dnes je 18.8.2022

Input:

Jednotlivé smluvní typy a tzv. nepojmenované smlouvy

24.4.2007, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.2.3
Jednotlivé smluvní typy a tzv. nepojmenované smlouvy

Jedním ze základních principů soukromého práva je, že právní vztahy jím upravené nejsou upraveny vyčerpávajícím způsobem. Tento princip odpovídá i jednomu ze základních principů českého právního řádu vyjádřenému v čl. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy tomu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Z uvedeného principu jasně vyplývá, že právní předpisy v oblasti civilního práva nemohou upravovat jednotlivé právní instituty v jejich úplnosti a ani se o to nesnaží. Tato limitace se plně projevuje i v oblasti smluv. Základní normy civilního práva, jimiž jsou občanský a obchodní zákoník, tak sice detailně upravují jednotlivé smluvní typy, ale současně výslovně připouštějí i existenci dalších, detailně neupravených smluv, které tyto normy nijak blíže nevymezují.

1. Smlouvy podle občanského zákoníku

Občanský zákoník ve svých jednotlivých ustanoveních upravuje především tzv. obecnou část závazkových právních vztahů. Tato ustanovení, upravující např. možnost odstoupení od smlouvy při jejím podstatném porušení druhou smluvní stranou, způsoby změny a zániku závazků, jejich zajištění a podobně, jsou aplikovatelná na veškeré smlouvy uzavírané v režimu občanského zákoníku a v určitém omezeném rozsahu (neobsahuje-li obchodní zákoník vlastní úpravu konkrétní problematiky) i na smlouvy uzavírané v režimu obchodního zákoníku. Podstatné z hlediska aplikace zmíněných obecných ustanovení je, že je lze použít nejen na jednotlivé konkrétní smluvní typy, které občanský zákoník podrobně upravuje (např. kupní smlouva či smlouva o dílo), ale i na tzv. nepojmenované smlouvy.

Nepojmenované smlouvy

Označení "nepojmenované smlouvy“ je používáno pro smlouvy, které nejsou občanským zákoníkem blíže podrobně upraveny, tedy takové, u nichž občanský zákoník výslovně neupravuje jejich předmět, náležitosti, práva a povinnosti smluvních stran a podobně. Právní podklad k uzavírání takových smluv je obsažen v § 51 občanského zákoníku, který stanoví: "Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

Použití nepojmenovaných smluv

V praxi nacházejí nepojmenované smlouvy poměrně časté využití. Jejich použití je vhodné především tehdy, pokud mají smluvní strany zájem na uzavření smlouvy, která svým obsahem nespadá přesně do některého z konkrétních smluvních typů upravených občanským zákoníkem. Příkladem lze uvést nejrůznější smlouvy o spolupráci a podobně.

Vztah nepojmenovaných smluv a konkrétních smluvních typů

Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že nepojmenované smlouvy není vhodné používat tehdy, pokud by jejich prostřednictvím byla obcházena kogentní (tedy závazná) ustanovení občanského zákoníku. Pokud si např. smluvní strany mají v úmyslu sjednat mezi sebou smlouvu, která ve všech svých náležitostech naplňuje některý z konkrétních smluvních typů, ale mají v úmyslu tímto způsobem (tedy podřazením smlouvy pod režim nepojmenovaných smluv) vyloučit některé z kogentních ustanovení občanského zákoníku platných pro takový smluvní typ, bylo by zřejmě možné takové počínání smluvních stran považovat za obcházení zákona, se všemi s tím spojenými negativními dopady.

Názvy nepojmenovaných smluv

Přestože v tomto krátkém úvodu používáme pro označení smluv, které nespadají do žádného konkrétního smluvního typu, název "nepojmenované smlouvy“, neznamená to, že by se tak tyto smlouvy měly jmenovat i v praxi. Co do volby názvu smlouvy nejsou smluvní strany nijak zásadně omezeny a mohou si tak vybrat jakékoliv označení jejich smlouvy. Obecně vhodnější je volit takové označení, které vystihuje podstatu jejich vzájemných práv a povinností (např. smlouva o spolupráci v reklamní oblasti, smlouva o poskytování servisních služeb a podobně). Nejsou zcela vyloučena ani označení, která občanský zákoník používá

Nahrávám...
Nahrávám...