dnes je 19.8.2022

Input:

Rozvody systémů PTZS

10.10.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.3.4.1 Rozvody systémů PTZS

Ing. Zdeněk Trinkewitz

Rozvody systémů PTZS

Z pohledu realizace rozvodů poplachových a zabezpečovacích systémů ( I&HAS) je potřeba věnovat pozornost především normám ČSN EN 50131-1 ed. 2 (334591), ČSN CLC/TS 50131-7:2004 (33 4591), ČSN EN 50130-4:1997 (33 4590), ČSN EN 50131-6:1999 (33 4590), ČSN EN 60950-1 ed.2:2006 (36 9060), ČSN EN 61000-6-3:2002 (33 3432), ČSN EN 50131-5-3 (33 4591), ČSN EN 50131-6 (33 4591) a ČSN EN 50136-1-1 (33 4590). Zvláště pak první jmenovaná norma je pro instalaci rozvodů rozhodující.

V zásadě můžeme uvedené rozvody rozdělit do několika základních skupin:

  • -> rozvody pro drátovou komunikaci mezi ústřednou a modulem (detektorem, klávesnicí, signalizací)
    • smyčkové systémy

    • sběrnicové systémy

    • kombinované systémy

  • -> rozvody pro zálohované napájení modulů (detektory, klávesnice, komunikační systémy, signalizace)
  • -> rozvody pro napájení ústředny
    • provozní napájení

    • záložní zdroje napájení

  • -> bezdrátové přenosy

Každá z výše uvedených skupin rozvodů má svá vlastní specifika a v okamžiku vlastní realizace je potřeba věnovat pozornost poněkud jiným problémům. Proto si je postupně rozebereme.

ROZVODY PRO DRÁTOVOU KOMUNIKACI MEZI ÚSTŘEDNOU A MODULEM VE SMYČKOVÝCH ÚSTŘEDNÁCH

Tyto rozvody se využívají především v systémech s menším množstvím detektorů (do počtu cca 30 kusů). Díky jednoduché logice „Normaly Close“ je ústředna schopna vyhodnotit poplachové události na základě sledování hodnoty odporu na svorkovnici dané smyčky. Ústředna vyhlásí poplachovou událost, pokud detekuje zvýšení odporu nad definovanou mez. Tento stav nastane v okamžiku, kdy na smyčce (akce detektoru) došlo k poplachovému stavu či k sabotáži vedení jeho přerušením. Aby nebylo možné jednoduše sabotovat vedení prostým přemostěním smyčky před detektorem (a tím jeho vyřazením z funkce), je monitorována i minimální velikost odporu ve smyčce. Možné způsoby zapojení jsou tedy zpravidla následující:

a) jednoduchá smyčka: tento způsob zapojení neumožňuje rozeznat reakci tamperu (sabotážního kontaktu) a vlastního detektoru. V případě více detektorů na smyčce neumožní rozeznat, na kterém z detektorů vznikl poplach. Především však je takto realizovaná smyčka zcela nechráněna proti jednoduchému přemostění – jakékoli paralelní přemostění detektoru neumožní detekovat poplachovou událost na ústředně.
V případě poplachu na detektoru je kontakt NC rozpojen a na vedení je teoreticky nekonečný odpor, v klidu má vedení nulový odpor.
Shrnutí:
  • + jednoduchost a přehlednost,
  • – nerozezná poplach na temperu a detektoru,
  • – nerozezná, na kterém detektoru vznikl poplach, pokud je více detektorů ve smyčce,
  • – žádná pasivní odolnost proti přemostění.
 
 
 Doporučení:
Nepoužívat, nemá bezpečnostní homologaci! 
b) zapojení s rozlišením poplachu a tamperu: je způsob zapojení, které umožní na ústředně rozeznat, zda poplachová událost vznikla na temperu či na vlastním čidle detektoru. Z bezpečnostního hlediska je však stále toto zapojení zcela nechráněné proti přemostění – stejně jako v předchozím případě.
Pokud je poplach na detektoru, kontakt NC je rozpojen a na vedení je odpor 1 KΩ, v klidu má vedení nulový odpor (hodnoty odporů se mohou lišit podle výrobce ústředny).
Shrnutí:
  • + jednoduchost a přehlednost,
  • + rozezná poplach na temperu a detektoru,
  • – nerozezná, na kterém detektoru vznikl poplach, pokud je více detektorů ve smyčce,
  • – žádná pasivní odolnost proti přemostění.
 
 
 Doporučení:
Nepoužívat, nemá bezpečnostní homologaci! 
c) zapojení s rozlišením poplachu a tamperu a s hlídáním vedení: při tomto způsobu zapojení je možné na ústředně rozeznat, zda poplachová událost vznikla na tamperu či na vlastním čidle detektoru. Navíc, v případě pokusu o jednoduché přemostění detektoru je (vzhledem k vyvažovacímu odporu) detekován příliš nízký odpor na smyčce, a tím dojde k vyvolání sabotážního poplachu. Z bezpečnostního hlediska se jedná o zapojení mající homologaci bezpečnostního stupně 2 – proto by se měl využívat tento typ zapojení u smyček s jedním detektorem ve smyčce.
V případě narušení tamperu je odpor smyčky nekonečný, v případě poplachu na detektoru je odpor 2 K Ω, v klidu má vedení odpor 1 KΩ. Pokud dojde k pokusu o přemostění detektoru, klesne odpor k nule, což vyvolá poplach ochrany vedení (hodnoty odporů se mohou lišit podle výrobce ústředny).
Shrnutí:
  • + jednoduché zapojení využívající pouze jednu velikost odporu,
  • + rozezná poplach na temperu a detektoru,
  • + rozezná pokus o přemostění detektoru,
  • – nerozezná, na kterém detektoru vznikl poplach, pokud je více detektorů ve smyčce.
 
 
 Doporučení:
Toto zapojení má bezpečnostní homologaci stupně 2, mělo by se tedy přednostně používat! 
d) zapojení dvou detektorů v jedné smyčce s rozlišením poplachu a tamperu a s hlídáním vedení: při tomto způsobu zapojení je možné na ústředně rozeznat, zda poplachová událost vznikla na tamperu či na prvním nebo druhém detektoru. Navíc, (v případě pokusu o jednoduché přemostění detektoru) je vzhledem k vyvažovacímu odporu detekován příliš nízký odpor na smyčce, a tím dojde k vyvolání sabotážního poplachu. Výhoda tohoto zapojení je především v tom, že umožní v jedné smyčce detekovat poplachové události na dvou různých detektorech s tím, že je rozeznatelné, na kterém detektoru poplach vznikl. Tím lze výrazně omezit množství kabeláže, a tím i počet napadnutelných míst a potenciálních rizik systému. Z bezpečnostního hlediska se jedná o zapojení mající homologaci bezpečnostního stupně 2 – proto by se měl využívat tento typ zapojení u smyček, kde jsou dva detektory ve smyčce.
V klidu má vedení odpor 1 KΩ, při nekonečném odporu nebo při zkratu na vedení je vyhlášen poplach typu tamper, při narušení Detektoru 1 je odpor vedení 2 KΩ, při narušení Detektoru 2 je odpor 3,2 KΩ, při současném narušení obou detektorů je odpor 4,2 KΩ (hodnoty odporů se mohou lišit podle výrobce ústředny).
Shrnutí:
  • + umožní rozeznat poplach na dvou různých detektorech ve smyčce,
  • + rozezná poplach na temperu a detektoru,
  • + rozezná pokus o přemostění detektoru,
  • je potřeba použít různé velikosti odporů,

  • komplikovanější zapojení,

  • toto zapojení umožňuje detekovat stav tamperů pouze souhrnně – tedy bez rozeznání, na kterém tamperu vznikl poplach.

 
 
 Doporučení:
Toto zapojení má bezpečnostní homologaci stupně 2, je tedy vhodné jej přednostně používat! Použitím tohoto zapojení se sníží počet smyček, tedy i počet rizikových míst systému. Navíc nebude nutné tak často využívat smyčkové expandéry. 

Existují i další možnosti zapojení smyčkového detektoru v systémech PTZS, principiálně a funkčně se však podstatně neliší od výše uvedených. Případně jsou pouze zjednodušením některých z výše uvedených schémat.

V reálném zapojení je potřeba důsledně dodržovat ohmické hodnoty předřadných a vyvažovacích odporů – jejich hodnota se liší u různých výrobců ústředen. Někteří výrobci podporují (vyžadují) nejenom sériové a paralelní zapojení odporů, ale i kombinované. U některých výrobců je možné využít různé varianty sériověparalelního zapojení (viz dvojitě vyvážená smyčka systémů Jablotron).

Dvojitě vyvážená smyčka Jablotron (1. varianta):

V klidovém stavu je odpor smyčky R, v poplachovém stavu na čidle detektoru je odpor smyčky 2 x R, při poplachu na temperu je odpor smyčky blížící se nekonečnu. Toto zapojení v podstatě odpovídá variantě c) výše uvedené.

Dvojitě vyvážená smyčka Jablotron (2. varianta):

V klidovém stavu je odpor smyčky R/2, v poplachovém stavu na čidle detektoru je odpor smyčky R, při poplachu na temperu je odpor smyčky blížící se nekonečnu.

Neméně důležitou otázkou je i rozhodnutí, kudy budou jednotlivé smyčky taženy a jakým způsobem budou chráněny před mechanickým poškozením. Tady je zřejmé, že požadavky budou poněkud protichůdné. Z hlediska bezpečnosti systému je vhodné, aby rozvody byly zcela nepřístupné, pokud možno pevně a nerozebratelně vsazeny do zdí, podlah nebo prostupů. Na druhou stranu z pohledu servisu, oprav a případného rozšíření systémů je vhodný alespoň částečný přístup k těmto rozvodům. Na tomto místě bohužel nelze definovat všeobecně platnou zásadu, vždy je potřeba se řídit místní situací a bezpečnostním rizikem. V každém případě se ale snažíme zohlednit kritérium bezpečnosti před otázkou servisu a snadného přístupu k rozvodům. Především to platí v případě plášťové a perimetrické ochrany! Optimální je, pokud při pokládce můžeme instalovat rezervní smyčky, které pak při vlastní instalaci nevyužijeme. V případě poškození či rozšiřování systému uspoří ne malou částku investic. Toto platí především u perimetrických systémů a plášťové ochrany, velký význam to však má i u předmětové ochrany!

Pokud bude vedení instalováno do venkovních prostor, je potřeba vždy použít kabel určený pro venkovní prostředí. Kabel pro vnitřní použití, instalovaný do venkovního prostředí (nebo do země) podléhá velice rychlému stárnutí a jeho parametry se vlivem povětrnostních podmínek mění. Při instalaci do zemních žlabů nebo šachet je nezbytné použít minimálně kabel, který je odolný proti vlhku. Nesprávnou volbou kabelu ve vlhkém prostřední vedení nepřiměřeně rychle stárne a vzniklý svod může způsobovat závažné chyby systému. Tyto chyby se následně velice těžko lokalizují a oprava vedení bývá často pracná a nákladná. Pokud je kabel zasypán v zemi, nelze podcenit ani značení kabelu. Nad kabel je vhodné vždy položit výstražnou pásku proti mechanickému poškození z důvodu možných terénních úprav. Použití průchodek při prostupu zdí, v základech budovy či jiné části budovy, je zcela samozřejmé - překopnutý a v základech zabetonovaný kabel se vyměňuje velice obtížně.

Několik obecně platných doporučení:

  1. rozvody instalujeme tak, aby k nim nebyl běžný přístup (sabotovat vedení, pokud je k němu přístup, je vždy poměrně snadné),

  2. z výše uvedeného důvodu používáme především detektory, které umožňují skrytou instalaci rozvodů (závrtné magnetické kontakty, držáky PIR detektorů s průchodkou pro kabel přímo v těle držáku, detektory s pancéřovou chráničkou vývodů atd.),

  3. kabely by měly být umístěny pokud možno vždy v hlídaném prostoru (nevyužívat např. k rozvodům vnější plášť budovy, byť pod omítkou),

  4. vždy používat odpovídající kabely a zohlednit pro jejich výběr podmínky, ve kterých budou uloženy (případně zvolit odpovídající chráničky). Nikdy nepoužívat jiné než předepsané kabely (tedy ne UTP, telefonní či zvonkové dráty)!

  5. v obtížně přístupných místech při pokládce počítat s budoucí rezervou kabelů,

  6. vyvažovací odpory umístit vždy až na konec smyčky – tedy pokud možno přímo v detektoru, v ústředně nemají bezpečnostní význam!

  7. nepoužívat pro rozvody komínové a výtahové šachty,

  8. pokud je nezbytný souběh rozvodů PTZS a silových rozvodů, je při délce souběhu do 5 metrů nutné dodržet vzdálenost minimálně 30 mm. Pokud je nezbytný delší souběh vedení, je potřeba dodržet minimální vzdálenost 100 mm,

  9. je zcela nepřípustné v rámci zabezpečovacího kabelu využít volné vodiče k dalším přenosům (datové rozvody, telefon, zvonek),

  10. pokud situace vyžaduje spojení či rozbočení kabelu, vždy se použijí odpovídající komponenty (zařezávací svorky, svorkovací krabice s tamperem atd.),

  11. kabely je vhodné srozumitelně popsat a tento popis uvést v projektu či předávací dokumentaci.

Pro rozvody se používají obvykle měděné kabely o průřezu min. 0,22 mm2. V případě rozvodu napájecího napětí se zpravidla používá zesílený kabel o průřezu 0,5, 0,75 až 1 mm2. V případě napájení detektorů je potřeba věnovat pozornost i úbytku napětí na vodiči (toto je podstatné především u sběrnicových systémů – podrobně bude prodiskutováno v části o sběrnicových systémech)!

Při vlastní realizaci smyčkových rozvodů se tedy obvykle setkáme s následujícími komponenty a nástroji:

 
Zařezávací spojka pro 2 dráty s ochranným gelem ve standardním provedení. Ke spojení vodičů v systémech PTZS nikdy nepoužívat obvyklé elektrikářské svorkovnice („čokoláda“) 
 
Zařezávací spojka pro 3 dráty s ochranným gelem. Lze použít i pro rychlé a kvalitní rozvětvení kabelu. 
 
Flexibilní pancéřová hadice z nerezového plechu pro ochranu před mechanickým poškozením kabelu zejména v případě pohyblivých přívodů.  
 
Rozvodná krabice s 8 svorkami a mechanickým NC kontaktem (tamper). 
 
Transil 20 V. Přepěťová součástka (20 V) určená pro ochranu vstupu smyček a AUX výstupu ústředny. Vlastnosti a parametry smyčky se nijak nemění, ale transil je schopen svést případné přepětí na vstupu smyčky, a tím ochránit ústřednu. 
 
Kabely pro systémy PTZS (značení např. : 4 x 0,22 = 4 vodiče x průřez v mm 2 ) Ve smyčkových systémech se nejčastěji využívá kabel či lanko 2 x 0,22, 4 x 0,22 nebo 2 x 0,5 + 4 x 0,22 (silnější průřez se využije pro napájení detektoru, stínění Al a stínící lanko pro uzemnění). 
 
Expandér drátových zón umožňující rozšířit počet smyček ústředny. Použití expandérů na smyčkových ústřednách se liší podle výrobců – je tedy nutné vždy ověřit jejich použití. 
 
Přídavná svorkovnice pro mechanické rozšíření počtu napájecích svorek AUX s možností vyřazení jednotlivých okruhů pomocí propojek. 

Pro rozhodnutí, zda v daném případě použijeme provedení kabelu lanko či drát, poslouží nejlépe stejný postup jako v případě podobné volby UTP rozvodů při instalaci počítačových sítí: pokud bude kabel pevně a nepohyblivě uložen (pevná chránička, ve zdi, v podlaze atd.), zvolíme provedení drát, se kterým se lépe pracuje a má lepší charakteristiku přenosu. Pokud hrozí riziko pohybu kabelu (zvláště ohybu), zvolíme vždy provedení lanko, které je mechanicky mnohem odolnější.

Pro instalaci kabelu je nezbytných i několik dalších parametrů, především hmotnost kabelu (pro posouzení nosnosti můstků a podhledů) a celkový průměr kabelu včetně izolace (pro odhad velikosti průrazů a drážek). Orientační hodnoty jsou v přiložené tabulce:

Obvyklé konstrukční provedení kabelu využívaného ve smyčkových i sběrnicových systémech PTZS:

Povšimněte si především dvou zesílených napájecích kabelů, stínění a trhacího lanka. Kabel vždy dobře vybírejte jak podle výrobce (prodejce), tak i podle toho, že se kvalita kabelu v průběhu dodávek nemění. Obvyklé levné SYKFY kabely nejsou pro kvalitní rozvody vhodné.

ROZVODY PRO DRÁTOVOU KOMUNIKACI MEZI ÚSTŘEDNOU A MODULEM VE SBĚRNICOVÝCH ÚSTŘEDNÁCH

Rozvody sběrnicových systémů jsou topologicky zpravidla mnohem jednodušší než rozvody smyčkových ústředen. To ale rozhodně neplatí o projektování těchto rozvodů a především o jejich požadavcích na dokonalé řemeslné zpracování. U sběrnicových systémů je nezbytné zvážit nejenom způsob a bezpečné uložení kabelů, ale výpočtem ověřit jejich maximální útlum napětí ve vztahu s délkou rozvodů a odběrem použitých modulů (detektorů).

Podstatný rozdíl sběrnicových systémů oproti smyčkovým je v tom, že po zpravidla 4vodičové sběrnici prochází „klasická“ datová komunikace. V podstatě jde o to, že každý detektor odesílá po sběrnici jednak svoje jedinečné identifikační číslo, jednak kódové označení stavu, který se přenáší do ústředny. Tato komunikace je navíc pro přenos obvykle určitým způsobem šifrována.

Velká výhoda tohoto zapojení z pohledu realizace je v tom, že v podstatě kdekoli na sběrnici lze připojit sběrnicový detektor. Sběrnici lze téměř libovolně větvit a ukončovat podle topologie objektu. Rozšiřování systému je pak velice snadné a relativně levné. S rostoucím množstvím modulů na sběrnici však samozřejmě stoupají i nároky na kvalitu a rychlost přenosu. A právě proto jsou sběrnicové rozvody tak citlivé na korektnost projektu a kvalitu fyzického zpracování.

Většinu doporučení stanovených v předchozí kapitole lze vztáhnout i na sběrnicové systémy (kromě předřadných a vyvažovacích odporů, popis kabelů také v tomto případě není tak důležitý). Navíc se zde však vyskytne i několik dalších, velice důležitých bodů:

  1. při realizaci sběrnicových rozvodů se velice často využívá rozbočení sběrnice. Pro toto rozbočení je potřeba vždy využít odpovídající rozvodné krabice osazené tamperem.

  2. kabely sběrnice mohou být velice dlouhé (i několik set metrů). Proto je potřeba provést odpovídajícím způsobem kvalitní uzemnění celého systému. K zemnění se využije zemnící lanko (+ fólie stínění) kabelu a zemnící bod ústředny.

  3. k napájení aktivních modulů (detektorů) se používají dva kabely sběrnice. Proto je klíčové propočítat útlum napětí na dané délce kabelu u zvoleného průřezu (viz dále).

Při dodržení těchto zásad lze dosáhnout na sběrnicovém systému vyšší úrovně zabezpečení objektu (vyšší stupeň zabezpečení). Jsou jednodušší kabelové svazky, bohužel se však zpravidla nevyhneme posilovačům sběrnice, kompenzátorům úbytku napětí nebo dokonce pomocným zdrojům napájení.

Systém je při stejném rozsahu cenově o něco dražší než smyčkový, na druhou stranu je ale jednodušší a výrazně levnější je i další rozšiřování systému včetně připojování dalších čidel. Nárůst ceny je dán především dražšími detektory (adresovatelnými) a zpravidla dražší ústřednou.

Úbytky na vedení:

Často opomíjenou vlastností vedení na sběrnici je úbytek napětí. Je potřeba zajistit, aby všechny komponenty bezpečnostního systému měly vyšší napětí, než je minimální napětí udávané výrobcem. Při výpočtu napětí pro jednotlivé moduly vycházíme vždy z nejhorší možné varianty a tou je napájení ze záložní baterie. V běžném provozu je napětí na výstupu napájení z ústředny asi 13 V. Při provozu na baterii není výjimkou pokles napětí na 12 V – rozdíl je tedy 1 V!

Pro lehčí a přehlednější návrh kabeláže v objektu byl odpor obvyklých vodičů seřazen do tabulky:

lanko / drát o průřezu 0,22  odpor vodiče na 100 m 10 Ω 
odpor páru na 100 m 20 Ω 
odpor páru na 1 m 0,2 Ω 


lanko / drát o průřezu 0,5 odpor vodiče na 100 m 4 Ω 
odpor páru na 100 m 8 Ω 
odpor páru na 1 m 0,08 Ω 

Napěťové poměry na vedení vychází z odporu vedení, který je dán použitým vodičem a z odebíraného proudu. Proudový odběr prvků je potřeba zjistit z jednotlivých manuálů modulů. Z těchto údajů je možné vypočítat úbytek napětí na vedení a zjistit, zda i na posledním instalovaném zařízení bude dostatečné napětí. Výpočet se provádí použitím Ohmova zákona U = I * R (jistě netřeba dále rozebírat).

Jednoduchý a rychlý způsob jak orientačně spočítat úbytek na jednotlivých větvích instalace:

  1. Zjistit proudový odběr jednotlivých zařízení.

  2. Zjistit délky a typy kabelů. Je potřeba znát přesně délku kabelu od uzlu k uzlu.

  3. Vytvořit plánek s délkou a odběry na jednotlivých větvích (viz níže).

  4. Spočítat, jaký proud teče jednotlivými větvemi.

  5. Z délky větve a proudu protékající větví nalézt v tabulce (viz dále) úbytek na větvi.

  6. Od napětí napájení se odečtou jednotlivé úbytky napětí, a tím se stanoví napětí na konci vedení.

Plánek pro výpočet:

Napětí na posledním zařízení tedy bude 13 V – (0,4 + 0,96 + 0,6) V = 11,04 V, což je již pod hranicí minimálního napájení běžných PIR detektorů – nelze tedy očekávat, že bude korektně fungovat. Při tomto výpočtu jsme vycházeli z optimistického předpokladu výstupu napětí z ústředny 13 V, nikoli 12 V, jak je obvyklé při provozu na záložní zdroj!

Tabulka úbytků pro dané vedení a odběr:

Z tabulky se velice jednoduchým způsobem dá odečíst úbytek napětí pro daný proud a danou délku vedení. Pokud v tabulce není potřebný odběr či délka, lze vedení rozdělit jak proudově, tak i délkově a následně jej pak sečíst. Tento demonstrovaný postup, byť není zcela přesný, plně postačí pro většinu obvyklých instalací a pomůže vyvarovat se obvyklým chybám.

Velký úbytek na vedení:

Pokud je úbytek napětí příliš velký a napětí pro daný modul je pod povolenou hodnotou, používá se silnější vodič. Pokud tato změna nestačí, lze použít pomocný zdroj nebo vykrývač úbytku napětí.

  • -> Použití silnějšího vodiče: při použití ve smyčkových systémech lze jako nouzové řešení využít spárování napájecích vodičů. To ale nelze použít ve sběrnicových systémech. Spárováním by vzrostla parazitní kapacita vedení a přenos dat po sběrnici by byl pravděpodobně nefunkční!
  • -> Pomocný zdroj: v tomto případě řešení úbytku napětí je vhodné vyčlenit skupinu modulů (detektorů) a ty napájet ze samostatného pomocného zdroje. Pomocný zdroj má své trafo a záložní akumulátor odpovídající kapacity. U detektorů s výstupem relé je možné zcela oddělit napájení těchto detektorů od napájení ústředny. Pokud se z pomocného zdroje napájí moduly, které komunikují po sběrnici, je potřeba zajistit datovou komunikaci. Bude pravděpodobně potřeba propojit výstup (zdroje a AUX) ústředny (ověřit v dokumentaci ústředny).
  • -> Vykrývač úbytku napětí: je vhodné zařízení v případě menších odběrů a menších úbytků. Většinou se doporučuje tento způsob nevyužívat.

Pro vlastní realizaci sběrnicových rozvodů se obvykle setkáme s následujícími komponenty a nástroji: (zde neuvádím komponenty již jmenované v sekci smyčkových rozvodů).

 
Přídavný spínaný zdroj PS17 připojený na BUS sběrnice ústředen. Slouží pro posílení napájení, obsahuje navíc 1 PGM výstup a jeden vstup na tamper modulu. K napájení přídavného zdroje je nutné použít samostatný transformátor. K zálohování zdroje je možné použít akumulátor až do maximální kapacity 18 Ah. 
 
Rozbočovač BUS sběrnice s průchozími svorkami IN, OUT + 8 výstupy pro odbočení sběrnice. 
 
HUB2 – Modul pro posílení a zvýšení dosahu BUS sběrnice ústředen. Modul obsahuje 1 vstup pro sběrnici vedoucí od ústředny a 2 naprosto nezávislé výstupy. Výstupy jsou odděleny od vstupní sběrnice a vzájemně od sebe. 
 
Digitální převodník pro MM vlákna s ST konektorem. Umožňuje převést sběrnici BUS ústředen na optické vlákno a zpět na BUS s metalickým vedením. Použitím optických vláken je výrazně zvýšen dosah sběrnice (až 4 km), zajištěna odolnost proti elektromagnetickému rušení včetně úplného galvanického oddělení. 

Použití kabelů se principiálně neliší od použití ve smyčkových rozvodech s tou výjimkou, že pro napájení vždy používáme zesílené průřezy vodiče min. 0,5 mm2. Prakticky je ve většině případů vhodné využít kabel 4 x 0,5 (např. VD 04-4 x 0,5) nebo 2 x 0,8 + 4 x 0,5 (VD 24-2 x 0,8 + 4 x 0,5). Pokud je vhodné instalovat i záložní vedení, je optimálním kabelem kabel VD-08 (8 x 0,5). Uvedené značení kabelů je platné pro provedení „drát“, pokud je vhodnější využít provedení „lanko“, změní se pouze označení kabelu na VL xx.

Na závěr kapitoly ještě jednou zdůrazním nezbytnost kvalitního návrhu, kontrolního výpočtu, vhodné volby komponent a dokonalého řemeslného provedení u těchto sběrnicových rozvodů. Jakékoli opomenutí či chyby se v tomto případě záhy projeví.

ROZVODY PRO DRÁTOVOU KOMUNIKACI MEZI ÚSTŘEDNOU A MODULEM V KOMBINOVANÝCH SYSTÉMECH

Tento druh topologie rozvodů zabezpečovacích systémů kombinuje vlastnosti smyčkových a sběrnicových systémů. Základní pozitivní myšlenka sériového (levného, jednoduchého a přehledného) propojení jednotlivých detektorů je spojena s možností využít jednoduché a levné smyčkové (neadresní) detektory. Na druhou stranu toto spojení však s sebou přináší i určité nevýhody. Aby bylo možné využít smyčkových detektorů, a přitom přenášet po sběrnici adresy těchto detektorů spolu s jejich stavem, je potřeba mezi tento smyčkový detektor a sběrnici zapojit komponentu, která se vůči sběrnici chová jako adresovatelný detektor a vůči smyčkovému detektoru jako běžná NC smyčka. Navíc samozřejmě provádí vnitřní adresaci smyčkového detektoru, tímto číslem se pak tedy detektor prostřednictvím vložené komponenty připojuje k ústředně a předává informace o stavu.

Prakticky se z pohledu topologie jedná o běžné sběrnicové rozvody, kdy místo adresovatelného (sběrnicového) detektoru je připojen tzv. expandér. Toto zařízení se tedy obvyklým (4-vodičovým) způsobem připojuje ke sběrnici, obsahuje však i obvyklé NC smyčky, na které lze připojit smyčkové detektory. Komunikace pak probíhá tak, že detektor detekující změnu stavu vyšle tuto informaci o události na smyčkovou svorku expandéru. Expandér této informaci přiřadí své vlastní identifikační číslo detektoru (svorky, na kterém je detektor smyčkově k expandéru připojen) a běžným způsobem celý

Nahrávám...
Nahrávám...