Založení projektu
Po otevření ETS na výchozí straně, pod záložkou „Přehled” se po stisku tlačítka „+” (obr. 1) otevírá formulář pro zadání údajů o právě vytvářeném projektu (obr. 2). Ve většině případů, kdy bude požadována možnost vzdálené komunikace s KNX instalací, je správnou volbou IP (Ethernet) pro páteřní linii. U podřízených linií lze vybírat TP (kroucený pár), RF (bezdrátová komunikace), PL (silové vedení – Powerline) nebo IP.
Obr. 1: Projekt v ETS5 se zakládá po stisku tlačítka „+”
Obr. 2: Název a základní parametry projektu
Při volbě stylu skupinových adres bývá nejvhodnější ponechat výchozí nabídku „Tři úrovně”. ETS v probíhajícím projektu bezproblémově přechází mezi dvouúrovňovým a tříúrovňovým stylem, avšak při výchozí volbě volného stylu skupinových adres již změna není možná – viz též kapitola „Adresná komunikace”.
Po stisku tlačítka „Založit projekt” se tento nový projekt zobrazí v přehledu projektů, kliknutím na jeho název otevíráme okno pro doplnění dalších záznamů, jako je číslo projektu a objednávky. Počáteční datum naskočí automaticky (z PC) při zahájení práce na projektu. Koncové datum vkládá projektant až pro konečnou verzi projektu. Jako pomůcku pro přerušovanou anebo ukončenou práci na projektu můžeme označovat stav.
Obr. 3: Nastavení dalších údajů k projektu
„Přístupové heslo” je vkládaný zámek pro práci s projektem. Při každém otevírání projektu je nutné zadávat toto heslo. Heslo projektu je vhodné vytvářet až před předáním hotové práce. Toto heslo by měl zákazník také obdržet, avšak nejlépe v zapečetěné obálce, aby bylo znemožněné jeho neoprávněné použití. Ovšem smlouva se zákazníkem by měla obsahovat i dohodu o zacházení s touto obálkou. Pokud by bez souhlasu a přítomnosti systémového integrátora byla obálka rozpečetěna (tím by se umožnily neoprávněné zásahy do projektu) anebo ztracena (což lze pokládat za její rozpečetění), zákazník ztrácí dohodnutou záruku na správnost naprogramování KNX instalace.
„Heslo sběrnicové spojky” je dalším nástrojem systémového integrátora, který brání neoprávněným zásahům do aplikačních programů. Bez zadání tohoto hesla lze pouze načíst nebo změnit fyzickou adresu přístroje, avšak nelze měnit přiřazení skupinových adres, ani nastavení parametrů (pokud změny některých parametrů nebyly umožněny prostřednictvím vizualizace).
Vložené okno „Komentář” dovoluje zapsat libovolně rozsáhlé poznámky přímo související s projektem.
Obr. 4: Zabezpečení komunikace
Záložka „Zabezpečení” u projektových údajů (obr. 4) je určena pro práci s přístroji se zabezpečenou komunikací – KNX Secure. Pro daný přístroj na obalu nebo přímo na jeho krytu je přístrojový certifikát, bez jehož zadání není možné naprogramovat tento zabezpečený přístroj.
Obr. 5: Zápisy do historie projektu
Při každém zavírání projektu nebo kdykoli to považujeme za potřebné je možné uskutečnit zápis do kolonky „Projektový záznam”. Týká se to různých poznámek souvisejících s postupem prací nejen při vytváření, ale také během zprovozňování projektu. Zajímavou pomůckou je ETS App, která zajišťuje automatické sledování projektu – mohou být zapsány všechny kroky učiněné během vytváření, programování i zprovozňování. Toto sledování je také možné zapnout až během dokončování prací a při předávání – případné probíhající změny lze sledovat také prostřednictvím internetového připojení.
Záložka „Projektové soubory” (obr. 6) slouží k ukládání všech dokumentů, které sice nejsou součástí projektu, avšak je vhodné je mít shromážděné na jednom místě pro předání zákazníkovi společně s projektem na vhodném datovém nosiči. Mezi těmito dokumenty mohou být technické zprávy, smlouvy se zákazníkem, výkresová dokumentace, výtisky z ETS, fotografie z průběhu stavby atd.
Obr. 6: Soubory přikládané k projektu
Nyní již je možné zahájit práci na elektronickém projektu. Celý postup je vhodné rozdělit do následujících kroků:
- - vytvořit prostorové členění objektu,
- - vložit potřebné přístroje do prostorových jednotek (místností, rozvaděčů),
- - nastavit parametry přístrojů,
- - vytvořit skupinové adresy,
- - komunikační objekty provázat skupinovými adresami,
- - přístroje přidělit funkčním oblastem a funkcím,
- - zkontrolovat a upravit topologické členění,
- - zkontrolovat projekt.
Pořadí jednotlivých kroků mohou projektanti upravovat podle vlastních zkušeností a poznatků, avšak ve všech případech je vhodné nejdříve nastavovat parametry přístrojů a teprve poté přiřazovat skupinové adresy ke komunikačním objektům. Důvod je zcela prostý: při změnách nastavení parametrů se často mění uspořádání komunikačních objektů v aplikačním programu. To má za následek odstranění některých komunikačních objektů a jejich náhradu jinými. S tím souvisí i odstranění předtím přiřazených skupinových adres.
Prostorové členění objektu a vkládání přístrojů
V ETS5 (stejně jako v předchozích verzích ETS) je náhled na budovu, tedy na prostorové členění objektu centrálním náhledem. V něm se přiřazují přístroje k jednotlivým místnostem a rozvaděčům, případně také funkcím. Prostorový náhled vychází z již hotového grafického projektu objektu – bez elektronické vazby. Pro vytvoření elektronické vazby na grafický projekt je potřebné zakoupit speciální App. Avšak při práci s ETS se v žádném případě nejedná o grafické projektování.
Na obr. 7 je pohled na výběr pracovních oken. Kromě prostorového členění jsou k dispozici okna pro práci se skupinovými adresami, s topologickým členěním, s přehledem všech přístrojů. Je možné také pracovat s oknem „Kořeny projektu”, v němž je obsah všech výše uvedených pracovních oken. V posledním okně „Zprávy” volíme, kterou část projektu hodláme vytisknout.
Kromě všech pracovních oken jsou k nahlédnutí tzv. dynamické záložky, v jejichž oknech se zobrazují přístroje sice do projektu vložené, ale nepřiřazené k prostorovým jednotkám nebo k liniím, s vytvořenými, ale nepřiřazenými skupinovými adresami. Pro programování jsou zajímavá okna „Počáteční přístroje” (všechny přístroje, které nemají nahránu ještě ani fyzickou adresu) a „Změněné přístroje” (přístroje, které sice byly dříve nahrány, ale nyní u nich došlo k úpravám v aplikačních programech – je potřebné je nahrát).
Na pravé straně okna je boční lišta s několika kontejnery. V kontejneru „Vlastnosti” jsou vždy data vztahující se k položce označené v pracovním okně. V části s komentáři je důležité zapisovat všechny důležité údaje popisující označenou položku (např. u vícenásobného spínacího akčního členu uvést detailní popisy k jednotlivým kanálům – tedy co spínají, kde je umístěn spínaný předmět apod.). V části „Informace” jsou údaje o typu objektu a o počtech přístrojů v něm umístěných, v případě přístrojů pak základní údaje (výrobce, typové číslo, proudový odběr ze sběrnice apod.) – viz obr. 9 vpravo dole.
Horní pracovní lišty umožňují snadnou orientaci v jednotlivých činnostech ETS. V případě, že v ETS je současně otevřeno i několik projektů, zobrazí se tam i jejich názvy. V případě potřeby lze pak kliknutím na daný název přecházet na práci z jednoho projektu na druhý.
Dolní lišta ukazuje především, jaké komunikační rozhraní je v činnosti při propojování PC se sběrnicí. Z této lišty je také možné rozhraní konfigurovat. Dále je uvedena aktuální linie, se kterou právě projekt pracuje, název označené položky a naposledy použitá pracovní plocha.
Obr. 7: Při zahájení práce na projektu ETS se otevírá okno s prostorovým členěním
Do prostorového náhledu „Budovy” postupně vkládáme budovy a jejich části členěné podle grafického projektu. V příkladu na obr. 8 a obr. 9 je naznačený projekt se třemi křídly budov, z nichž každé má pět podlaží propojených schodišti. V podlažích jsou chodby, místnosti a rozvaděče. I když jsou rozvaděče v jednotlivých místnostech, rozlišujeme tyto části jako samostatné prostorové jednotky – v grafickém projektu jsou rovněž samostatně řešeny místnosti a rozvaděče.
Dolní lišta pravé části pracovního okna umožňuje přecházet na zobrazení obsahu položky označené v jeho levé části. Na obr. 9 je označeno křídlo A, zobrazují se části budovy v tomto křídle.
Rozvaděče je přípustné vkládat do jednotlivých místností včetně chodeb a schodišť, tedy jako ve skutečnosti. Do stejných prostorových jednotek a do rozvaděčů je možné vkládat také přístroje.
Obr. 8: Vkládání prostorových jednotek do náhledu budovy
Obr. 9: Vytvořené prostorové členění v demonstračním projektu
Nebudeme vytvářet KNX systémovou instalaci v rozsáhlém objektu podle příkladu na obr. 9. Pro ilustraci plně postačí, když např. v místnosti 101 zajistíme spínání a stmívání tří svítidel. K tomu bude použit trojnásobný tlačítkový snímač v této místnosti a vícenásobný spínací a stmívací akční člen v rozvaděči. V okně „Budovy”, po označení této místnosti lze postupovat dvěma způsoby. Buďto na horní liště stisknout tlačítko „Vložit přístroje” nebo na obr. 10 naznačeným způsobem otevřít pomocné menu a kliknout na vkládání přístrojů. V obou postupech se otevře okno „Katalog”, v němž vybereme skupinu výrobků a konkrétní výrobek předem zvoleného výrobce. V dolní liště okna katalogu bychom měli zkontrolovat, kam vkládáme. Vložit zvolený přístroj lze třemi způsoby:
- - dvojklikem na přístroj,
- - stiskem tlačítka „Vložit”,
- - přetažením myší do okna „Budovy”.
Při využití tlačítka „Vložit” lze stanovit počet současně vkládaných přístrojů jeho stanovením v číselném okénku na dolní liště vlevo.
Poznámka: V ETS je možné prakticky každou operaci uskutečnit alespoň dvěma způsoby.
Obr. 10: Postup při vkládání přístrojů
Stejným postupem vložíme do rozvaděče akční člen. Nesmíme ovšem zapomenout na napájení KNX přístrojů a na ochranu proti přepětí. Všechny vložené přístroje můžeme zobrazit v pravé části okna „Budovy” po současném označení místnosti 101 a rozvaděče (obr. 11) anebo např. v okně „Přístroje”.
Obr. 11: Vložené přístroje do místnosti 101 a rozvaděče R101
Vložené přístroje je vhodné opatřit vhodným popisem, aby při další práci na projektu bylo vždy zřejmé, o jaký element se jedná a tím se předcházelo chybování.
Nastavení parametrů vložených přístrojů
Při zakládání projektu bylo označeno i vytvoření linie č. 1.1 (obr. 2). Proto také vkládané přístroje byly automaticky přiřazeny k této linii – byly opatřeny fyzickými adresami 1.1.1 (ovladač M101) a 1.1.2 (stmívací…
