLÉKAŘSKÉ SLUŽBY

Pracovnělékařské služby

Ze zákoníku práce vyplývá povinnost zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské služby (novelizace k 1. 4. 2012, dříve závodní preventivní péče). Postupy v oblasti pracovnělékařských služeb upravuje zákon č. 373/2011 Sb. Zákon v paragrafech 53 až 58 definuje pracovnělékařské služby, poskytovatele pracovnělékařských služeb, upravuje povinnosti zaměstnavatele, zaměstnanců a poskytovatele pracovnělékařských služeb a způsob hrazení pracovnělékařských služeb.

Pracovnělékařské služby zahrnují poskytování preventivní zdravotní služby (posuzování vlivu práce, pracovních podmínek a prostředí na zdraví), provádění preventivních prohlídek, hodnocení způsobilosti k výkonu práce, poradenství v otázkách BOZP (ochrana před pracovními úrazy, nemocemi z povolání), provádění školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce.

Poskytovatelem pracovnělékařských služeb může být všeobecný praktický lékař nebo lékař v oboru pracovního lékařství.

Zaměstnavatel je povinen v případě prací zařazených do kategorie první, druhé, třetí nebo čtvrté uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem (všeobecný praktický lékař nebo lékař v oboru pracovního lékařství). V případě, že jsou na pracovišti vykonávány pouze práce zařazené do kategorie první, může být poskytování pracovnělékařských služeb zajištěno prostřednictvím písemné žádosti u poskytovatele, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance (všeobecný praktický lékař zaměstnance).

Další povinnosti a práva zaměstnavatele, zaměstnanců a poskytovatelů pracovnělékařských služeb jsou podrobně uvedena v § 55 až 57.

Zaměstnavatel je povinen plně hradit všechny poskytované pracovnělékařské služby, s výjimkou péče u nemocí z povolání.

Zákon obsahuje přechodná ustanovení týkající se poskytování pracovnělékařských služeb. Říká, že pracovnělékařské služby lze poskytovat podle dosavadních právních předpisů upravujících poskytování závodní preventivní péče nejdéle po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 31. 3. 2013).

Přechodné ustanovení se netýká povinnosti zaměstnavatele hradit poskytované pracovnělékařské služby.

OSOBNÍ OCHRANNÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDKY

Osobní ochranné pracovní prostředky

V případech, kdy nelze riziku zamezit prostředky kolektivní ochrany, vyplývá jednoznačně pro zaměstnavatele z § 104, zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) povinnost poskytnout pracovníkům bezplatně osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). Oděv a obuv je zahrnuta do OOPP pouze v případech, kdy při práci podléhají mimořádnému opotřebení, znečistění nebo plní ochrannou funkci.

Zaměstnavatel je dále povinen na základě rozsahu znečištění kůže či oděvů poskytovat pracovníkovi mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (viz příloha č. 4, nařízení vlády č. 495/2001 Sb.) a v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách také ochranné nápoje.

Zaměstnavatel musí udržovat OOPP v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. Pracovník je povinen tam, kde bylo stanoveno, OOPP používat a odpovídajícím způsobem s nimi zacházet. Pracovníci musí být s používáním ochranných prostředků prokazatelně seznámeni. Poskytování OOPP nesmí být nahrazováno finančním plněním.

Zaměstnavatel je povinen poskytovat OOPP i jiným osobám než vlastním pracovníkům, které se vyskytnou na pracovišti (např. brigádníci, externisté, návštěvníci aj.).

Bližší požadavky na poskytování OOPP jsou stanoveny v nařízení vlády č. 495/2001 Sb.

OOPP musí splňovat následující požadavky:

  • po dobu užívání účinně chránit pracovníky před vyskytujícími se riziky, přičemž jejich používání nesmí představovat další riziko,

  • nesmí ohrožovat zdraví pracovníka nebo mu bránit při výkonu práce (musí být přizpůsobeny fyzickým předpokladům pracovníka a respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav pracovníka),

  • při používání současně více ochranných prostředků, musí být tyto ochranné prostředky vzájemně slučitelné,

  • dále musí splňovat požadavky kladené na ně nařízením vlády č. 21/2003 Sb.

Způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru práce (fyzická náročnost, druh nářadí, nástroje nebo stroje, s kterými se pracuje), pracovního prostředí (hluk, vibrace, prach aj.), mikroklimatickými podmínkami (teplo, chlad, vítr) a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků. Návod k tomu poskytuje příloha č. 1, nařízení vlády č. 495/2001 Sb.

Práce a činnosti, které zejména vyžadují poskytování ochranných prostředků, jsou specifikovány v příloze č. 3, nařízení vlády č. 495/2001 Sb.

Osobní ochranné pomůcky při práci na staveništi:

  • ochranné přilby (ČSN EN 397),

  • výstražné oděvy (ČSN EN 471+A1),

  • ochranná obuv s podešvemi odolnými proti propíchnutí (ČSN EN ISO 20346),

  • ochranné rukavice (ČSN EN 388).

Další OOPP při:

  • zemních pracích v jámách a výkopech: ochranná obuv s podešvemi, které nejsou odolné proti proražení či proříznutí; ochranné přilby; výstražné oděvy; ochranné rukavice,

  • obsluze zemních a stavebních strojů: chrániče sluchu (ČSN EN 352-1 až 3),

  • výstavbě skeletu budov, základů a silničních pracích: ochranná obuv s podešvemi odolnými proti propíchnutí; ochranné přilby; výstražné oděvy; ochranné rukavice,

  • práci v blízkosti zdvihacích zařízení, jeřábů a dopravníků: ochranné přilby; výstražné oděvy,

  • práci s betonovými a prefabrikovanými díly, stavby bednění a jeho odstraňování: ochranná obuv s podešvemi odolnými proti propíchnutí; ochranné přilby; výstražné oděvy; ochranné rukavice,

  • práci s kompresory a pneumatickými sbíječkami a kladivy: chrániče sluchu,

  • svařování: ochranné brýle; obličejové štíty nebo stínítka; rukavice; kožená zástěra; ohnivzdorný ochranný oděv (při svařování v omezených prostorech), (ČSN EN ISO 11611),

  • demoličních pracích: ochranné prostředky dýchacích orgánů (ČSN EN 136, ČSN EN 140, ČSN EN 143, ČSN EN 149+A1), ochranné přilby; výstražné oděvy; ochranné rukavice,

  • práci na střechách: ochranná obuv s podpatky nebo na klínu a s podešvemi odolnými proti proražení, proříznutí; OOPP pro práci ve výškách,

  • provádění broušení a rozbrušování: ochranné brýle, obličejové štíty nebo stínítka (ČSN EN 166),

  • tryskání abrasivních látek: ochranný oděv; ochranné brýle; obličejové štíty nebo stínítka,

  • práci s přenosnými řetězovými pilami: ochranné brýle; obličejové štíty nebo stínítka,

  • nanášení nátěrů stříkáním nebo práce s organickými rozpouštědly: ochranné prostředky dýchacích orgánů,

  • beranění pilot: chrániče sluchu,

  • práci ve výškách nebo tam, kde hrozí pád do volné hloubky: OOPP pro práci ve výškách, viz kap. 4/2.3.

PRACOVNÍ ÚRAZ

Povinnosti zaměstnavatele v případě vzniku pracovního úrazu vymezuje § 5, zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce). Podrobný postup způsobu evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, pak stanovuje nařízení vlády č. 201/2010 Sb.

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je ze zákona povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu. Pokud to zdravotní stav pracovníka dovolí, musí být toto šetření provedeno za jeho účasti. Dalšími zúčastněnými musí být svědci úrazu, odborová organizace či zástupce pro oblast BOZP. Stav na místě úrazu nesmí být bez vážných důvodů měněn až do doby vyjasnění

Nahrávám...
Nahrávám...