č. 384/2008 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony, ve znění účinném k 1.1.2014
ZÁKON
ze dne 23. září 2008,
kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
89/2012 Sb. |
(k 1.1.2014) |
ruší část šestou |
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o znakové řeči
Čl. I
Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, se mění takto:
1. Název zákona zní: „Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob”.
2. § 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Úvodní ustanovení
(1) Tento zákon upravuje používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob jako jejich dorozumívacích prostředků.
(2) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv.”.
3. Nadpis nad § 2 se zrušuje.
4. § 2 včetně nadpisu zní:
㤠2
Definice základních pojmů
(1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.
(2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.”.
5. § 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob
Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka.”.
6. Pod označení § 4 se vkládá nadpis, který zní: „Český znakový jazyk”.
7. V § 4 odstavec 1 zní:
„(1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace.”.
8. V § 4 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.”.
9. § 5 se včetně nadpisu zrušuje.
10. § 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Komunikační systémy vycházející z českého jazyka
(1) Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma.
(2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně…
