Právní úprava smlouvy o půjčce

15.5.2.8.1

Právní úprava smlouvy o půjčce

 NahoruPředmět smlouvy o půjčce

Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu.

Pro smlouvu o půjčce je tedy charakteristické, že předmětem půjčky jsou věci druhově určené – zpravidla půjde o peníze, ale může jít např. o pytel pšenice, koš jablek apod. Dlužník není povinen vrátit tytéž věci, ale pouze věci stejného druhu (tudíž vrací pytel pšenice či koš jablek, ale nemusí to být ten, co si půjčil, ale jakýkoliv jiný). Pokud by si strany sjednaly, že je dlužník povinen vrátit tytéž věci (např. si půjčí koš jablek pro účely fotografování a zaváže se vrátit tentýž koš jablek), pak nepůjde o půjčku, ale o výpůjčku (bude-li sjednána jako bezúplatná) nebo o nájem (bude-li sjednána za poskytnutí věcí úplata).

Smlouvu o půjčce nikdy není možné uzavřít ohledně nemovitostí – ty jsou vždy individuálně určené. Předmětem smlouvy o půjčce zpravidla také nebudou věci, jako je elektronika, auto apod., protože si lze jen stěží představit situaci, kdy by se strany dohodly, že dlužník může vrátit věřiteli jakékoliv auto stejného druhu. Vyloučit to ale samozřejmě nelze, a pokud by se tak strany dohodly, pak půjde o smlouvu o půjčce.

 NahoruDoba splatnosti půjčky

Pro smlouvu o půjčce je charakteristická její dočasnost. Doba splatnosti ale není nezbytnou náležitostí smlouvy. Pokud by doba splatnosti dohodnuta nebyla, pak platí, že je dlužník povinen půjčku vrátit na požádání věřitele (viz § 563 občanského zákoníku). Je také možné (i když to nedoporučujeme) ponechat splatnost na vůli dlužníka (strany se tedy např. dohodnou, že dlužník půjčku vrátí, až bude moci, až bude chtít). V takovém případě, pokud se dlužník nemá k plnění, musí věřitel nejprve podat k soudu návrh na určení splatnosti půjčky. Soud určí dobu splatnosti podle konkrétních okolností, za kterých smluvní strany smlouvu o půjčce uzavřely, a přihlédne také k platební schopnosti dlužníka a potřebě věřitele získat věc zpátky. Na základě takového posouzení vydá rozsudek, kterým teprve určí dobu splatnosti půjčky. V případě, že by dlužník v takto stanovené době nezaplatil, bude muset věřitel znovu k soudu a žalovat na zaplacení půjčky. Až na základě rozhodnutí vydaného v takovém řízení by mohl věřitel podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuce.

 NahoruForma smlouvy

Občanský zákoník nestanoví pro smlouvu o půjčce žádnou formu, nemusí být tedy uzavřena písemně a je možné ji uzavřít i ústně, případně i konkludentně. Písemnou formu lze ale doporučit, a to zejména v případech, kdy jsou předmětem půjčky peníze. Namísto uzavření písemné smlouvy postačí pro důkazní účely tzv. dlužní úpis, který dlužník vydá věřiteli jako potvrzení o tom, že byla uzavřena smlouva o půjčce a do kdy se ji zavazuje vrátit, případně za jakých podmínek.

 NahoruPůjčka jako reálný kontrakt

Půjčka je tzv. reálným kontraktem, což znamená, že k samotnému uzavření smlouvy je zapotřebí ještě i předání předmětu půjčky dlužníkovi. V případě, že se strany dohodnou, že předmět půjčky bude předán až v budoucnu, pak by v takovém případě šlo o smlouvu o smlouvě budoucí o půjčce (která ale musí být uzavřena písemně).

 NahoruPodstatné náležitosti smlouvy o půjčce

Smlouva o půjčce vždy musí obsahovat následující náležitosti:

• určení předmětu půjčky (vždy musí jít o věci druhově určené, které jsou zastupitelné), včetně vymezení jejich množství,

• závazek vrátit věci téhož druhu. Ke vzniku této povinnosti přitom postačí označit smlouvu jako půjčku.

§ 196a ObchZ

V případě, že smlouvu o půjčce uzavírá akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným s členem představenstva či jednatelem, členem dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, může být taková smlouva uzavřena jen po splnění následujících podmínek:

• musí být dán předchozí souhlas valné hromady (přitom je třeba zdůraznit slovo "předchozí“, není tedy možné udělit souhlas valné hromady až následně),

• smlouva musí být uzavřena pouze za podmínek obvyklých v obchodním styku.

 NahoruOsoba blízká

Kdo je osobou blízkou, upravuje § 116 občanského zákoníku; podle citovaného ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé (tedy jak předci, tak potomci – synové, dcery, vnuci, rodiče a prarodiče apod., včetně vztahů založených osvojením), sourozenec, manžel či partner (míněno partner podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství). Jiná osoba v poměru rodinném nebo obdobném (např. druh či družka) se pokládá za osobu blízkou jen tehdy, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

V praxi byla otevřena i otázka, zda může být osobou blízkou pro účely § 196a obchodního zákoníku i právnická osoba. Tato otázka zatím nebyla uspokojivě zodpovězena, nicméně řada autorů dovozuje, že to možné je, a poukazuje přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1061/2004 ze dne 29. 11. 2004, či sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1. 8. 2002.

V ustanovení § 196a odst. 2 obchodního zákoníku je použití prvního odstavce rozšířeno i na případy, kdy uvedené smlouvy uzavírá společnost a jiná osoba (může jít o osobu právnickou či fyzickou), pokud je jejím jménem kvalifikovaná osoba oprávněna takovou smlouvu uzavřít).

Souhlas valné hromady není třeba pouze v případě, že půjčku poskytuje ovládající osoba osobě ovládané. Je třeba ale upozornit, že i v takovém případě musí být splněna podmínka obvyklosti v obchodním styku!