NahoruVymezení
Ručení je jedním ze zajišťovacích institutů v oblasti zejména
smluvních závazků. Podstata ručení spočívá v tom, že k závazku hlavnímu
(obvykle peněžitému) přistupuje další osoba (ručitel), která se zavazuje přímo
věřiteli, že jeho pohledávku uspokojí, pokud tuto pohledávku neuspokojí dlužník
sám. Vedle hlavního vztahu věřitel – dlužník tak vzniká vedlejší (akcesorický)
vztah věřitel – ručitel. V případě, že dlužník svůj dluh nesplní a tento dluh
je za něj splněn ručitelem, vzniká ještě další právní vztah mezi dlužníkem a
ručitelem, který se dostává do postavení věřitele dlužníka.
Právní úpravu institutu ručení najdeme ve dvou právních
předpisech. Pro oblast občanskoprávních vztahů (tedy zjednodušeně vztahů mezi
nepodnikateli) je právní úprava obsažena v § 546 a následujících občanského
zákoníku, pro oblast obchodněprávních vztahů je samostatná
právní úprava obsažena v § 303 a následujících obchodního
zákoníku. Zejména v oblasti obchodněprávních vztahů mají strany
možnost dohodnout se na odchylkách proti zákonnému znění a některá svá vzájemná
práva a závazky upravit jinak (např. tak, že je ručitel povinen na výzvu
věřitele plnit i tehdy, pokud věřitel ještě nevyzval dlužníka k plnění). Mezi
oběma typy úprav jsou určité rozdíly, v důsledku kterých je třeba pečlivě
zvažovat volbu některého z těchto právních režimů (pokud je taková volba možná)
již při vzniku ručení.
NahoruVznik a obsah ručitelského závazku
Ručitelský závazek vzniká vždy pouze písemným prohlášením
ručitele. Obsahem tohoto prohlášení je jeho závazek uspokojit věřitele v
případě, že věřitele neuspokojí sám dlužník. Z toho vyplývá, že zanikne-li dluh
dlužníka tím, že jej dlužník splní sám, ručitelský závazek rovněž zaniká (což
je rovněž jedním z rysů zmiňované akcesority závazku ručitele).
K tomu, aby vznikla ručiteli povinnost plnit závazek za dlužníka,
postačí marná písemná výzva věřitele dlužníkovi k plnění, není třeba, aby se
věřitel na dlužníkovi domáhal úhrady dluhu např. soudní cestou. V
obchodněprávních vztazích za určitých okolností není dokonce výzvy dlužníkovi
potřeba, například pokud se stane zřejmé, že dlužník sám svůj závazek
nesplní.
I přes výzvu věřitele nemusí ručitel plnit věřiteli vždy. Nejen
dlužník, ale i ručitel je oprávněn proti věřiteli vznést veškeré námitky, které
by proti požadavku na splnění závazku mohl vznést dlužník. Pokud například
dlužník věřiteli neuhradil svůj dluh proto, že dle jeho názoru takový dluh
nevznikl (například pro porušení jiných povinností věřitele), může tyto námitky
proti věřiteli uplatňovat i ručitel. Za určitých okolností může ručitel proti
věřiteli…
