dnes je 29.3.2024

Input:

Zastupování v daňovém řízení, doplnění podání

2.5.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.10.2
Zastupování v daňovém řízení, doplnění podání

Ing. Zdeněk Morávek

Zastupování je v daňovém řádu upraveno mnohem šířeji, než tomu bylo v předchozím zákoně o správě daní a poplatků. Úprava zastupování je obsažena v § 24 až § 31 daňového řádu, v předchozí úpravě se jednalo pouze o § 10 a § 11 zmiňovaného zákona.

Jednání před správcem daně je důležitým aspektem procesní části každého daňového řízení. Osoba zúčastněná na správě daní může při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům. Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem jednat. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření obdobně to platí i pro podnikající fyzickou osobu. Nebude-li jednající osoba určena ani na výzvu správce daně, může správce daně osobě, jejímž jménem je jednáno, ustanovit zástupce.

Novelou daňového řádu provedenou zákonem č. 30/2011 Sb. bylo doplněno, že prokurista právnické osoby je při správě daní oprávněn jednat jejím jménem, pokud může podle udělené prokury jednat samostatně. Prokura se ale neziskových subjektů týkat nebude.

Kdo může být zástupcem – shrnutí

Je tedy možné shrnout, že zástupcem osoby zúčastněné na správě daní může být:

  • zákonný zástupce – jedná se o zastoupení vzniklé na základě zákona nebo rozhodnutím státního orgánu, typickým příkladem jsou rodiče, případně osvojitelé, v případě nezletilých dětí,

  • ustanovený zástupce – jedná se o zástupce, kterého ustanoví správce daně ve stanovených případech, např. v případě, kdy se jedná o osobu neznámého pobytu; bližší úprava je obsažena v § 26 daňového řádu,

  • zmocněnec – jedná se o zastoupení na základě plné moci, základem je tedy úprava v občanském zákoníku. Bližší úprava je obsažena v § 27 až 29 daňového řádu. Důležité je, že bylo opuštěno od principu omezených a neomezených plných mocí, jak je dříve upravoval ZSDP, daňový řád ponechává pouze na zmocniteli, aby rozsah zmocnění vymezil sám. Pokud není rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci,

  • společný zmocněnec nebo společný zástupce – jedná se o případy, kdy více daňovým subjektům vzniká společná daňová povinnost. Potom jsou povinni zvolit si společného zmocněnce a pokud tak neučiní ani na výzvu správce daně, ten jim ustanoví společného zástupce. Bližší úprava je obsažena v § 30 daňového řádu.

Zastupování ale nevylučuje, aby správce daně v některých případech jednal přímo se zastupovaným. V § 25 odst. 2 daňového řádu je vymezeno, že se jedná o případy, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná nebo kdy je nutné, aby vykonal některé úkony. Pro tyto případy ale daňový řád ukládá správci daně povinnost bezodkladně informovat zástupce, že vyžaduje přímé jednání zastoupeného.

Ustanovený zástupce

Daňový řád potom blíže vymezuje ustanoveného zástupce, zmocněnce, společného zmocněnce a společného zástupce. Zastoupení ustanoveným zástupcem je upraveno v § 26 daňového řádu a jedná se o případy, kdy z různých důvodů nemůže správce daně s osobou zúčastněnou na správě daní jednat přímo, a tak daňový řád umožňuje, aby v těchto specifických případech byl zástupce ustanoven z moci úřední. Z konstrukce předmětného ustanovení ale jednoznačně vyplývá, že úprava daňového řádu preferuje možnost, kdy si tato osoba zvolí zmocněnce. Pokud se tak ale nestane, postupuje správce daně tak, že zástupce ustanoví svým rozhodnutím. Rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem předpokládaného zástupce, mělo by se jednat o osobu, u které je zastoupený v péči, či jinou vhodnou osobu. Pokud to není možné, je zástupce určen ze seznamu daňových poradců.

Zastoupení na základě plné moci

Zmocnění je v daňovém řádu upraveno v § 27 osoba zúčastněná na správě daní si může zvolit zmocněnce, výjimkou jsou pouze případy, kdy má tato osoba při správě daní něco osobně vykonat. Podle původní úpravy v daňovém řádu platilo, že samotné zplnomocnění nestačí, plná moc byla vůči správci daně účinná až tehdy, pokud bylo doloženo i její přijetí zmocněncem. Tato podmínka ale byla novelou daňového řádu provedenou zákonem č. 30/2011 Sb. zrušena. Podle důvodové zprávy tomu tak bylo kvůli možným nejasnostem, které by mohlo vyvolat zavedení dokládat přijetí plné moci zmocněncem. Došlo tak k návratu k původní koncepci, která je shodná i s pojetím v jiných procesních řádech.

Plná moc je účinná i po změně místní příslušnosti vůči novému správci daně, jakož i vůči správci daně, který provádí dožádané úkony. Stejně tak je účinná vůči správcům daně, kteří vedou dané řízení, tj. především pro jednání před odvolacím orgánem. Pokud by se zmocnitel chtěl od tohoto obecného pravidla odchýlit a připustit zmocněnce pouze k jednání před správcem daně prvního stupně, bylo by zapotřebí toto explicitně vyjádřit v udělené plné moci.

Zmocnitel je povinen vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje, nejasným vymezením rozsahu zmocnění vznikala dříve řada problémů. I nadále ale platí, že zmocnění proto může být uděleno ke konkrétnímu úkonu, více úkonům, pro určité řízení (ať už dílčí – jako je např. odvolací řízení, nebo celý komplex, který představuje pojem daňové řízení), pro určitý postup (daňová kontrola, postup k odstranění pochybností atd.), nebo pro více řízení předem určených či neurčených. Lze učinit i zmocnění generální (neomezené), které zmocněnci umožní činit za daňový subjekt všechny potřebné úkony u správce daně, kde je plná moc uplatněna.

Aby byly případné pochybnosti o rozsahu zmocnění včas odstraněny, obsahuje § 28 odst. 2 daňového řádu úpravu, podle

Nahrávám...
Nahrávám...