dnes je 29.3.2024

Input:

Smlouvy nepojmenované

28.7.2009, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.4
Smlouvy nepojmenované

15.6.4.1
Právní úprava smluv nepojmenovaných

Vzájemné vztahy mezi obchodními partnery jsou v praxi zpravidla natolik specifické, že stranám nevyhovuje některý ze smluvních typů upravených v obchodním zákoníku a strany si "sepíší“ smlouvu na míru, přesně podle vlastních potřeb a specifik daného případu. V právní teorii se takovéto smlouvy nazývají jako tzv. smlouvy nepojmenované (inominátní) a zejména v obchodním styku se používají velmi často. Podklad pro uzavření takovéto smlouvy je dán v ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Podle tohoto ustanovení mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy.

Podmínkou uzavření takové smlouvy ale je, aby si smluvní strany dostatečně dohodly předmět svých závazků. Pokud si strany dostatečně předmět svých závazků neurčí, smlouva uzavřena nebude.

Pro vzájemná práva a povinnosti smluvních stran je určující obsah uzavřené nepojmenované smlouvy. Vždy je tedy třeba při přípravě smlouvy klást velký důraz na to, aby všechna práva a povinnosti smluvních stran byly co nejpodrobněji ve smlouvě sjednány a předešlo se tak zbytečným sporům. Pokud by si strany některé otázky ve smlouvě neupravily, bude třeba aplikovat ustanovení § 853 obchodního zákoníku, podle kterého se použije v takovém případě ustanovení obchodního a občanského zákoníku, které je svým obsahem a účelem nejbližší.

Pokud jde o proces uzavírání smlouvy, promlčení práv a důsledky porušení smluvních povinností, řídí se nepojmenovaná smlouva (pokud je uzavřena mezi podnikateli, případně pokud došlo k volbě obchodního zákoníku) obchodním zákoníkem.

Pro právní vztahy vyplývající z tzv. inominátních smluv je rozhodující obsah smlouvy (vlastního smluvního ujednání), tedy to, jak jsou vymezena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran; takto stanovené povinnosti jsou pak pro ně závazné. Pouze za situace, kdy není mezi účastníky v určité otázce smluveno ničeho, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta ustanovení občanského zákoníku, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem mu nejbližší. Analogie zákona ve smyslu § 491 odst. 2 a § 853 obč. zák. je připuštěna jen v tom rozsahu, v jakém smlouva neobsahuje vlastní úpravu.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
sp. zn. 33 Odo 848/2006 ze dne 30. 4. 2008

Jak již bylo naznačeno výše, pokud se strany rozhodnou uzavřít nepojmenovanou smlouvu, zákon nestanoví žádné podstatné náležitosti, které by taková smlouva musela, aby byla platně uzavřena, obsahovat. Obchodní zákoník pouze stanoví, že je třeba, aby si strany dostatečně určitě určily předmět svých závazků.

Název smlouvy

Jak strany uzavíranou nepojmenovanou smlouvu nazvou, záleží v podstatě na jejich fantazii. Často bývají v praxi uzavírány "Smlouvy o spolupráci“, "Smlouvy o dodávkách“, "Smlouvy o provedení prací“ apod. Smluvní strany dokonce nemusí smlouvu ani nijak nazývat, mohou ji pouze označit jako "smlouva“, "dohoda“ či jiným způsobem (nebo ji nemusí označit vůbec). Podle jedné z významných zásad se totiž všechny právní úkony posuzují podle svého obsahu, nikoliv podle názvu.

Forma smlouvy

Obchodní zákoník nestanoví požadavek na formu, v jaké by měla být nepojmenovaná smlouva uzavřena – může být tedy uzavřena jak ústně, tak písemně nebo

Nahrávám...
Nahrávám...