dnes je 25.1.2020

Input:

Daň z přidané hodnoty

9.3.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.3.2
Daň z přidané hodnoty

Ing. Miloslav Netušil

Daň z přidané hodnoty

Úvod

Zákon o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. (DPH) je stále novelizován a sledování všech změn je náročné i pro daňové poradce. My se tedy opět v dalším textu zaměříme na stav k 1. 1. 2016 a další úpravy budeme postupně doplňovat.

Obecná ustanovení

Hlava I zákona obsahuje v § 1 až 4 obecná ustanovení.

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje daň z přidané hodnoty. 

Předmět daně

Předmětem daně z přidané hodnoty (§ 2 zákona) je
a) dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
c) pořízení
1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani,
2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani,
d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

Zdanitelné plnění

Zdanitelné plnění je plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně.

Vynětí z předmětu daně

Předmětem daně (dle § 2a zákona) ale není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží
a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1) až 10) zákona, nebo
b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím
1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi,
2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo
3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.
Rovněž není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, pokud
a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a
b) pořízení zboží je uskutečněno
1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,
2. osvobozenou osobou, která není plátcem,
3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně,
4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo
5. právnickou osobou nepovinnou k dani.
Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezahrnuje hodnota pořízeného nového dopravního prostředku, zboží, které je předmětem spotřební daně a zboží uvedeného výše v odstavci 1.

Volba předmětu daně

Zákon v § 2b umožňuje volbu předmětu daně. Zde se stanoví, že osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2 zákona, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z  jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se pak nevztahuje § 2a odst. 2 zákona.

Vymezení základních pojmů

Základní pojmy obsahuje § 4 zákona a probereme si je podrobněji. Jsou zde jasné definice pro pochopení dalších ustanovení zákona. Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,
b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu,
c) daní na výstupu se rozumí daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění, a to jak plátcem uskutečněné, tak i případně plátcem přijaté, nebo z přijaté úplaty, která se vztahuje k tomuto plnění,
d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně,
e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5 zákona,
f) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy – to se vztahuje i na tuzemské daňové subjekty (plátce a identifikované osoby) a i tyto osoby jsou osobami registrovaným k dani ve smyslu tohoto písmene,
g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo, místo podnikání ani místo pobytu,
h) u fyzické osoby:
1. bydlištěm adresa vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, anebo adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa neodpovídá skutečnosti,
2. místem, kde se obvykle zdržuje, místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami a
3. místem pobytu bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje,
i) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu,
j) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Dále rozlišujeme dva typy provozoven, a to provozovnu poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plnění se vymezuje pro účely určitých pravidel pro stanovení místa plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přeshraničních plnění a provozovna poskytovatele plnění je definována v souladu s předpisy EU v tomto písmeni,
k) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku,
l) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní vymezených v zákoně upravujícím spotřební daně nebo daně z pevných paliv nebo daně ze zemního plynu a některých dalších plynů vymezených v zákoně upravujícím daň z pevných paliv a daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,
m) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která
1. nemá sídlo v tuzemsku,
2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a
3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,
n) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.
Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí hmotná věc (s výjimkou peněz a cenných papírů), právo stavby, živé zvíře, lidské tělo a část lidského těla a také plyn, elektřina, teplo a chlad.

Přepočet cizí měny na českou měnu

Pro přepočet cizí měny na českou měnu se v souladu se zákonem použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru.

Obrat pro účely DPH

Zákon nám v § 4a zákona definuje obrat pro účely tohoto zákona. Obratem se rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za
a) zdanitelné plnění,
b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo
c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56a zákona, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.
Do obratu se tak nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku.
Je potřeba doplnit, že do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnuje obrat dosahovaný touto osobou samostatně mimo společnost a celou společností.

Uplatňování daně

Hlava II pojednává o uplatňování daně a obsahuje 11 dílů.

Daňové subjekty

Díl 1 hlavy II nám pak definuje v § 5 až § 6 daňové subjekty.

Osoby povinné k dani

Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která uskutečňuje samostatně ekonomické činnosti. Dle tohoto vymezení jsou osobou povinnou k dani nejen tuzemské podnikatelské subjekty - právnické či fyzické osoby, ale i osoby povinné k dani z jiného členského státu a zahraniční osoby povinné k dani, a také další osoby, které nejsou sice podnikateli, ale samostatně provádějí ekonomickou činnost. A navíc je za samostatnou osobu povinnou k dani považována i skupina, jak vyplývá z § 5a zákona, v němž je skupina vymezena. Osobou povinnou k dani jsou pak i právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud provádějí ekonomické činnosti.
Ekonomickou činností je dle zákona především soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, a také činnosti inženýrů, architektů, účetních znalců atd. Za ekonomickou činnost se ale také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů (pokud je tento majetek využíván soustavně). Ekonomickou činností ale není činnost zaměstnanců nebo jiných osob na základě pracovněprávního vztahu a ani činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, tj. např. činnosti statutárních orgánů obchodních společností a dalších právnických osob.

Samostatná osoba povinná k dani je Hlavní město Praha

Speciální ustanovení zákona říká, že za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha a každá jeho městská část.

Daňový subjekt - skupina

Zákon dále uvádí v § 5a jako daňový subjekt skupinu, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a zákona. V naší příručce tento subjekt pouze zmiňujeme.

Plátci

Plátcem se stane v souladu s § 6 zákona osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Osoba povinná k dani (viz výše) je pak plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.

Plátci – smlouva o sdružení § 6a zákona

Osoba povinná k dani, která
a) je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve,
b) se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je plátcem ode dne, kdy se stala společníkem.

Plátci – pokračování po zemřelém plátci § 6e zákona

Upravené znění § 6e zákona stanoví, že dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele. A doplňuje, že pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech.

Dobrovolný plátce DPH

Dobrovolnou registraci plátce upravuje § 6f zákona. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. A dále se stanoví, že osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.

Identifikované osoby

Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami (dle § 6g zákona), pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží. V těchto případech se osoby povinné k dani stanou ze zákona identifikovaným osobami, kterým vzniká povinnost přiznávat DPH při pořízení zboží a přijetí služeb u přeshraničních transakcí. Nadále však při uskutečňování tuzemských plnění zůstávají v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně, a to vzhledem k nepřekročení limitu obratu. V případě pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, tedy ve vazbě na § 2a zákona při pořízení zboží, jehož pořízením hodnota zboží pořízeného v rámci kalendářního roku překročí limit 326 000 Kč, se osoba povinná k dani stane identifikovanou osobou, a to okamžitě k datu pořízení zboží, kterým tento limit překročí. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o
a) poskytnutí služby,
b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
A navíc, osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.

Místo plnění

Díl 2 zákona definuje v § 7 až 12 místo plnění. Toto místo plnění je navíc rozhodující pro uplatnění DPH v tuzemsku.

Místo plnění při dodání zboží

Místem plnění při dodání zboží dle § 7 zákona, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží.
Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.
Při dodání zboží s instalací nebo montáží je místem plnění místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. Pokud je tuzemským dodavatelem dodáván stroj nebo výrobní zařízení s montáží či instalací slovenskému odběrateli, je místem plnění to místo, kde je jejich montáž či instalace prováděna, zde tedy na Slovensku.
Při dodání zboží na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropské unie, se za místo plnění podle odstavce 4 nadále považuje vždy místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se přitom považuje za samostatnou přepravu.
Místem plnění dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitost nachází. Proto nemůže být dodání nemovité věci nacházející se v jiném členském státě EU nebo třetí zemi nikdy předmětem DPH v tuzemsku.

Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu

Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno. A místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené výše je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud ale osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

Místo plnění při zasílání zboží

Místem plnění při zasílání zboží dle § 8 zákona je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.
Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud
a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a
b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce
1) 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo
2) částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. Důležité je, že osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek zákona rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.
Zasíláním zboží se pro účely DPH obecně rozumí dodání zboží mezi členskými státy, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z členského státu odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy, a to osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou (např. přepravcem) a předmětné zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně (např. občanovi jako osobě nepovinné k dani). Nesmí se přitom jednat o dodání zboží, pro které platí některé ze specifických pravidel, např. dodání nového dopravního prostředku, dodání zboží s instalací a montáží či dodání použitého zboží. Podmínka odeslání či přepravení zboží se považuje za splněnou i v případě, že je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém jednotlivém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží logicky považuje členský stát dovozu zboží.

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služeb jasně stanoví § 9 zákona. Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se pak považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.
Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je pak místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Zákon stanoví, že za osobu povinnou k dani se považuje
a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně a
b) právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

Místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi

Za místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi a která je plátcem, s výjimkou poskytnutí služby osvobozeného od daně, se považuje tuzemsko, pokud je místo plnění stanoveno podle § 9 odst. 1 ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku.

Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci

Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitá věc nachází.

Místo plnění při poskytnutí přepravy osob

Při poskytnutí přepravy osob je v souladu s § 10a zákona místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. A tak přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro Českou republiku, a to bez ohledu na osobu zákazníka.

Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku

Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se pak pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.
Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty.
Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny.

Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani

Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani (§ 10e zákona), je místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění. Pokud poskytne zprostředkovatel, který je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, zprostředkovatelskou službu českému občanovi (osobě nepovinné k dani), která bude spočívat v zajištění krátkodobého nájmu dopravního prostředku v Řecku, a to jménem a na účet této osoby nepovinné k dani, místo plnění bude pro zprostředkovatele v Řecku, kde bude místo plnění pro zajišťovanou službu. Připomeňme jen, že výše uvedené pravidlo platí pouze ve vztahu ke službám pro osoby nepovinné k dani.

Místo plnění při poskytnutí služeb osobě nepovinné k dani do třetí země

Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud je toto místo ve třetí zemi a jde o:
a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva,
b) reklamní službu,
c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací,
d) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek,
e) poskytnutí pracovníků,
f) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků,
g) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn nacházející se na území Evropské unie nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb,
h) zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až g).

Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu (dle § 11 zákona) se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.
Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.
Pokud je ale pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce uvedeném výše v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42 zákona.
A konečně, pokud je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu podle § 17 zákona, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce výše, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce výše a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.

Místo plnění při dovozu zboží

Místem plnění při dovozu zboží (dle § 12 zákona) je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropské unie. Pokud ale má zboží při vstupu na území Evropského společenství postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření.

Vymezení plnění

Díl 3 se popisuje zdanitelná plnění v §13 až 20.

Dodání zboží

Dodáním zboží se rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník.

Dodáním zboží do jiného členského státu

Dodáním zboží do jiného členského státu se rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

Podrobné vymezení pojmu dodání zboží a přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu

Přesnější vymezení pojmů „dodání zboží” a „přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu” se pak velmi podrobně zabývají další ustanovení §13 a my je zběžně zmíníme.
Dodáním zboží do jiného členského státu, které je za podmínek stanovených v § 64 zákona o DPH osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, rozumí pro účely zákona o DPH dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.
Za dodání zboží se pak považuje a je tedy za stanovených podmínek předmětem daně:
a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu na základě rozhodnutí státního orgánu nebo na základě zvláštního právního předpisu je považován za dodání zboží,
b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře se považuje za samostatné dodání zboží mezi komitentem a komisionářem a samostatné dodání zboží mezi komisionářem a kupujícím,
c) předání dovezeného zboží z třetí země, které je po propuštění do volného oběhu stále ve vlastnictví osoby z třetí země, ale je předáno osobou, které bylo zboží propuštěno do volného oběhu v tuzemsku další osobě, a to beze změny vlastnického vztahu se považuje podle právní fikce zakotvené v písmeně c) za dodání zboží,
d) za dodání zboží se považuje přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele.
Za dodání zboží za úplatu, i když úplata fakticky není poskytnuta se považuje:
a) použití hmotného majetku, tj. zboží pro účely nesouvisející s ekonomickou činností,
b) uvedení dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností do stavu způsobilého k užívání, pokud plátce použije tento majetek pro účely, pro které má nárok na odpočet daně pouze v částečné výši,
c) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, pokud byl u předmětného majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,
d) za dodání zboží při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti se považuje bezúplatné přenechání zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,
e) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace, pokud vkladatel u tohoto majetku nebo jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu - vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně a to znamená, že pokud by vkladatel nezaplatil z nepeněžitého vkladu daň, správce daně ji může vymáhat i na nabyvateli,
f) vypořádání salda obalového konta vratných obalů se považuje za zdanitelné plnění.
Zákon stanoví, že se za dodání zboží za úplatu považuje pro účely zákona o DPH také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu za účelem ekonomických činností v jiném členském státě. A dále zákon vymezuje případy, kdy se odeslání nebo přeprava zboží do jiného členského státu za přemístění obchodního majetku z tuzemska a tedy ani za dodání zboží za úplatu pro účely zákona o DPH nepovažuje. Jedná se např. o přepravení zboží za účelem dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi, zasílání zboží, tj. případy, kdy se uplatňují specifická pravidla uplatnění daně.

Poskytnutí služby

Poskytnutím služby (dle § 14 zákona) se rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se rozumí také pozbytí nehmotné věci, přenechání zboží k užití jinému, vznik a zánik věcného břemene a také zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
Za poskytnutí služby se považuje:
a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,
b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi.
Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje:
a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,
b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,
c) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku a toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,
d) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně.
Za poskytnutí služby naopak nepovažuje pozbytí obchodního podílu, dále vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd, a konečně - postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.

Pořízení zboží z jiného členského státu

Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do členského státu od něj odlišného
a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží,
b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo
c) zmocněnou třetí osobou.
Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje
a) dodání zboží s instalací nebo montáží,
b) dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
c) zasílání zboží,
d) přemístění obchodního majetku z jiného členského státu
do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7) zákona,
e) nabytí vratného obalu za úplatu.
Specifický postup pak platí pro právnickou osobu nepovinnou k dani. Pokud je zboží pořízeno touto osobou a jedná se o dovezené zboží do členského státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn.
Zvláštní režim dodávání zboží z jiného členského státu do tuzemska označovaný často jako „call off stock” je nadále upraven zákoně, kde se za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem pro účely zákona o DPH považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem v tuzemsku, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. Tato osoba, registrovaná k dani v jiném členském státě, která má ve své zemi obdobné postavení, jako má v tuzemsku plátce, nesmí být v ČR registrována jako plátce. A to znamená, že zboží dodávané v uvedeném režimu zdaňuje až pořizovatel a nikoliv osoba z jiného členského státu, která uskutečňuje jeho faktické přemístění do tuzemska.
Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje
a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země,
b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku,
c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska,
d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně.

Třístranný obchod

Zákon v § 17 definuje pravidla pro zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu. Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou. Kupujícím se pak pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby.
A konečně - prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která není osvobozenou osobou a pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.
Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě kupujícího a uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem.
Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek:
a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,
b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,
c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,
d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani,
e) kupující je povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108 zákona u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu.
Prostřední osoba, která je registrovaná k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna
a) splnit podmínky pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,
b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího,
c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod.
Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

Dovoz zboží

Dovozem zboží se v souladu s § 20 zákona rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropské unie. A také se zde stanoví, že za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu dle § 64 zákona přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží dle § 66 zákona přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. Rovněž se za dovoz zboží považuje vstup zboží na území Evropské unie z území podle § 3 odst. 2) zákona. U dovozu tohoto zboží postupují celní orgány tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země.

Uskutečnění plnění a daňová povinnost.

Díl 4 zákona v §21 až 25 definuje uskutečnění plnění a daňovou povinnost.

Daň na výstupu

Daň je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň.

Zdanitelné plnění při dodání zboží

Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné
a) dnem dodání podle § 13 odst. 1) zákona při prodeji podle kupní smlouvy,
b) dnem převzetí v ostatních případech,
c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu, nebo
d) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) zákona.

Zdanitelné plnění při dodání nemovité věci

Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

Zdanitelné plnění při poskytnutí služby

Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné
a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve
b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty.

Zdanitelné plnění u opakovaných plněních

U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se pak rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy.

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu

Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň.
Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. V tomto případě je pak nutno toto uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu.

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží

Daňovou povinnost při dovozu zboží definuje § 23 zákona, kde se stanoví, že zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká:
a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh,
b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení,
c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla,
d) nezákonným dovozem zboží,
e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy,
f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží,
g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo
h) odnětím zboží celnímu dohledu.
Povinnost zaplatit daň při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního orgánu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska.
Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku

Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v  tuzemsku osobou neusazenou v  tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Z toho vyplývá, že povinnost přiznat daň vzniká plátci z poskytnuté zálohy, jestliže k jejímu poskytnutí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění již k datu jejího poskytnutí.
Vlastní zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby, tedy nelze vázat den uskutečnění zdanitelného plnění na den vystavení daňového dokladu.
Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve,
a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění,
b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně.
Pokud je služba s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1) zákona, u níž mají plátce nebo identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d) zákona, poskytována po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu

§ 25 zákona se při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo osobě identifikované k dani povinnost přiznat daň k datu vystavení daňového dokladu. Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 zákona, vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska. Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21zákona. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 zákona se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska.

Daňové doklady

Základem všeho jsou stále daňové doklady, kterým je věnován 5 díl a obsahuje § 26 až § 35. Doporučuji věnovat této problematice velkou pozornost.

Daňový doklad

Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně (může to být faktura, doklad o zaplacení atd.)
Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu a tyto formy jsou rovnocenné. Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Úplně stačí ústní souhlas, tedy není vyžadována písemná forma. Pokud ale odběratel nesouhlasí s použitím daňového dokladu v elektronické podobě, dodavatel mu musí vystavit a doručit daňový doklad v listinné podobě.
A je jasné, že za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.

Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů

Pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví § 27 zákona. Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo ve třetí zemi.

Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku

Plátce je povinen dle § 28 zákona vystavit daňový doklad v případě
a) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně,
b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,
c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo
e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4) zákona, s výjimkou § 13 odst. 4) písm. c) až e) zákona, nebo podle § 14 odst. 3) zákona, s výjimkou § 14 odst. 3) písm. c) a d) zákona.
Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě
a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno, pokud jde o
1. poskytnutí služby,
2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo
3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo
c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle
písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.
Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění.
Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém
a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno,
c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo
d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.
Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

Náležitosti daňového dokladu

Daňový doklad musí obsahovat (dle § 29 zákona) tyto údaje:
a) označení osoby, která uskutečňuje plnění,
b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,
c) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
e) evidenční číslo daňového dokladu,
f) rozsah a předmět plnění,
g) den vystavení daňového dokladu,
h) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu,
i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,
j) základ daně,
k) sazbu daně,
l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně.
Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje:
a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,
b) vystaveno zákazníkem”, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu,
c) daň odvede zákazník”, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.
Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje:
a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno,
b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty,
c) sazbu daně a výši daně,
1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo
2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.

Zjednodušený daňový doklad

Zákon v § 30 a § 30a stanoví podmínky pro vystavování zjednodušeného daňového dokladu a náležitosti zjednodušeného daňového dokladu. Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč. To znamená, že vystavení zjednodušeného daňového dokladu již není podmíněno formou úhrady (v hotovosti, platební kartou atp.).
Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě
a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,
c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo
d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.
Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat
a) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
b) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
c) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,
d) základ daně,
e) výši daně.
Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

Splátkový kalendář

Splátkový kalendář je dle § 31 zákona daňovým dokladem, pokud
a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a tvoří součást nájemní smlouvy nebo