Smluvní pokuta

15.4.5.6

Smluvní pokuta

 NahoruÚvod

Smluvní pokuta patří mezi nejčastěji užívané zajišťovací instituty v naší smluvní praxi. Podstatou smluvní pokuty je dohoda mezi dlužníkem a věřitelem, že pokud dlužník poruší určitou svou povinnost, bude muset zaplatit věřiteli sjednanou smluvní pokutu. Touto smluvní pokutou je obvykle určitá peněžitá částka, kterou věřitel může okamžitě po porušení povinnosti po dlužníkovi vymáhat. Výhodou ve srovnání s uplatňováním klasického nároku na náhradu škody je snazší pozice věřitele, který není povinen prokazovat výši vzniklé škody, ale postačí mu prokázat, že dlužník svou povinnost porušil, a soud přizná věřiteli nárok na smluvní pokutu.

 NahoruFunkce a výhody smluvní pokuty

Výhodou ujednání o smluvní pokutě je jeho právní jednoduchost a levnost. Oproti směnkám se jedná o relativně nekomplikované a krátké ustanovení určité smlouvy, které mohou smluvní strany pravidelně zapracovávat do svých smluv, aniž by v této souvislosti musely platit dodatečné náklady (na advokáta, správní poplatky při vkladu zástavního práva k nemovitosti do katastru nemovitostí apod.).

Ve většině případů porušení smluvních povinností (při neexistenci ujednání o smluvní pokutě) se věřitel může na dlužníkovi domáhat pouze náhrady škody, jejíž výši musí (většinou velmi nesnadno) prokazovat. Ani případné právo odstoupit od smlouvy nenahradí věřiteli vzniklou újmu. Za těchto okolností může mnohdy prostý ekonomický kalkul dlužníka vést k porušení jeho povinnosti. Pokud mu však přitom automaticky vznikne i jednoznačná povinnost zaplatit smluvní pokutu, jeho úvahy o dodržení či porušení smlouvy pochopitelně mohou vést k opačnému výsledku.

Po porušení zajištěné povinnosti se stává smluvní pokuta nástrojem potrestání dlužníka, ale především umožňuje věřiteli získat náhradu vzniklé újmy. V této souvislosti je nutné upozornit na vztah smluvní pokuty a náhrady škody. Hovoří se často o smluvní pokutě jako o paušalizované náhradě škody. Pokud si tedy strany sjednají ve smlouvě smluvní pokutu pro případ porušení určité povinnosti, může se věřitel po tomto porušení domáhat úhrady smluvní pokuty, ztrácí však možnost požadovat obecnou náhradu škody. A to i v případě, že skutečná škoda je větší než částka původně sjednaná ve smlouvě. Může se tedy stát, že v konečném důsledku nemusí platba smluvní pokuty věřiteli pokrýt vzniklou újmu. Tomuto negativnímu důsledku se dá předejít výslovnou smluvní úpravou vztahu smluvní pokuty a náhrady škody.

Smluvní pokuta podle občanského a podle obchodního zákoníku

Jak bylo v úvodní kapitole o zajištění závazků uvedeno, nacházíme právní úpravu smluvní pokuty jak v zákoníku občanském, tak v zákoníku obchodním. Obě smluvní pokuty jsou si pochopitelně velmi podobné, dvě podstatné výjimky však můžeme nalézt.

První se týká významu existence zavinění dlužníka při porušení dané povinnosti. Zaviněním se rozumí to, zda dlužník povinnost porušil úmyslně anebo v důsledku své nedbalosti. V případě, že se řídí smluvní vztah občanským zákoníkem, není dlužník povinen platit smluvní pokutu, pokud prokáže, že porušení povinnosti nezavinil, tzn. že vynaložil veškeré potřebné úsilí ke splnění povinnosti, ale určitá okolnost (např. povodeň, požár nebo jiný případ vyšší moci) mu v tom zabránila. Pokud se vztah řídí obchodním zákoníkem, je dlužník povinen platit smluvní pokutu vždy, i kdyby to byla právě určitá vyšší moc, která mu znemožnila splnění povinnosti. Není však vyloučeno, aby si smluvní strany ohledně zavinění sjednaly jiný režim.

Druhá výjimka se týká tzv. moderačního oprávnění soudu, které je dáno pouze v případě smluvní pokuty upravené v obchodním zákoníku. Soud je totiž oprávněn, pokud zjistí, že je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, snížit smluvní pokutu, a to až na úroveň skutečně vzniklé škody. Tímto oprávněním se do jisté míry kompenzuje tvrdost obchodního zákoníku v případě výše uvedeného rozdílu.

Na okraj je možné uvést, jaké smluvní vztahy se především řídí obchodním zákoníkem. Zejména se jedná o smlouvy uzavřené mezi podnikateli, kdy oba jednali v rámci své podnikatelské činnosti, a pak o konkrétně vymezené typy smluv, z nichž je možné jmenovat například smlouvu o úvěru, o běžném nebo vkladovém účtu, o tichém společenství či o prodeji nebo nájmu podniku.

 NahoruPísemná forma

Zákon ukládá pro ujednání o smluvní pokutě povinnou písemnou formu. Kdyby tedy chtěly smluvní strany, které spolu platně uzavřely ústní smlouvu, zajistit smluvní pokutou některou z povinností, musí alespoň ujednání o smluvní pokutě pořídit v písemné formě. Obvykle je toto ujednání součástí hlavní smlouvy (nebo všeobecných obchodních podmínek), která obsahuje zajištěnou povinnost (nebo povinnosti). Není však vyloučeno, aby byla o smluvní pokutě uzavřena samostatná smlouva. Tato smlouva může být uzavřena i před tím, než vůbec vznikne zajišťovaná povinnost, nebo i po jejím vzniku. Smluvní strany si tak mohou sjednat smluvní pokutu pro případ pozdního dodání zboží až po uzavření příslušné kupní smlouvy.

 NahoruNáležitosti ujednání o smluvní pokutě

Ujednání o smluvní pokutě musí obsahovat určení a) smluvních stran, b) zajišťované povinnosti a c) druhu a výše smluvní pokuty. Smluvní strany nemusí být identifikovány přímo v samotném ujednání. Postačí, pokud se například v ujednání hovoří o povinnosti prodávajícího nebo povinnosti kupujícího, když z hlavičky smlouvy, v níž je ujednání o smluvní pokutě obsaženo, bude jasné, kdo je prodávajícím, resp. kupujícím. Kromě výše uvedených náležitostí je vhodné upravit v ujednání o smluvní pokutě i její vztah vůči náhradě škody (jak o něm bylo pojednáno v rámci výkladu o funkci a výhodách smluvní pokuty).

Před tím, než se zaměříme na jednotlivé náležitosti ujednání o smluvní pokutě, je třeba zdůraznit skutečnost, že smluvní pokuta vzniká pouze na základě dvoustranného ujednání, tedy na základě dohody věřitele a…