dnes je 28.3.2024

Input:

Silové rozvody ve společných částech bytového domu

7.2.2009, Zdroj: Verlag Dashöfer

12.10.4
Silové rozvody ve společných částech bytového domu

Pro kompletní vnitřní sítě byl dříve používán systém TN-C (sdružená funkce vodiče ochranného a středního – toto řešení bylo ve 30. letech zavedeno jako přechodné na dobu 20 ÷ 30 let) v normované napěťové soustavě AC 380/220 V, 50 Hz, která se posléze změnila na napěťovou soustavu AC 400/230 V, 50 Hz. V současnosti je tento systém použitelný pro hlavní domovní vedení a přívody do bytu (k bytové rozvodnici).

TN-C-S

Nyní je zásadně pro novostavby (a rekonstrukce) nutno v souladu s požadavky ČSN 33 2000-5-54 nutno používat síť TN-C-S, kde posledním místem pro přechod ze sítě TN-C na TN-S v bytě je bytová rozvodnice.

U ostatních rozvodů lze analogicky odvodit, že toto rozdělení je třeba provést v rozvodnici, z níž jsou napájeny jednotlivé obvody a jejíž přívodní vedení nemá žíly vodičů (jedná se o jádra vodičů z Cu) o menším průřezu než 6 mm2. Současně užívaná distribuční síť je provozována jednotně v napěťové soustavě AC 400/230 V, 50 Hz.

V současnosti se používají pro obvody v bytové výstavbě zásadně vodiče s jádry z Cu, a to především z těchto důvodů:

  • jednodušší montáž, to znamená je možno používat oproti vodičům s jádry z Al o stupeň nižší dimenzi (v souladu s ČSN 33 2000-5-523 ed. 2), vodiče s měděnými jádry jsou poddajnější pro montáž a urychlují vlastní průběh prací oproti vodičům s jádry z hliníku;

  • následné stabilnosti rozvodů, to znamená, že jádra z mědi nemají základní nectnost hliníkových jader, která v tlakovém spojení ve svorkách mají tendenci měnit tvar, takzvaně "téci“, což má závažný důsledek ve zvýšení přechodového odporu ve spoji, následné vyhřívání tohoto spoje s jeho následným poškozením a v nejhorším případě i s možností iniciace požáru.

Připojení hlavního domovního vedení bytového domu k distribuční síti dodavatele elektřiny a jeho provedení

Hlavní domovní vedení - základní požadavky

Hlavní domovní vedení je vedení od přípojkové skříně (jeho počátek je na svorkách v přípojkové skříni) až k odbočce k poslednímu elektroměru. Jeho svislá část, procházející dvěma nebo více podlažími, se nazývá hlavním stoupacím vedením. Rozděluje-li se hlavní domovní vedení na více odboček, nazývá se ta část, ze které větve odbočují, hlavní kmenové vedení a odbočující větve se nazývají větve hlavního domovního vedení.

Systém hlavního domovního vedení a jeho provedení se volí podle dispozice budovy.

V budovách s více než třemi odběrateli se zřizuje od přípojkové skříně jedno nebo podle potřeby i více domovních vedení. Rozvětvuje-li se hlavní domovní vedení na dvě nebo více větví, provede se odbočení v odbočovacích rozvodnicích.

Každé hlavní domovní vedení se jistí v přípojkové skříni příslušně dimenzovanou pojistkou. Je-li v objektu více hlavních domovních vedení, lze jako přípojkovou skříň použít rozpojovací jisticí skříň. Hlavní domovní vedení má mít stejný počet pracovních vodičů jako domovní přípojka. Vodiče musí mít stejný průřez po celé délce vedení.

Výjimku tvoří místa, kde jsou odbočky k větším spotřebičům (např. dílny, kotelny, strojovny, výtahy apod.), kde z hlavního kmenového domovního vedení odbočují jednotlivé větve hlavního domovního vedení nebo kde je část hlavního domovního vedení od přípojkové skříně k prvnímu odbočení k elektroměrům vytvořena vodiči jiné konstrukce (např. z kabelů) než hlavní stoupací vedení (např. z jednožilových izolovaných vodičů v trubkách nebo z holých vodičů uložených v prefabrikovaných soupravách).

V těchto případech se mohou pro část hlavního domovního vedení (od přípojkové skříně až po odbočení k větším spotřebičům) nebo hlavního kmenového vedení použít vodiče o větším průřezu. Od místa odbočení v odbočovacích skříních pak můžeme pro hlavní stoupací vedení nebo větve hlavního domovního vedení použít vodiče slabší, avšak s průřezem odpovídajícím zatížení. Hlavní stoupací vedení nebo jednotlivá větev hlavního domovního vedení se jistí v místě změny průřezu. Toto jištění odpadá, je-li již slabší průřez hlavního domovního vedení jištěn odpovídající pojistkou v přípojkové skříni (např. má-li část hlavního domovního vedení větší průřez vzhledem k dovolenému úbytku napětí). Měnit průřez hlavního domovního vedení v jiných případech není dovoleno.

Elektrická zařízení, která jsou nutná při evakuaci obyvatel nebo při hašení požáru, musí být připojena tak, aby při odpojení ostatních elektrických zařízení v přípojkové skříni nebo v hlavním rozváděči zůstala pod napětím. Jsou to zejména evakuační výtahy, pohon čerpadel na zvýšení tlaku pro požární hydranty, napájení rozhlasového a dorozumívacího zařízení, překážková návěstidla apod.

Výtahy se připojují buď samostatným přívodem z přípojkové skříně nebo k hlavnímu vedení co nejblíže k přípojkové skříni (např. v prvním nadzemním podlaží anebo v hlavním rozváděči). Vedení pro výtahy musí být odpínatelná v prvním nadzemním nebo podzemním podlaží s označením, že jde o přívod k výtahu nebo výtahům. Přívody pro výtahy mohou být ve výtahové šachtě.

V budovách s nejvýše třemi odběrateli (toto je například případ rodinných domů) lze odbočky k elektroměrům provést přímo z přípojkové skříně.

Ochranný vodič se musí vést po celé délce hlavního domovního vedení společně s fázovými vodiči. Hlavní domovní vedení musí být umístěno a provedeno tak, aby byl co nejvíce ztížen nedovolený odběr.

K elektroměru lze z hlavního domovního vedení odbočovat elektroměrovými rozváděči nebo odbočnými rozvodnicemi. Odbočuje-li se k elektroměru odbočnými rozvodnicemi, je zapotřebí umístit rozvodnici tak, aby její spodní okraj byl ve výši 1,8 až 2,5 m nad podlahou. Tyto rozvodnice se nesmí umísťovat nad schody, ani nemají být umístěny v jiném prostředí než normálním. Odbočné rozvodnice umístěné v uzavřených místnostech musí být upraveny tak, aby je bylo možné zaplombovat.

Barevné označení kabelů

Pro barevné označení kabelů platí ČSN 34 0165, ČSN EN 60446, a podrobně je řeší ČSN 33 2000-5-51 ed. 2. Doporučuje se, aby fázové vodiče hlavních (stoupacích) vedení byly rozlišeny barvou izolace nebo jiným spolehlivým označením. Barvy odboček k elektroměrům musí přitom souhlasit s barvou vodičů stoupacího vedení, z kterého odbočuje.

Současný evropský trend je způsob provedení elektrických rozvodů s hlavním domovním vedením ukončeným v místnosti, kde jsou soustředěny elektroměry, jističe před nimi a relé HDO všech bytů. U vícepodlažních budov jsou místo jedné místnosti použity místnosti na jednotlivých podlažích (alternativně též u objektů s menším počtem bytů na podlaží je použita jedna místnost pro více podlaží), kde jsou soustředěny elektroměrové rozvodnice. Toto řešení eliminuje nutnost používání rozvodnic speciálně upravených z hlediska protipožární ochrany.

Hlavní domovní vedení a jeho základní provedení u objektů bytové a občanské výstavby

Připojení objektu k distribuční síti

Připojení objektu k distribuční síti je zásadně řešeno kabelem. Na počátku je toto hlavní domovní vedení (HDV) připojeno v hlavní domovní skříni (HDS), přístupné z veřejného vnějšího prostoru. Z HDS je vedena vodorovná část HDV do prostoru uvnitř objektu (bytového domu, administrativní budovy, budovy pro zdravotnické účely atd.), kde se mění na svislou část jedním z těchto způsobů:

  • na povrchu uložená v technických chodbách a prostorech nepřístupných veřejnosti;

  • volně uložená v prostorech pouze k tomu určených, nepřístupných veřejnosti (uzavřené prostory pod schodišti apod.);

  • v kabelové trase pod podlahou suterénu tvořené betonovými tvárnicemi.

Svislá část HDV je vedena ve svislé trase probíhající jednotlivými podestami, kde jsou v bytových domech obvykle umístěny elektroměrové rozvaděče obsahující v typických podlažích elektroměry jednotlivých bytů a jištění před nimi.

V této trase jsou rovněž stoupací vedení pro elektrická zařízení umístěná na střeše a některá vedení sdělovací (státní telefon, vedení dorozumívací, zvonková signalizace, rozhlas po drátě, výjimečně STA). Dále jsou zde uložena stoupací vedení společné spotřeby domu – umělé osvětlení komunikací v domě atd. Dříve všechna tato vedení probíhala elektroměrovými jádry (například s označením JOP, JOZ, PEJ) vyrobenými z ocelového plechu a s dvířky opatřenými zámkem na trnový klíč. Tato jádra již z dnešních požadavků na bezpečnost nevyhovují. Pro schodiště a podesty bytového domu je třeba uvažovat s vnějším vlivem (obvykle) BD3 a je třeba i u stávajících objektů při rekonstrukci elektroinstalace původní, výše uvedená jádra nahradit například rozvodnicemi RPE, viz obrázek 1, nebo u novostaveb je lépe prostorově pamatovat na místnost vyhovující z požárního hlediska (u vícepodlažních objektů s místnostmi) pro umístění elektroměrových rozváděčů, na které pak již není třeba uplatňovat přísná kritéria, která vyplývají z vnějšího vlivu jiného než normálního.

V rozvodnici v 1. P.P. případně i v 1. N.P. jsou u stávajících elektroměrových jader umístěny vkládací konstrukce s jištěním jednotlivých společných obvodů, případně i podružných rozvodnic silnoproudých či sdělovacích.

U nových objektů jsou zásadně užívány samostatné rozvodnice.

Svislá část HDV se dříve prováděla jednožilovými vodiči v trubkách, později kabelem. U objektů s centrálními ventilátory vzduchotechniky jsou často tyto vkládací konstrukce pro napájení vzduchotechniky namontovány v elektroměrovém rozváděči na posledním nadzemním podlaží.

Obr. č. 1: Schéma HDV s vedením pro připojení bodu rozdělení vodiče PEN na PE a N

Připojení rodinných domků k HDS (kabelové vedení uložené v zemi)

Připojení rodinných domků k HDS

U novostaveb rodinných domků je obvykle HDS a elektroměrový rozváděč soustředěn do jednoho veřejně přístupného místa v pilířku v oplocení. Z tohoto důvodu se redukuje HDV jen na krátkou spojku mezi těmito dvěma rozváděči. Z elektroměrového rozváděče vychází potom odbočka od elektroměru k bytové rozvodnici v domku, respektive další odbočky k podružným rozvodnicím na pozemku (pokud jsou, a jejich elektrické připojení není řešeno připojením z bytové rozvodnice).

Podmínky pro způsob uložení přívodního vedení

Vedení od HDS k elektroměru (elektroměrům) v objektu či od elektroměrové rozvodnice v oplocení (pilířku u vstupu na pozemcích) musí být náležitě chráněno proti poškození. Této ochrany se obvykle dosáhne uložením vedení do dostatečné hloubky v terénu. Za dostatečnou hloubku se považuje u nízkého napětí – přívodní vedení do domu uložení 70 cm. Pod terénem – měřeno k hornímu okraji kabelu. Je-li vedení pod chodníkem, považuje se za dostatečnou hloubku 50 cm.

Kabel se ve výkopu ukládá do ochranného pískového lože o tloušťce 8 cm a kryje opět pískovým zásypem stejné tloušťky (vrstvy).

Kabely se musí chránit cihlami, betonovými deskami, dlaždicemi atp. položenými vedle sebe na zásyp. Po stranách musí tato ochrana překrývat nejméně 4 cm.

Tuto ochrannou vrstvu není nutno pokládat v trasách, kde nemohou být kabely poškozeny, například po teréně pojíždějícím vozidly, hlubokým zpracováním půdy atd. V tomto případě postačí na zásypovou vrstvu kabelu uložit výstražnou fólii z plastu. Tato fólie je buďto tvořena pásem v červené barvě s vyraženým znamením blesku nebo je síťovaná v červené barvě.

Při podchodu zpevněných ploch, jako jsou vjezdy, chodníky, dvory, odstavné plochy pro auta se vedení ukládá do chrániček, trubek atd., aby v případě potřeby výměny kabelu nebylo nutno tyto zpevněné plochy rozebírat.

Tyto výše uvedené podmínky pro způsob uložení přívodního vedení je nutno respektovat i pro jakékoliv další rozvody v areálu nemovitosti, to je pro přívodní vedení k hospodářským budovám či dalším zázemí. Platí to i pro vedení k osvětlení a dalším prvkům v areálu užívajícím elektřinu (fontány s oběhovým čerpadlem vody a s osvětlením, stálé bazény atd.).

Při kladení více vodičů do jedné výkopové rýhy je třeba dbát i na dodržení nejmenší přípustné vzdálenosti mezi souběžnými kabely. Tato činí:

Vzdálenosti mezi souběžnými kabely

  • u kabelů sdělovacích (tj. přívodu pro telefon; domácí telefon + elektrického vrátného) a vedení pro ovládání blokování vybraných spotřebičů 5 cm;

  • u napájecího kabelu od HDS či elektroměrového rozvaděče do a ostatních kabelů uvedených v bodě A – 15 cm.

Údržba elektroměrového rozvaděče (ať již zabudovaného v pilířku či oplocení nebo v objektu) je záležitostí majitele nemovitosti. V tomto případě je nutno zdůraznit, že laik se může starat pouze o povrchovou údržbu a kontrolu stavu rozvaděče. V žádném případě nesmí laik snímat plomby, kterými pracovník rozvodných závodů vybavil přístroje a desku. K údržbě a opravám elektrické části tohoto rozvaděče je třeba přizvat pracovníka oprávněného tyto plomby snímat a zajišťovat jejich opětné nasazení.

Majitel nemovitosti by však u této rozvodnice (pokud je kovová) měl zajistit údržbu ochrany před povětrnostními vlivy, to znamená kvalitní nátěr dostupných kovových částí u zabudované rozvodnice. Při této úpravě dveří rozvaděče je nutno je opětovně opatřit výstražným znamením (bleskem), kterým se označují rozvodnice.

Tato údržba je důležitá zvláště u rozvodnic kompletně vyrobených z plechu (které byly v některých případech použity jako náhrada za odolnější) a které rychle podléhají korozi. Rovněž se doporučuje tyto rozvaděče chránit stříškou, přesahující šířku dvířek rozvodnice na obou stranách alespoň o 5 cm a spolehlivě chránící rozvodnici proti zatékání vody do horní spáry mezi dveřmi a tělem rozvodnice.

Při osazování nové elektroměrové rozvodnice do venkovního pilířku či oplocení je třeba vybírat rozvodnici, která je jednoznačně určena pro umístění venku, tomuto odpovídají například elektroměrové rozvaděče ER 1.0 určený pro zabudování či ERP – komplet elektroměrový rozvaděč s HDS (ER 1.1) zabudovaný do pilířku z prefabrikovaných dílů.

Skříně těchto rozvaděčů jsou vyrobeny z betonu, dveře ze silnostěnného plechu. Obdobou těchto rozvaděčů vyrobených z klasických materiálů jsou rozvaděče vyrobené z odolných plastických hmot (jejich označení je pro elektroměrové ER 1.OP a ER 2.OP).

Tyto rozvaděče vyžadují minimální údržbu.

Vstup kabelu do objektu

Vstup kabelu do objektu

Při zaústění kabelu (až již silnoproudého či sdělovacího, je třeba zvažovat případnou možnost výměny bez náročných stavebních prací. Dále prostup kabelu do objektu nesmí být umístěn vnikání vody, vlhkosti či plynů do budovy. Při průchodu kabelu z terénu do suterénu se optimální utěsnění průchodu provádí dle obrázku 2.

Obr. č. 2: Zajištění prostupu kabelu do objektu proti vnikání vlhkosti a plynů

Utěsnění průchodu lze také provést nerozebíratelným způsobem s pomocí zatmelení a následným zabetonováním vstupu a výstupu vodiče do dutiny. Tento způsob ovšem nemusí být dostatečně odolný proti vniknutí vody (např. při záplavách). Při montáži průchodky, nového kabelu nebo jeho výměně je třeba dbát, aby nedošlo k narušení izolace objektu proti vlhkosti a je nutno zajistit návaznosti této izolace na utěsnění prostupu.

Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím

Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím

Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím se dříve prováděly převážně jednožilovými vodiči uloženými v trubkách zalitých do podlahy a stěnových dílců nebo později kabely AYKY u typů s nenulovou podlahou uloženými v této podlaze, u pozdějších typů objektů s nulovou podlahou do protahovacích lišt L70 nebo do oceloplechových žlabů umístěných na podestách pod stropem.

Minimální průřezy vodičů odboček od HDV k

Nahrávám...
Nahrávám...