Cenné papíry jsou listiny, které v sobě ztělesňují určité právo
(pohledávku) vlastníka cenného papíru vůči tomu, kdo cenný papír vydal – tedy
vůči emitentovi cenného papíru.
Cenný papír je sám o sobě nositelem právního nároku, který je v něm
tzv. inkorporován, což znamená, že je pro jeho vznik, existenci, převod či
zánik v podstatě nenahraditelný. Lze tedy říci, že věřitel z cenného papíru
nemůže bez cenného papíru požadovat uspokojení svého nároku a na druhé straně
dlužník může odepřít plnění svých závazků, pokud mu není předložen příslušný
cenný papír. Tím se tedy cenný papír liší od listin, které poskytují pouze
důkazy o právu a závazku (jako je např. uznání dluhu) a které mají význam pouze
jako důkazní prostředek v případném sporu o určitém právu.
NahoruDělení cenných papírů
Cenné papíry lze dělit z různých hledisek. Mezi nejvýznamnější a
nejčastější hlediska dělení cenných papírů patří dělení podle převoditelnosti
cenného papíru a podle podoby cenných papírů.
Podle převoditelnosti cenného papíru rozlišujeme:
-
cenné papíry na majitele – tyto cenné papíry jsou
charakteristické tím, že nejsou spjaty s konkrétní výslovně označenou osobou
oprávněného. Oprávněný tak zde není určen jménem, ale pouze vlastnictvím
cenného papíru. Dlužník je povinen plnit tomu, kdo mu cenný papír předloží.
Převody takovýchto cenných papírů jsou jednoduché a méně formální než u
ostatních typů cenných papírů, neboť k jejich převodu postačí pouze jejich
předání novému majiteli (tzv. tradice).
Příkladem cenného papíru na majitele je akcie na
majitele.
-
cenné papíry na řad (tzv. orderpapíry) – tyto cenné
papíry se vyznačují tím, že v textu listiny je vyznačen první věřitel.
Pokud se cenný papír převádí na další věřitele, činí se tak rubopisem, což je
zvláštní prohlášení zpravidla na rubu cenného papíru, které prokazuje, že byl
cenný papír převeden jeho původním majitelem na majitele nového. V těchto
případech se převod cenného papíru uskutečňuje jednak jeho odevzdáním a
jednak tím, že se uvede jméno nového nabyvatele na rubu listiny.
-
Základní rozdíl oproti cenným papírům, které nejsou
převoditelné rubopisem, spočívá v tom, že se nový majitel cenného papíru, na
kterého byl tento papír převeden, dostává do stejného právního postavení
jako původní majitel cenného papíru a může využívat všech výhod, které mu
takovéto právní postavení přináší.
Příkladem cenného papíru na řad může být směnka převoditelná
rubopisem nebo akcie na jméno.
-
cenné papíry znějící na jméno (tzv. rektapapíry) – tyto
cenné papíry obsahují rovněž jméno prvního věřitele, ale nejsou převoditelné
rubopisem. Převod práv a povinností z těchto cenných papírů se provádí podle
obecných občanskoprávních předpisů, zejména smlouvou o postoupení pohledávky.
To znamená, že nabyvatel cenného papíru se nedostává do stejného právního
postavení jako původní majitel, lze proti němu uplatňovat širší okruh námitek
(lze například v případném soudním řízení zpochybňovat platnost smlouvy o
postoupení pohledávky).
Příkladem cenného papíru znějícího na jméno jsou směnky s
doložkou "nikoliv na řad“.
Podle podoby cenných papírů rozlišujeme:
-
cenné papíry listinné – listinné cenné papíry jsou
takové, které existují v hmotné – tedy listinné podobě. V listinné podobě
bývají vydávány zejména směnky, šeky či samozřejmě akcie.
-
cenné papíry zaknihované – zaknihované cenné papíry
jsou takové cenné papíry, které nejsou vydávány v materiální podobě a existují
jen jako záznam v elektronicky vedeném souboru dat. V současné době vede
evidenci zaknihovaných cenných papírů Středisko cenných papírů, přičemž do
budoucna se počítá, že tuto funkci převezme tzv. Centrální depozitář, který
nicméně ještě nebyl fakticky zřízen. Právní úprava Centrálního depozitáře je
obsažena v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. V
zaknihované podobě bývají vydávány zaknihované akcie.
Nahoru(A). Akcie
NahoruZákladní charakteristika vybraných cenných papírů
Akcie jsou cennými papíry upravenými především obchodním zákoníkem.
Definice akcie je obsažena v ustanovení § 155 odst. 1 obchodního
zákoníku, který stanoví, že akcie je cenný papír, s nímž jsou
spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a
stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při
zániku společnosti.
Jak již bylo uvedeno výše, akcie mohou být vydávány v zaknihované nebo listinné podobě a mohou znít buď na majitele nebo na jméno.
Častým krokem akciových společností v poslední době je přeměna
podoby akcií společnosti ze zaknihovaných na listinné. Hlavním důvodem pro
takový postup bývá zejména snaha o úsporu poplatků, které musí společnost
platit Středisku cenných papírů v souvislosti s vedením akcií ve Středisku
cenných papírů (vysoké poplatky se platí např. i v případech zvyšování
základního kapitálu, kdy je třeba u Střediska cenných papírů emitovat nové
akcie) a dále zejména zjednodušení možnosti převodu akcií, kdy u listinných
akcií postačí kromě smlouvy její fyzické předání, zatímco u zaknihovaných akcií
je třeba i převodu ve Středisku cenných papírů (což je rovněž zpoplatněno).
Pro rozhodnutí o tom, jakou společnost zvolí podobu svých akcií, je
třeba zvážit základní výhody a nevýhody jednotlivých podob akcií, tj. jednak
akcií listinných a jednak akcií zaknihovaných, pro danou společnost.
Zaknihovaná akcie je výhodná pro její obchodování a při
častých změnách majitele. Je nepochybné, že zejména velké společnosti, jejichž
akcie jsou registrovány na veřejných trzích, budou mít akcie zaknihované.
Nevýhodou zaknihovaných akcií jsou zejména vysoké náklady spojené s jejich
evidencí u Střediska cenných papírů.
Listinné akcie jsou výhodné spíše pro společnosti s ustáleným
složením akcionářů a s akciemi, které nejsou registrovány na veřejných trzích.
Listinné akcie tak budou volit spíše společnosti, které chtějí zjednodušit
akcionářskou agendu a snížit náklady spojené s evidencí akcionářů. Nevýhodou
listinných akcií je zejména nebezpečí jejich ztráty či zničení.
Společnost přitom nemůže mít zároveň akcie listinné a akcie
zaknihované, musí zvolit vždy pouze jednu podobu svých akcií.
Akcie mohou být vydávány jako kmenové, tj. takové, se kterými
nejsou spojena žádná zvláštní práva než ta, která jsou upravena obecně
obchodním zákoníkem, nebo jako prioritní, se kterými sice většinou
nebývá spojeno hlasovací právo na valné hromadě, ale na druhou stranu s nimi
stanovy společnosti mohou spojovat zvláštní práva na dividendy či na podíl na
likvidačním zůstatku. Společnost může vydávat prioritní akcie pouze v omezeném
rozsahu, kdy součet jmenovitých hodnot prioritních akcií nesmí překročit
polovinu základního kapitálu společnosti.
Akcie musí obsahovat:
-
firmu a sídlo společnosti,
-
jmenovitou hodnotu,
-
označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název
nebo jméno akcionáře,
-
výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise
akcie,
-
datum emise,
-
listinná akcie musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem
společnosti jednat k datu emise,
-
zaknihovaná akcie musí obsahovat číselné označení v případech,
kdy to stanoví zákon,
-
je-li vydáno více druhů akcií, musí akcie obsahovat i
označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi
spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná
zvláštní práva (kmenové akcie), nemusí označení druhu obsahovat.
Nahoru(B). Směnka
Zákon směnečný a šekový pojem směnky nijak nedefinuje. V teorii je
směnka nejčastěji definována jako zákonný cenný papír na řad vystavený ve
formě a obsahu stanoveném zákonem.
Platná právní úprava rozlišuje dva druhy směnek, a to směnku
cizí a směnku vlastní. Všechny ostatní směnky, i když se pro ně
používají zvláštní názvy, jsou v zásadě jedním z výše uvedených druhů.
NahoruSměnka vlastní
Směnka vlastní představuje závazek výstavce směnky vyplatit při
splatnosti směnky v místě ve směnce určeném směnečný peníz řádnému majiteli
směnky.
Zákon směnečný a šekový definuje obsah směnky vlastní v ustanovení §
75 a 76. Důsledkem nedodržení obsahových náležitostí směnky vlastní je, že
listina,…