dnes je 8.12.2022

Input:

Sídlo a místo podnikání

3.2.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.2.8
Sídlo a místo podnikání

Mgr. Jindřich Šimberský, Mgr. Pavla Krejčí

Základní ustanovení týkající se sídla právnické osoby nalezneme v ustanovení § 19c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Místo podnikání fyzické osoby je definováno v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění. Další relevantní ustanovení vztahující se k problematice sídla a místa podnikání jsou obsažena v § 26, § 35 a v dalších ustanoveních obchodního zákoníku, jakož i v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění.

Sídlo právnické osoby

Sídlo je pojmovým a identifikačním znakem každé právnické osoby. Je to místo, kde je možné s právnickou osobou navázat kontakt, a má význam i při určování místní příslušnosti soudů či jiných orgánů ve sporech vedených s právnickou osobou. Sídlo právnické osoby musí být známo již při jejím založení a musí být určeno srozumitelně a určitě. Právnická osoba může mít pouze jedno sídlo. Sídlo náleží mezi základní údaje, které se u každé právnické osoby zapisují do obchodního rejstříku, resp. jiné obdobné evidence (např. rejstříku obecně prospěšných společností), přičemž vždy platí, že se zapisuje celá adresa sídla (jak bude uvedeno níže).

Aktuální pojetí sídla

S účinností od 1. července 2009 došlo k významné novelizaci ustanovení § 19c občanského zákoníku, týkající se obecné úpravy sídla právnické osoby. Předmětnou novelou bylo v této souvislosti především vypuštěno ustanovení § 19c odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého muselo být sídlo společnosti určeno adresou, kde právnická osoba skutečně sídlí, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. Na základě této skutečnosti bylo odbornou veřejností konstatováno, že sídlo společnosti může být uvedeno i na fiktivní adrese, tedy na adrese, kde společnost skutečně nesídlí, ale kde má své sídlo umístěno pouze formálně. Tento výklad plně odpovídal důvodové zprávě k zákonu, kterým byla příslušná novela občanského zákoníku provedena.

K překvapení všech se však ve sbírce soudních rozhodnutí objevil v průběhu roku 2011 judikát, který princip fiktivního sídla zcela popírá.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 7 Cmo 94/2011 (ve sbírce soudních rozhodnutí bylo uveřejněno pod č. SR 11/2011)

"Koncepce "skutečného sídla“ obsažená v § 19c ObčZ nebyla negována ani novelou provedenou zákonem č. 215/2009 Sb., účinnou od 20. 7. 2009, a i nadále je tak nutné v souladu s donucujícím ustanovením zákona uvádět v obchodním rejstříku adresu skutečného sídla společnosti.“

Nyní je tedy otázkou, jak se případně dále k této problematice postaví Nejvyšší soud ČR a popřípadě též soud Ústavní. Na jednu stranu je logické, že je prosazován princip skutečného sídla, a to zejména s ohledem na práva třetích osob, zejména věřitelů a spotřebitelů, na druhou stranu však výše uvedený výklad soudu dle našeho názoru překračuje zákonem stanovené meze. Nepominutelný je jistě i fakt, že novela občanského zákoníku z roku 2009 byla reakcí na některá rozhodnutí Evropského soudního dvora.

Fiktivní sídlo a právní titul k užívání

V souvislosti s fiktivním sídlem je však třeba zdůraznit, že i k fiktivnímu sídlu musí mít právnická osoba právní titul k jeho užívání. Musí tedy být buď vlastníkem nemovitosti, bytu či nebytového prostoru, ve kterých umístí své sídlo, nebo musí mít na užívání nemovitosti, bytu či nebytového prostoru, v nichž je sídlo umístěno, uzavřenu jinou smlouvu. Takovou smlouvou může být například smlouva nájemní, podnájemní, smlouva o výpůjčce apod. Podrobněji k tomu dále v článku.

Sídlo právnické osoby umístěné v bytě

Občanský zákoník v ustanovení § 19c odst. 1 nadále ctí zásadu, že sídlo právnické osoby může být umístěno i v bytě, ovšem pouze za předpokladu, že to neodporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti. Zákon dále toto ustanovení nekonkretizuje a ponechává posouzení legálnosti umístění sídla do bytu na jednotlivých okolnostech individuálního případu. Umístění sídla do bytu však bude spíše ojedinělou záležitostí, vždy však záleží na konkrétním předmětu podnikání. Podniká-li společnost např. v realitní činnosti, umístění sídla v bytě patrně nebude na překážku.

Označení sídla při založení a vzniku společnosti

Dle ustanovení § 19c odst. 2 občanského zákoníku, zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, uvede-li její zakladatelský dokument název obce, kde se nachází sídlo právnické osoby. Při zápisu do veřejného rejstříku však musí právnická osoba uvést plnou adresu sídla. Dané ustanovení výrazným způsobem zjednodušuje proces založení a vzniku právnické osoby, neboť v zakladatelském dokumentu nemusí být uvedena plná adresa sídla právnické osoby. Postačí, uvedou-li zakladatelé pouze obec, v níž bude právnická osoba sídlit, tedy např. Praha, Brno apod. Plná adresa sídla společnosti musí být specifikována až v návrhu na zápis právnické osoby do příslušného rejstříku s tím, že tato skutečnost musí být řádně doložena příslušnými listinami. Dle aktuální právní úpravy tak odpadá nutnost měnit stanovy či zakladatelské dokumenty, jestliže v průběhu trvání společnosti tato přemístí své sídlo v rámci téže obce (taková změna pak patří zpravidla do působnosti statutárního orgánu, např. představenstva akciové společnosti, jednatelů společnosti s ručením omezeným). Výše uvedené však nevylučuje, aby právnická osoba v zakladatelském dokumentu uvedla plnou adresu svého sídla, v takovém případě však jakákoli pozdější změna sídla společnosti bude vyžadovat adekvátní změnu zakladatelského dokumentu.

Právní titul užívání sídla

Při podání návrhu na prvozápis právnické osoby do obchodního rejstříku musí navrhovatel rejstříkovému soudu doložit právní důvod užívání nemovitosti, bytu či nebytového prostoru, do nichž umístil sídlo právnické osoby. Obdobný doklad musí být také předložen při zápisu změny sídla.

Pokud společnost užívá nemovitost, byt či nebytové prostory, které jsou ve vlastnictví třetí osoby, postačí, pokud je právní důvod užívání doložen písemným prohlášením vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde je sídlo umístěno, případně též písemným prohlášením osoby oprávněné nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, v němž tato osoba uvede, že s umístěním sídla souhlasí. Navrhovatel tedy nemusí dokládat přímo smlouvu, na jejímž základě nemovitost, byt či nebytový prostor společnost užívá. Takové prohlášení ale nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny.

Případy, kdy nemusí být právní titul doložen

Novela obchodního zákoníku platná od 1. 1. 2012 přinesla ve věci dokládání právního titulu k užívání sídla jisté ulehčení. Společnost je po tomto datu zbavena povinnosti dokládat obchodnímu rejstříku právní titul k užívání sídla v případech, kdy je právní důvod užívání nemovitosti zjistitelný z jiných informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. Nejčastěji tak půjde o případ, kdy je sídlo umístěno v nemovitosti, která je přímo ve vlastnictví společnosti, a vlastnické právo je možno vyčíst z výpisu z katastru nemovitostí. V takovém případě již nadále není nutné právní důvod užívání nemovitosti, dokládat.

Povinnost mít právní titul k užívání po celou dobu existence společnosti

Na druhou stranu však stejná novela stanovila společnostem povinnost mít právní titul užívání nemovitosti, bytu či nebytového prostoru, v nichž je sídlo společnosti uvedeno, po celou dobu, kdy jsou nemovitost, byt či nebytový prostor, zapsány v obchodním rejstříku jako sídlo společnosti.

Zrušení společnosti

V důsledku výše zmíněné novelizace lze opětovně uplatnit v případě nedodržení výše uvedené povinnosti mít právní titul k užívání sídla po celou dobu jeho zápisu v obchodním rejstříku ustanovení § 29 odst. 6 ObchZ, dle kterého cit.: "Jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve podnikatele ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob,

Nahrávám...
Nahrávám...