Vzory pro stavební praxi

15.6.2.3.1

Vzory pro stavební praxi

 NahoruStavební právo

Otázka stavebnictví, či výstavby, bývá považována za problematiku, jež tvoří předmět tzv. stavebního práva. Stavební právo přesto není považováno za samostatné právní odvětví. Otázce výstavby je totiž věnována pozornost ze strany různých již existujících právních odvětví. Stavební právo jako takové se pouze snaží o komplexní náhled na problematiku výstavby.

 NahoruVeřejné stavební právo

Veřejné stavební právo upravuje tu oblast společenských vztahů, která souvisí s výkonem veřejné správy na úseku územního plánování a stavebního řádu. Její jádro a základní pramen právní úpravy představuje zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon“). Kromě toho ještě problematika tzv. veřejného stavebního práva nalézá svůj odraz např. v zákoně č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, ve znění pozdějších předpisů, přičemž z hlediska právní síly jednotlivých předpisů na nižší úrovni jsou to zejména prováděcí vyhlášky ²⁾ příslušných orgánů.

Veřejné stavební právo se zabývá právní regulací stavebnictví a činností s výstavbou souvisejících v rámci výkonu veřejné správy a činností příslušných správních orgánů na tomto úseku. V tomto ohledu lze tzv. veřejné stavební právo definovat jako soubor právních norem, které regulují stavební činnost a činnost související s ohledem na veřejné zájmy, které takovou činností mohou být dotčeny.

 NahoruSoukromé stavební právo

Soukromé stavební právo se oproti tomu věnuje vlastní realizaci stavební činnosti prováděné soukromoprávními subjekty. Jde o výstavbu v pravém slova smyslu. Zabývá se převážně závazkově-právními vztahy, které se stavební činností úzce souvisejí a umožňují její realizaci. Problematika soukromého stavebního práva odpovídá problematice, resp. úpravě obsažené v příslušných ustanoveních zejména zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Protože problematika tzv. soukromého stavebního práva je převážně obsažena v příslušných částech příručky věnované jednotlivým smluvním typům, v dalším se budeme podrobněji zabývat toliko tzv. veřejným stavebním právem a právní úpravou v režimu stavebního zákona. Ze shora uvedených příkladů však vyplývá, že obě oblasti stavebního práva spolu velmi úzce souvisejí.

 NahoruSystematika nového stavebního zákona

Stavební zákon č. 183/2006 Sb., neboli zákon o územním plánování a stavebním řádu, který nabyl účinnosti převážně dne 1. 1. 2007, je systematicky rozčleněn do sedmi částí.

 NahoruČást první

Část první je věnována úvodním ustanovením, vymezuje předmět právní úpravy tohoto zákona a současně definuje některé v zákoně užívané pojmy.

 NahoruČást druhá

Část druhá představuje souhrn základních pravidel ovlivňujících výkon veřejné správy na úseku územního plánování a stavebního řádu. Zejména určuje otázku působnosti k řízení ve věcech územního plánování a stavebního řádu (tj. určení orgánů územního plánování a stavebních úřadů).

 NahoruČást třetí

Část třetí stavebního zákona se věnuje problematice územního plánování, která se stavební činností souvisí a de facto ji i v mnohém předurčuje. Do této části byla zákonodárcem rovněž zařazena oblast i tzv. územního řízení a rozhodování, které má velmi úzký vztah a vazbu k navazujícím (stavebním, kolaudačním) řízením.

 NahoruČást čtvrtá

Část čtvrtá stavebního zákona upravuje problematiku staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací, stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu, institut autorizovaného inspektora a povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

 NahoruČást pátá

Pátá část stavebního zákona obsahuje společná ustanovení, z nichž lze ve stručnosti zmínit evidenci územně plánovací činnosti, obecné požadavky na výstavbu, ochranu veřejných zájmů a součinnost správních orgánů. Rovněž je zde zahrnuta i poměrně tradiční problematika, kterou jsou správní delikty. Oproti tomu současný stavební zákon již nepředstavuje, na rozdíl jak tomu bylo za účinnosti předcházející právní úpravy představované zákonem č. 50/1976 Sb., obecnou právní úpravu režimu vyvlastnění. Ten je s účinností od 1. 1. 2007 předmětem úpravy samostatného zákona č. 184/2006 Sb.

 NahoruČást šestá

Šestá část stavebního zákona zahrnuje přechodná a závěrečná ustanovení. Z nich je mj. významné ustanovení § 190 odst. 3 podle kterého řízení zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí, kromě taxativně stanovených výjimek obsažených v § 190 odst. 3 písm. a), b), c) a d), podle dosavadních předpisů (tj. zákona č. 50/1976 Sb.). Významné je i ustanovení § 192, které počítá s tradiční subsidiární ³⁾ aplikací správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.).

 NahoruČást sedmá

Zbývající část sedmá stavebního zákona posléze řeší toliko otázku jeho účinnosti. Převážná ⁴⁾ část jeho ustanovení nabyla účinnosti dne 1. 1. 2007.

 NahoruPředmět stavebního zákona

S ohledem na systematiku stavebního zákona prezentovanou výše lze shrnout, že jeho předmět tvoří v zásadě dva stěžejní okruhy. Za prvé jde o problematiku územního plánování zahrnující rovněž i územní rozhodování. Druhý okruh představuje právní úprava vlastního režimu výstavby, do kterého lze zařadit problematiku povolování a ohlašování staveb, užívání staveb, odstraňování staveb, stavební dozor, povinnosti při přípravě a provádění staveb či obecné požadavky na výstavbu a další.

 NahoruNástroje a instituty stavebního zákona

Stavební zákon v mnohých svých ustanoveních navazuje na obecnou právní úpravu rozličných procesů odehrávajících se ve veřejné správě, která je obsažena ve správním řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Tomu odpovídají i některé instituty, které předcházející právní úprava, která zase byla úzce "svázána“ s předchozím správním řádem (zákon č. 71/1967 Sb.), pochopitelně neupravovala a neobsahovala.

 NahoruOrgány územního plánování

První změny nastávají již v rámci územního plánování, které provádějí tzv. orgány územního plánování. Oproti tomu na úseku stavebního řádu vykonávají působnost již tradičně stavební úřady.

 NahoruÚzemní plánování a jeho nástroje

Územní plánování, obecně a zjednodušeně řečeno, slouží k tomu, aby jednak umožňovalo realizaci investičních záměrů v území na straně jedné, při současném zajištění ochrany zejména životního prostředí a dalších hodnot a zájmů v území, jejichž ochrana je ve veřejném zájmu, na straně druhé.

Nové jsou nástroje územního plánování, kterými jsou:
1) územně plánovací podklady,
2) politika územního rozvoje,
3) územně plánovací dokumentace,
4) územní rozhodnutí a územní souhlas,
5) územní opatření a
6) úprava vztahů k území.

Územně plánovací podklady (§ 25) tvoří územně analytické podklady (§ 26) a územní studie (§ 30). Politika územního rozvoje je zpracovávána pro území celého státu (§ 31). Územně plánovací dokumentace je tvořena zásadami územního rozvoje (pro obvody krajů – § 36), územním plánem (pouze pro obvody obcí – § 43) a regulačním plánem (§ 61). O územních rozhodnutích a souhlasu se zmíníme níže. Územními opatřeními jsou územní opatření o stavební uzávěře (§ 98) a územní opatření o asanaci území (§ 100).

 NahoruÚprava vztahů k území

Podstatou institutu úpravy vztahů k území upraveného v § 101 a násl. stavebního zákona je, že k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření má obec nebo kraj, který je vymezil v územně plánovací dokumentaci, nebo stát předkupní právo. Obec má rovněž předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Předkupní právo se vyznačuje v katastru nemovitostí. Na druhou stranu vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva byla při užívání pozemku nebo stavby na základě územního opatření o stavební uzávěře omezena, náleží náhrada.

 NahoruOpatření obecné povahy

Nový stavební zákon dále ve velkém množství operuje s institutem opatření obecné povahy, který má specifický režim způsobu vydání a specifické jsou i možnosti jeho nápravy, resp. obrany proti němu. Stávající právní úprava umožňuje podání žaloby ⁵⁾ k Nejvyššímu správnímu soudu, který o ní musí rozhodnout ve lhůtě 30 dní. Jak stanovila judikatura, jeho charakteristickými znaky je konkrétní předmět úpravy a blíže neurčený okruh adresátů, přičemž opatření obecné povahy není ani právním předpisem a ani rozhodnutím. Ve formě opatření obecné povahy se vydávají zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán, vymezení zastavěného území, územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území.

 NahoruVeřejnoprávní smlouvy

Rovněž tak i institut veřejnoprávních smluv nabyl na významu, přičemž jeho podstatou obecně je, že umožňuje uzavření veřejnoprávní smlouvy namísto vydání rozhodnutí ve správním řízení. Tak tomu je v případě, kdy lze veřejnoprávní smlouvou nahradit kupř. územní rozhodnutí či stavební povolení.

 NahoruÚzemně plánovací informace

Podle § 21 odst. 1 stavebního zákona poskytují správní orgány vykonávající veřejnou správu na úseku územního plánování a stavebního řádu v rámci své působnosti jako předběžné informace tzv. územně plánovací informace. Příslušný orgán ji vydává na žádost a obecně platí 1 rok ode dne jejího vydání. Její podstatou je, že umožňuje žadateli seznámit se předem s podmínkami, které budou vyžadovány pro realizaci jeho záměru.

 NahoruStavení dozor

Stavební úřady jsou podle § 132 a násl. stavebního zákona oprávněny vykonávat soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících ze stavebního zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. Stavební úřad je tak ve veřejném zájmu oprávněn provádět kontrolní prohlídky stavby, nařizovat neodkladné odstranění stavby, nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě, nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku, nařizovat provedení udržovacích prací, nařizovat vyklizení stavby a ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě.

 NahoruAutorizovaný inspektor

Nová je i úloha a postavení autorizovaného inspektora, který je ve smluvním vztahu se stavebníkem a na jeho náklady osvědčuje, že navržená stavba může být provedena, zpracovává odborný posudek pro vydání kolaudačního souhlasu nebo pro jiné účely a dohlíží na provádění stavby, což stanoví § 149 odst. 1 stavebního zákona. Autorizovaný inspektor nemůže vystupovat v té věci, kde vystupoval jako autorizovaný inženýr. Autorizovaný inspektor vykonává svoji činnost za úplatu, která se sjednává písemnou smlouvou. Odpovídá za odbornou úroveň jím zpracovaných a vydaných certifikátů, stanovisek, jakož i jiných dokumentů a prováděných úkonů, za řádné a nestranné posouzení zjištěných skutečností, dokumentace stavby a dalších podkladů podle požadavků stanovených v zákoně a odpovídá rovněž za návrh plánu kontrolních prohlídek stavby.

V případě, že stavebník uzavře s autorizovaným inspektorem smlouvu o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu, kterou hodlá provést, může takovou stavbu pouze oznámit stavebnímu úřadu, jsou-li splněny další podmínky uvedené v § 117 stavebního zákona. Stavebník k oznámení stavby připojí projektovou dokumentaci a certifikát vydaný autorizovaným inspektorem (§ 117 odst. 2 a 3 stavebního zákona). V takovém případě dojde k tzv. zkrácenému stavebnímu řízení.

 NahoruPostupy podle stavebního zákona

Stavební zákon, jak plyne z výše uvedeného, je stěžejním právním předpisem na úseku tzv. veřejného stavebního práva. Níže se zcela konkrétně zaměříme na to, s jakými řízeními (procedurálními postupy) se lze ve stavebním zákoně setkat a jaká je jejich právní úprava.

Od pojetí vlastního záměru realizace stavby, povolení jejího umístění, přes povolení provedení stavby, až po její ukončení, resp. možnost jejího užívání, dotčené osoby absolvují v procesním postavení účastníka celou řadu řízení (postupů).

 NahoruVlivy na životní prostředí

Jen na okraj je třeba uvést, že problematika realizace určitého investičního záměru (nejen) cestou výstavby se úzce dotýká nikoliv pouze uvedeného stavebního zákona, ale i právních předpisů z oblasti práva životního prostředí. Příčinou je totiž skutečnost, že určitá činnost může ovlivnit právě životní prostředí. Proto § 10 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, stanoví povinnost, podle níž vymezené okruhy záměrů musí být předmětem posouzení z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. Bez provedení posouzení vlivů na životní prostředí nelze vydat rozhodnutí nezbytná k vlastní realizaci záměru (tj. územní rozhodnutí a další navazující rozhodnutí).

 NahoruÚzemní řízení

Územní řízení je správním řízením. ⁶⁾ Jeho předmět je vymezen v § 76 odst. 1 stavebního zákona.