dnes je 28.11.2022

Input:

Zánik závazku splněním dluhu v občanskoprávních vztazích

29.10.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.8.7
Zánik závazku splněním dluhu v občanskoprávních vztazích

Mgr. Pavla Krejčí

Zánik pohledávky

Splnění dluhu je nejtypičtějším a nejčastějším způsobem zániku závazků, neboť naplňuje základní cíl závazkového vztahu, kterým je poskytnout si mezi dlužníkem a věřitelem vzájemně dohodnutá či právní úpravou stanovená plnění. Splněním dluhu či závazku dochází k zániku pohledávky.

Právní úprava

Právní úprava zániku pohledávky jejím splněním je obsažena jak v občanském, tak v obchodním zákoníku. V občanském zákoníku je právní úprava obsažena především v § 559 až § 569. V obchodním zákoníku najdete právní úpravu splnění závazku v § 324 až § 343. Právní úprava obsažená v obchodním zákoníku je úpravou komplexní a podpůrné použití občanskoprávní úpravy je téměř, i když ne bezvýhradně, vyloučeno.

Občanskoprávní a obchodněprávní úprava

Pro výběr příslušného právního předpisu, kterým se bude konkrétní splnění pohledávky řídit, bude rozhodující, zda bude mít plněný závazek charakter občanskoprávního či obchodněprávního závazkového vztahu. V případě, že se bude jednat o obchodní závazkový vztah, pak bude vztah podléhat právní úpravě obchodního zákoníku. V ostatních případech budou zase výhradně použita ustanovení občanského zákoníku.

OSŘ

Kromě právní úpravy, která je obsažena v občanském a obchodním zákoníku, je významná též právní úprava obsažená v OSŘ v § 185a až § 185h, která se týká splnění dluhu prostřednictvím soudní úschovy.

Kromě výše uvedených předpisů mohou mít na splnění dluhu vliv i jiné předpisy – například zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Řádně a včas

Dluh má být především splněn řádně a včas, tedy za podmínek dohodnutých mezi dlužníkem a věřitelem, a pokud dohoda mezi dlužníkem a věřitelem konkrétní podmínky neobsahuje, pak za podmínek stanovených právním předpisem.

Osobní plnění dlužníka

Dlužník je povinen splnit závazek osobně pouze tehdy, je-li splnění závazku vázáno na jeho osobu (např. vytvoření uměleckého díla), nebo v případech, kdy se na tom smluvní strany dohodly.

Příklad:

Pan Jan obdržel od finančního úřadu platební výměr, kterým mu finanční úřad doměřil daň z příjmu fyzických osob. Pan Jan s rozhodnutím úřadu nesouhlasí a chce se proti němu odvolat k nadřízenému orgánu. Za tímto účelem uzavře smlouvu s daňovým poradcem panem Josífkem, který má pana Jana v této záležitosti před finančním úřadem zastupovat. Protože však pan Jan důvěřuje pouze panu Josífkovi, vyhradí si ve smlouvě, že pan Josífek nesmí celou záležitostí pověřit žádnou další osobu a musí všechny úkony vůči finančnímu úřadu činit osobně.

Vysvětlení k příkladu:

Pokud bude smlouva mezi smluvními stranami obsahovat výše uvedené ujednání, pak pan Josífek nemůže zastupováním pověřit žádnou další osobu.

Pokud není dlužník povinen splnit závazek osobně, může se nechat zastoupit třetí osobou nebo jej splnit jejím prostřednictvím.

Podobně je tomu u věřitele. Také věřitel se může nechat zastoupit při převzetí plnění od dlužníka. Osoba, která je oprávněna přijmout plnění za věřitele, by se měla prokázat potvrzením věřitele, kterým doloží toto své oprávnění. Pověření k převzetí plnění také může být součástí plné moci, kterou věřitel udělí třetí osobě k činění právních úkonů. Pokud by dlužník předal plnění osobě, která se neprokáže písemným potvrzením věřitele, plní neoprávněné osobě a nezbavuje se tím dluhu. K tomu mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1283/2005 nebo rozsudek ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1701/2009.

Věřitel je oprávněn pověření třetí osoby k převzetí plnění kdykoliv zrušit. Pokud tato skutečnost bude dlužníkovi známa, a dlužník přesto bude takové osobě plnit, nedojde plněním k zániku dluhu, neboť pokud dlužník plní neoprávněné osobě, nezbavuje se tím svého dluhu.

Příklad:

Pan Kryšpín půjčil panu Jiříkovi částku 100 000 Kč. Pan Jiřík měl dluh vrátit do 14. 9. 2012. O půjčce se dozvěděl pan Jaroslav a rozhodl se, že situace využije ke svému obohacení. Vyrobil si proto falešnou plnou moc od pana Kryšpína, zašel k panu Jíříkovi a na základě této plné moci vyinkasoval od pana Jiříka půjčku namísto pana Kryšpína. K překvapení pana Jiříka se za dva dny ozval pan Kryšpín a chtěl půjčku vrátit.

Vysvětlení k příkladu:

Pan Jaroslav se dopustil podvodného jednání, ale svým podvodným jednáním nepoškodil pana Kryšpína, ale pana Jiříka a je mu povinen peníze vrátit. Pan Jiřík ovšem bude muset uhradit půjčku panu Kryšpínovi bez ohledu na to, zda se mu podaří od pana Jaroslava získat peníze zpět. Plněním panu Jaroslavovi totiž nedošlo k zániku dluhu z půjčky.

Přijetí plnění

V některých případech nemůže dlužník uhradit dluh bez aktivní součinnosti věřitele, který je povinen plnění od dlužníka přijmout. Je tomu tak zejména tehdy, pokud má dlužník něco dát nebo něco vykonat. Pokud by věřitel odmítl součinnost při splnění dluhu poskytnout, dostává se sám do prodlení, jako kdyby odepřel splnění dluhu.

Plnění příslušenství

Aby závazek zcela zanikl, musí dlužník spolu s předmětem plnění vydat i jeho příslušenství, tedy úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky.

Plnění nepravému věřiteli

V praxi se nezřídka stávají případy, kdy dlužník si není jistý, jaké osobě má dluh plnit, neboť se o plnění může ucházet více věřitelů. V takovém případě musí dlužník postupovat velice obezřetně, neboť je na něm, aby plnění vyplatil pravému věřiteli. Pokud by tak neučinil, nemusel by závazek zaniknout.

Příklad:

Pan Kladívko uzavřel kupní smlouvu na prodej domu se společností Kopa s.r.o. Vlastnické právo společnosti Kopa s.r.o. k domu bylo zapsáno ke dni 14. 1. 2012. Ještě před uzavřením kupní smlouvy byl dům pronajatý manželům Zouharovým. Dne 20. 2. 2012 společnost Kopa s.r.o. od kupní smlouvy odstoupila, protože zjistila, že dům trpí vadami – dřevomorka v krovu, a žádala po panu Kladívkovi vrácení kupní ceny. Zároveň tuto skutečnost oznámila nájemcům a odmítla od nich přijmout plnění z nájemní smlouvy. Pan Kladívko se nájemci k celé situaci nevyjádřil.

Vysvětlení k příkladu:

Nájemci se dostali do situace, kdy pozitivně nevědí, kdo je jejich věřitel. Pokud by plnili panu Kladívkovi a následně se ukázalo, že společnost Kopa s.r.o. odstoupila od kupní smlouvy neplatně, pak by pan Kladívko obdržel plnění bez právního titulu a pohledávka vůči společnosti Kopa s.r.o. z titulu nájemného by nezanikla.

Problém s plněním může dlužník mít i v případech, kdy je věřitel nepřítomen nebo je v prodlení s plněním svých povinností.

Soudní úschova

V případech, kdy dlužník nemůže splnit svůj závazek věřiteli, protože:

  • - je věřitel nepřítomen nebo
  • - věřitel se nachází v prodlení nebo
  • - dlužník má důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo
  • - dlužník věřitele nezná,

má dlužník možnost uložit plnění do úřední úschovy soudu. Složení plnění do úschovy soudu má pak účinky splnění závazku. Do soudní úschovy však lze za účelem splnění závazku složit pouze peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově.

Soud při přijetí plnění do úschovy zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro převzetí plnění do úschovy, zejména že se jedná o některý z výše uvedených případů, při kterém může dlužník institut soudní úschovy využít. Pokud by však dodatečně vyšlo najevo, že nebyly dány soudem stanovené předpoklady pro využití institutu soudní úschovy, pak platí, že ke splnění závazku nedošlo.

Splnění dluhu bez součinnosti dlužníka

V některých zákonem stanovených případech může být dluh splněn i bez součinnosti dlužníka či dokonce proti jeho vůli. Tak je tomu v případech výkonu rozhodnutí, kdy sice je plněno z majetku dlužníka, ale proti jeho vůli. Dluh také může být za dlužníka splněn třetími osobami, např. ručitelem nebo osobou, která přistoupila k dluhu dle § 533 ObčZ, pojišťovnou apod.

Jak jsme již uvedli výše, tak dlužník by měl svůj dluh splnit řádně. Kromě jiného je pod řádným plněním si třeba představit plnění dohodnutým způsobem, v dohodnutém množství a kvalitě a v dohodnutém místě plnění.

Příklad:

Pan Jan buduje novou koupelnu a objedná si 30 m2 dlaždiček. Společnost MAKO s.r.o. mu však přiveze 25 m2 dlaždiček s tím, že zbývající dlaždičky dodají do měsíce, budou však již z jiné série. Pan Jan odmítl dovezené dlaždičky přijmout.

Vysvětlení k příkladu:

Pan Jan si objednal 30 m2 dlažby, a proto nemusí přijmout její menší množství, neboť by zbývající dlaždičky nemusely být například stejného barevného odstínu.

Změna předmětu plnění

Smluvní strany se však mohou dohodnout, že dlužník je ke splnění dluhu oprávněn předat jiné než dohodnuté plnění. Změnu předmětu plnění může připustit též zákon či k ní může dojít na základě úředního rozhodnutí. V případech, kdy dlužník předá věřiteli jiné než dohodnuté plnění, nedochází k zániku dluhu a to ani tehdy, pokud věřitel toto náhradní plnění omylem převezme.

Alternativní závazek

Záměnu předmětu plnění je třeba odlišovat od takzvaného alternativního závazku. Při sjednání alternativního závazku má právo dlužník zvolit stanovený způsob plnění a věřitel nemůže způsob plnění ovlivnit.

Příklad:

Společnost Mario s.r.o. pronajala byt manželům Jonesovým a nájem byl sjednán v eurech, ale ve smlouvě bylo uvedeno, že může být dlužníkem hrazen i v českých korunách, přičemž byl stanoven způsob určení přepočtového kurzu. Protože byl přepočtový kurz výhodný, rozhodli se manželé Jonesovi, že budou nájem hradit v českých korunách.

Vysvětlení k příkladu:

Pronajímatel nemůže rozhodnutí manželů Jonesových platit nájem v českých korunách nijak ovlivnit a musí plnění přijmout, i když to pro něj bude v daný okamžik nevýhodné.

Dlužník však nemůže svou volbu svévolně měnit; pokud tedy již jednou oznámí věřiteli způsob plnění, musí tento způsob plnění dodržet. Zákon nestanoví, jakou formu musí mít právní úkon, kterým dlužník vykonává volbu způsobu plnění. Z tohoto důvodu může být volba vykonána ústně i písemně, pokud ovšem smlouva nestanoví něco jiného. Pokud by dlužník následně plnil jinak, nedojde bez souhlasu věřitele se změnou způsobu plnění k zániku závazku.

Vysvětlení k příkladu:

Pokud tedy manželé Jonesovi oznámí pronajímateli, že budou nájem hradit v českých korunách, nemohou své rozhodnutí následně změnit. Záleží však na znění smlouvy – smlouva může samozřejmě změnu volby připouštět nebo se volba k úhradě v určité měně může týkat vždy jednotlivých plateb.

Alternativní petit žaloby

Pokud smlouva nestanoví jinak, má dlužník právo volby vykonat i po splatnosti pohledávky. Právo volby dokonce dlužník neztrácí ani v případě, že věřitel podá žalobu. Proto v případě alternativního závazku je třeba této skutečnosti uzpůsobit petit žalobního návrhu a uvést ho jako alternativní, který dlužníkovi umožní vykonat jeho právo volby.

Příklad znění alternativního petitu žaloby:

"Žalovaný je povinen vydat žalobci vrtačku zn. Bravo, výrobní číslo 111111, nebo podle své volby zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.“

Alternativní zmocnění

V soudní praxi se užívá ještě jedna možnost změny způsobu plnění – takzvané alternativní zmocnění. Jedná se vlastně o jednostranné prohlášení věřitele, že je ochoten přijmout jiné plnění než plnění, na které mu vzniká zákonný nárok. Zpravidla se tak nepeněžité plnění nahrazuje plněním peněžitým. Soud může ve svém rozsudku uložit pouze plnění, na které má žalovaný nárok, ale do výroku zároveň převezme žalobcovo prohlášení o možnosti alternativního plnění. Okamžikem, kdy bude dlužník plnit alternativním způsobem, pak mezi věřitelem a dlužníkem vzniká hmotněprávní dohoda o způsobu změny plnění.

Příklad znění alternativního petitu žaloby:

"Žalovaný je povinen vydat žalobci vrtačku zn. Bravo, výrobní číslo 111111, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku, přičemž této povinnosti se může zprostit tím, že žalobci zaplatí částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.“

Právo věřitele na volbu plnění

Smlouva však může stanovit, že právo volby způsobu plnění nestojí na straně dlužníka, ale na straně věřitele nebo dokonce třetí osoby. V takovém případě musí dlužník hradit způsobem, který určí věřitel či třetí osoba. Pokud by dlužník věřitelem či třetí osobou zvolený způsob plnění nedodržel, platí, že se jedná o vadné plnění, kterým nedochází k zániku dluhu. V případě žaloby pak věřitel žaluje pouze na jím nebo třetí osobou zvolené plnění. Volbu může věřitel vykonat právě i podanou žalobou.

Upozornění:

Pokud dojde ke zmaření možnosti volby, a to nahodilým zánikem věci, pak vzniká na straně účastníka, který měl právo volby, právo od smlouvy odstoupit.

Hrazení více dluhů

V případě, že má dlužník u věřitele více dluhů, je dispozičním právem dlužníka označit dluh, na který plní. Toto oprávnění však má dlužník pouze do okamžiku, než poskytne plnění. Po poskytnutí plnění již toto oprávnění ztrácí.

Příklad:

Pan Vonásek pronajal byt panu Bertholdovi. Pan Berthold dluží panu Vonáskovi za nájemné a za služby poskytované spolu s nájmem bytu za měsíc leden 2012, únor 2012, březen 2012, všechny ve výši 6000 Kč. Nájmy byly splatné vždy k 1. dni měsíce následujícího, za který je nájem hrazen. Dne 10. 6. 2012 pan Berthold zaslal složenkou panu Vonáskovi částku ve výši 12 000 Kč, přičemž na složenku uvedl, že platba je určena na úhradu nájmů za měsíc únor a březen 2012.

Vysvětlení k příkladu:

Pan Berthold jako dlužník si může určit, na jaký dluh peníze zasílá, a nemusí přitom respektovat "stáří“ dluhu. Proto oprávněně označil, že uhradil dlužné nájmy za měsíc únor a březen 2012 a zůstává dlužen nájem za měsíc leden 2012, tedy nájem, který byl splatný dříve, než nájmy uhrazené.

Jak jsme již uvedli, tak dispoziční oprávnění dlužníka označit, na jaký dluh plní, dlužník ztrácí okamžikem plnění. Po poskytnutí plnění tedy nemůže dlužník již zpětně označit dluh, na který plní. To však neznamená, že by toto oprávnění vznikalo věřiteli. Věřitel není oprávněn plnění započíst na libovolný dluh, ale dlužníkem dochází k automatickému hrazení konkrétního dluhu, který je určen dle soudní praxí určených pravidel, neboť v občanském zákoníku tato pravidla chybí.

Zde je ještě třeba zdůraznit, že je zcela lhostejné, jakým způsobem si věřitel jednotlivé platby od dlužníka zanese do svého účetnictví. Tento úkon věřitele rozhodně nerozhoduje o tom, jaký dluh dlužník splnil.

Zásady pro započtení uhrazených prostředků na dluh

Pokud tedy dlužník nejpozději při poskytnutí plnění neurčí dluh, na který hradí, platí, že hradí dluh určený nejprve:

  1. dle zásady priority a pak

  2. dle zásady proporcionality.

"Představuje-li splnění dluhu (soluce) – jak uvedeno výše – v první řadě jednostranný právní úkon dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá z toho též, že z více dluhů, které má dlužník u téhož věřitele, je vyrovnán (nestačí-li plnění na úhradu všech dluhů) ten z nich, o němž dlužník projeví při plnění úmysl jej splnit, tedy takový dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí nebo který dlužník při plnění jinak určí, že jej chce splnit.

V případě, že plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, nepřechází “právo volby“, který z více dluhů byl uhrazen, popřípadě v jaké výši, na věřitele. Při splnění dluhu věřitel totiž může projevit svou vůli jen v (jednostranném) právním úkonu, kterým plnění přijme (vyžaduje-li to povaha předmětu plnění), a jeho případná vůle, na který z více dluhů si plnění započte (nestačí-li poskytnuté plnění na úhradu všech dluhů dlužníka), nemá žádnou právní relevanci. Při úvaze, který z dluhů byl za této situace vyrovnán, pak lze vycházet – obecně vzato – buď ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti, na úrovni jejich zajištění, na jejich povaze apod.) nebo ze zásady proporcionality (poměrného vyrovnání všech dluhů); nemůže-li se uplatnit zásada priority, neboť pravidla stanovená pro přednostní vyrovnání dopadají na více dluhů, je třeba postupovat – jak je zřejmé z povahy věci – podle zásady proporcionality.“

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004 1

Opakované plnění

Problém nastává u opakovaných plnění, jako jsou plnění nájemného či dohodnutých splátek, ale též plnění výživného. Zde je třeba vycházet navíc z principu, že jednotlivé platby, které nejsou dlužníkem označeny jako platba na konkrétní dluh, je třeba prvotně započítat jako platbu splatnou v období, za které je hrazena, to i přesto, že za předchozí období není platba uhrazena.

"Jak správně konstatoval již odvolací soud, z obsahu smlouvy o půjčce jednoznačně vyplývá, že si účastníci dohodli plnění ve splátkách s určenou výší a splatností (dobou plnění) jednotlivých splátek, aniž si ujednali další upřesňující podmínky, za nichž budou jednotlivé splátky plněny. Z uvedené smlouvy proto vznikl žalovanému závazek vrátit žalobkyni půjčku (spolu se sjednanou odměnou) postupně ve sjednaných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy a žalobkyni vzniklo právo na vrácení půjčky od žalovaného tímto sjednaným způsobem. Splnění dluhu v měsíčních splátkách představuje vlastně plnění dluhu po částech s předem určenou výší a splatností jednotlivých měsíčních splátek (§ 559, § 565 obč. zák.). Děje se tak na základě jednostranného právního úkonu dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění (měsíční splátku) s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Z toho pak lze dovodit, že dlužníku při plnění svědčí právo označit, kterou ze splatných měsíčních splátek chce uhradit. Věřitel přitom při plnění dluhu projevuje svou vůli v právním úkonu, jímž plnění přijme, a jeho případná vůle, na kterou z neuhrazených splátek si plnění započte, je irelevantní; je vázán smlouvou a sám jednostranně nemůže měnit smluvní ujednání. Pokud tedy v posuzované věci žalovaný dlužník výslovně při plnění neoznačil, kterou dlužnou měsíční splátku chce svou platbou uhradit, je nutno vyjít ze smluvního ujednání účastníků a považovat platbu za úhradu splátky toho měsíce, v němž byla dlužníkem věřiteli poskytnuta.“

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 33 Odo 1112/2003

Podobně též rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se týká nájemného:

"Jestliže na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že neuvede-li dlužník při plnění dluhu, který z více dluhů hodlá plnit (jako v projednávané věci žalovaná u plateb ze dne 31. prosince 1996 a shora označených plateb z roku 1999), uhradí se tím dluh nejdříve splatný, neodchýlil se (v konečném důsledku) od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe; pro účely řešení otázky přípustnosti dovolání je přitom nerozhodné, že tak učinil s odkazem na rozhodnutí uveřejněné pod R 13/90 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je v poměrech nové právní úpravy bez dalšího nepoužitelné.“

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1649/2004

Protože se jedná o poměrně složitou problematiku, pokusím se celý postup vysvětlit na konkrétním příkladu.

Příklad:

Nájemník dluží za následující měsíce platby za nájemné a za služby spojené s užíváním bytu:

Měsíc březen 2012 6000 Kč – splatnost 1. 4. 1012
Měsíc duben 2012 6000 Kč – splatnost 1. 5. 2012
Měsíc květen 2012 6000 Kč – splatnost 1. 6. 2012

Kromě výše uvedené platby dluží nájemník pronajímateli platbu za vyúčtování služeb ve výši 5 000 Kč splatnou dne 1. 5. 2012.

Pronajímatel od nájemníka přijal následující platby, přičemž nájemník neurčil, na jaký dluh platby hradí:

1. 7. 2012 částku 6000 Kč

3. 7. 2012 částku 12000 Kč.

Vysvětlení k příkladu:

Částka ze dne 1. 7. 2012 je i přesto, že není nájemníkem označeno, na jaký dluh plní, nájemníkem hrazena na nájem za měsíc červen 2012, který byl splatný dne 1. 7. 2012.

Částkou ve výši 12 000 Kč nájemník uhradil dluh za nájem za měsíc březen 2012 + jeho příslušenství. Zbývající částka by měla být rozpočtena poměrně (v poměru dlužných částek) na dluh za nájem za měsíc duben 2012 a na dluh za vyúčtování služeb – splatnost obou dluhů nastala totiž ve stejný den.

Hrazení promlčeného dluhu

V případě, že má dlužník u věřitele více dluhů, může mít při poskytování plnění neuvedení konkrétního dluhu, na který chce dlužník hradit, i další pro dlužníka nepříznivý účinek. Jestliže totiž dlužník neuvede při plnění dluhu, který z více dluhů chce plnit, uhradí se automaticky dluh nejdříve splatný (pokud se neuplatní jiné

Nahrávám...
Nahrávám...