Zástava nemovitosti

Zástava nemovitosti je upravena v občanském zákoníku.

Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, dle zákona na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo přímo ze zákona.

Zástavní smlouva musí obsahovat minimálně označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

Pokud je zástavou věc nemovitá, která není v evidenci katastru nemovitostí, nebo věc hromadná nebo věc movitá, k níž má zástavní právo vzniknout, aniž by byla odevzdána zástavnímu věřiteli či třetí osobě do úschovy, musí mít zástavní smlouva formu notářského zápisu a zástavní právo vzniká až zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou.

Pokud je zástavou věc nemovitá, která je v evidenci katastru nemovitostí, vzniká zástavní právo až vkladem do katastru nemovitostí.

Zástavní právo působí vůči každému vlastníku zastavené věci. Je-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné pohledávky postupně v pořadí podle doby vzniku zástavního práva.

Pokud není zajištěná pohledávka uspokojena, zástavní věřitel se může ze zástavy uspokojit. Zástavu lze zpeněžit buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

Zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zástavy, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, uplynutím doby, složením ceny zástavy nebo písemnou dohodou stran.

Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

Po zániku zástavního práva k nemovitosti se provádí výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nebo z Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou.