dnes je 9.8.2022

Input:

Smlouva o prodeji podniku a jeho části

28.7.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.2.30
Smlouva o prodeji podniku a jeho části

Smlouva o prodeji podniku je upravena v ustanovení § 476 až 488a obchodního zákoníku. Ve srovnání s jinými smluvními typy je poměrně velká část ustanovení, která upravují smlouvu o prodeji podniku, kogentních, tj. nelze se od nich odchýlit vzájemnou dohodou smluvních stran. Jde o následující ustanovení: § 477, § 478, § 489 odst. 2, § 483 odst. 3, § 488 a § 488a obchodního zákoníku.

Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.

Jde o tzv. absolutní obchod, tedy vždy se budou závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o prodeji podniku řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, bez ohledu na povahu účastníků, kteří smlouvu uzavírají.

Podnik

Na otázku, co je považováno za podnik, odpovídá ustanovení § 5 obchodního zákoníku.

Podnikem se pro účely obchodního zákoníku rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. Pod hmotnou složku podniku je třeba zahrnout především věci movité a věci nemovité, které jsou používány k podnikání (jako jsou budovy, motorová vozidla, stroje, vybavení kanceláří, cenné papíry apod.). Osobní složkou podniku se rozumí především struktura a kvalifikační úroveň jednotlivých zaměstnanců a dalších osob, jejichž prostřednictvím se realizuje podnikatelská činnost. Za nehmotnou složku je pak třeba považovat např. klientelu, know-how, práva k duševnímu a průmyslovému vlastnictví apod. O podnik půjde pouze v případě, že bude mít všechny tyto složky. V případě, že by např. chyběla osobní složka (zaměstnanci), pak nepůjde o podnik, ale pouze o soubor movitých či nemovitých věcí a tyto nelze převádět smlouvou o prodeji podniku, neboť o podnik vůbec nejde (taková smlouva by byla neplatná).

K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Toto kritérium je velmi podstatné pro určení, zda věc či právo k podniku patří nebo nepatří. Ne každá věc je totiž automaticky obsahem jedné ze složek podniku. Jako příklad si lze uvést pohledávku akciové společnosti za akcionářem na splacení emisního kurzu akcií – tato pohledávka k podniku nepatří, neboť nemůže sloužit provozování podniku. Pokud se tedy podnik prodává, pak tato pohledávka společnosti na kupujícího nepřechází.

Jak je zřejmé z výše uvedené definice, podnik nezahrnuje závazky. Proto je v § 476 odst. 1 ObchZ výslovně uvedeno, že se kupující smlouvou o prodeji podniku zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem. Závazky nemusí být definovány jmenovitě, postačí, aby kupující ve smlouvě prohlásil, že přebírá veškeré závazky s podnikem spojené (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 35 Odo 653/2004 ze dne 5. října 2005).

Podle § 5 odst. 2 ObchZ je podnik věcí hromadnou a na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Co je věc hromadná, není přitom v žádném právním předpisu definováno. Podle právní teorie se za obecný znak věci hromadné považuje zejména to, že se skládá ze samostatných věcí a v případě, že některá z těchto samostatných věcí zanikne, případně je nahrazena jinou věcí, pak tím nedochází ke změně věci hromadné. Obchodní zákoník k tomu ale dodává, že tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Tím je míněno to, že v případě, že zvláštní právní předpis pro určitou majetkovou hodnotu vyžaduje zápis do zákonem stanovené evidence při změně jejího majitele, pak je třeba takový zápis provést i v případě, že se prodává podnik jako celek. Pokud tedy např. součástí převáděného podniku je nemovitost, nabude tuto nemovitost kupující do svého vlastnictví až vkladem do katastru nemovitostí.

Podstatné náležitosti smlouvy o prodeji podniku jsou:

  • přesné označení smluvních stran,

  • určení podniku, který je předmětem prodeje,

  • závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem, který je předmětem prodeje,

  • určení kupní ceny.

Forma smlouvy

Smlouva o prodeji podniku musí být uzavřena písemně. Pokud se smlouvou o prodeji podniku převádí nemovitost, pak musí být podpisy smluvních stran v souladu s § 46 odst. 2 občanského zákoníku obsaženy na téže listině.

Ve smlouvě o prodeji podniku nemusí smluvní strany uvádět jednotlivé věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které tvoří prodávaný podnik, ani tam nemusí být výslovně uvedeny závazky, které jsou s prodávaným podnikem spojeny. Je ale třeba, aby byl podnik dostatečně individualizován. Na kupujícího přecházejí uzavřením smlouvy o prodeji podniku všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, přičemž přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.

Kupní cena

Kupní cena, jak plyne z výše uvedeného vymezení podstatných náležitostí smlouvy o prodeji podniku, musí být ve smlouvě určena; nestačí tedy, aby byl ve smlouvě uveden pouze závazek kupujícího zaplatit nějakou kupní cenu. Nedohodnutí výše kupní ceny nebo alespoň způsobu jejího určení by mělo za následek, že by ve smlouvě chyběla jedna z jejích podstatných náležitostí a taková smlouva by pak byla neplatná.

Ustanovení § 482 obchodního zákoníku pak vychází z předpokladu, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Toto ustanovení tak reflektuje skutečnost, že předmětem smlouvy o prodeji podniku je zpravidla podnik, který je v provozu. Obchodní zákoník rovněž pamatuje na případ, který bude v praxi velmi častý, a to ten, že k účinnosti smlouvy dojde k datu pozdějšímu, než je den jejího uzavření. V mezidobí tak mohou nastat změny v rozsahu obchodního jmění, které je předmětem prodeje. Tyto změny mají ze zákona za následek odpovídající změnu výše kupní ceny – a to buď její zvýšení nebo její snížení.

Práva a povinnosti prodávajícího ze smlouvy o prodeji podniku:

Práva a povinnosti prodávajícího

  1. Základní povinností prodávajícího je povinnost převést na kupujícího vlastnické právo k těm věcem, které slouží provozování podniku, jenž je předmětem prodeje. Jak již bylo uvedeno výše, nemusí být tyto věci ve smlouvě individuálně uvedeny, zpravidla budou uváděny podle jednotlivých skupin, které odpovídají účetnictví. Pokud jsou součástí podniku nemovitosti, pak tyto ale musí být ve smlouvě specifikovány, a to v souladu s údaji podle evidence nemovitostí (katastru nemovitostí).

    Vlastnické právo k věcem, které jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy s výjimkou nemovitostí, kde vlastnické právo přechází až vkladem do katastru nemovitostí.

  2. K základním povinnostem prodávajícího dále patří povinnost převést na kupujícího i jiná práva, než je vlastnické právo, a jiné majetkové hodnoty, pokud tato práva a tyto majetkové hodnoty slouží k provozování podniku. Jde zejména o práva k ochranným známkám, práva na peněžitá plnění a na nepeněžitá plnění, práva k průmyslovým vzorům atd. V souladu s ustanovením § 479 obchodního zákoníku přecházejí na kupujícího všechna práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, která se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku. Pokud je pro nabytí nebo zachování těchto práv rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, pak se do této činnosti započítává po prodeji podniku i činnost uskutečněná při provozu podniku před jeho prodejem. K přechodu těchto práv nedochází pouze v případě, že by to odporovalo smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv. Smlouvou o prodeji podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího rovněž práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku.

    Výše uvedené povinnosti splní prodávající tím, že uzavře platnou a účinnou smlouvu o prodeji podniku, aniž by musel činit jakékoliv další úkony.

  3. Dále má prodávající povinnost v souladu s ustanovením § 483 odst. 1 obchodního zákoníku předat kupujícímu ke dni účinnosti smlouvy věci zahrnuté do prodeje. O převzetí se sepíše zápis, který podepíší obě smluvní strany. V tomto zápisu se uvedou chybějící věci a vadné věci. Za chybějící věci se přitom považují věci, které prodávající nepředal kupujícímu, ačkoliv tyto věci podle účetní evidence a smlouvy mají být součástí jmění prodávaného podniku. Při posuzování vadnosti věcí se pak přihlédne k jejich schopnosti sloužit provozu podniku a k době jejich používání podle účetních záznamů.
  4. Prodávající je rovněž povinen kupujícího upozornit na všechny vady převáděných věcí, práv a jiných majetkových hodnot, o kterých ví nebo vědět musí. Tuto povinnost musí prodávající splnit nejpozději v zápisu o převzetí. V případě, že by prodávající tuto povinnost nesplnil, pak to může mít pro něj za následek vznik povinnosti nahradit škodu, které by bylo možné upozorněním zabránit.

  5. Prodávající je povinen oznámit všem dlužníkům bez zbytečného odkladu přechod pohledávek na kupujícího.

Ochrana věřitelů

Obchodní zákoník stanoví v ustanovení § 478 ochranu věřitelů v případě prodeje podniku. Podle tohoto ustanovení zhorší-li se nepochybně prodejem podniku dobytnost pohledávky věřitele, pak se může takový věřitel domáhat podáním odporu u

Nahrávám...
Nahrávám...